Ubuntu 8.04: V ostrém provozu

Doporučujeme také přečíst úvodní článek této minisérie s názvem Ubuntu 8.04 TLS: na Tři Léta Spolu?.

Po startu systému vás přivítá víceméně klasický styl Ubuntu. Nechci vývojářům a grafikům křivdit, poněvadž jedna z prvních věcí, kterou typický uživatel Linuxu udělá, je asi přizpůsobení vzhledu a pozadí k obrazu svému, takže na detaily výchozího vzhledu se časem spolehlivě zapomene, ale na první pohled to vypadá „pořád stejně“. Do hněda upravený styl Human a k němu hnědé pozadí, jak je uživatel u Ubuntu zvyklý. Jestli je to dobře nebo špatně, ponechám na vás, ale faktem je že styl Human se od GNOME výchozího Clearlooks příliš neliší a Novell, který se na GNOME nemalou mírou podílí, nepodceňuje ani ergonomii uživatelského prostředí a tak by to spolu s tradičními distribučními barvami nemusela být až tak špatná volba, i když už možná poněkud okoukaná.

Čeština

Po konstatování „je to hnědé a vypadá to jako posledně“ oči ulpí i na psaném textu a věřím tomu, že nejsem jediný, kdo po instalaci začne vzpomínat, jaký že jazyk to vlastně zvolil. Počáteční písmena dne a měsíce vedle hodin naznačují, že minimálně něco s češtinou odkliknuto bylo, ale klasické GNOME menu s položkami Applications, Places a System moc česky nezní. Dál je to však ještě divočejší. Ve volbě Places máme např. např. česky znějící volbu Počítač, který podobně jako ve Windows odkazuje na všechny možné disky a o kousek výš volbu Desktop, který odkazuje na opět již český znějící adresář ~/Plocha. Z pohledu systému a souborových dialogů je to Plocha. Budete-li však sem chtít přes Nautila, pracujete s Desktopem. Česky se mnou mluvil snad jen přehrávač Audacious, který jsem si doinstalovával sám a nebyl v prvotní várce aplikací ihned po instalaci. Jinak vše v angličtině, a to včetně OpenOffice.org, kde by se minimálně kontrola pravopisu hodila, ať na mě korektorka není zlá.

Situace však naštěstí není tak špatná, jak jsem právě nastínil, i když k zamyšlení, proč je tam té angličtiny tolik, mne přivedl až tenhle článek. Kde se stala chyb, je jasné ihned po doklikání se k dialogu Supported Languages. Výchozí jazyk je sice Čeština, jak bylo zvoleno při instalaci, ale samotná podpora tohoto jazyka již nainstalována není. Po odklepnutí češtiny se stáhne 14 balíčků a je jasné, že vlastnosti Windows nepřebírá jen GNOME, jako např. již zmiňovaná volba počítač, ale celé Ubuntu – následuje restart PC. Kde je onen pověstný zakopaný pes, je celkem zřejmé. Ubuntu je co se rozsahu instalačních médií týče na úrovní distribucí před deseti lety, a čeština jako ne příliš používaný jazyk se na instalační CD prostě nevešla. To, že Ubuntu není Otesánek přes několik DVD, bych mu rozhodně nezazlíval. Spíš mne zamrzí, že při svém důrazu na uživatelskou přívětivost např. nezobrazí při připojení na síť bublinu doporučující doinstalování. Kvůli této vlastnosti je zde nemalá část obrázků v angličtině.

K doinstalování češtiny si nemohu odpustit ještě jednu připomínku, a tou je instalace thunderbird-locale-cs mezi zmiňovanými 14 balíčky. Počeštění Thunderbirdu je jistě záslužné, ale já si Thunderbird sám nedoinstaloval, jako výchozí pošťák je zde Evolution a Thunderbird v sytému prostě není.

Co je nového?

Ubuntu vychází z GNOME, které má taktéž půlroční vývojový cyklus, takže verze 2.22 asi příliš nepřekvapí. Dle oficiálního oznámení nové verze GNOME 2.22 např. „používá rychlejší a spolehlivější systém GVFS a zobrazuje seznam možných akcí při vložení nebo odebrání vyměnitelného média“. Můj notebook optickou mechaniku nemá, ale za vyměnitelné médium bych si dovolil počítat i xD kartu zasunutou do USB čtečky karet Olympus MAUSB-300. Okno se mi sice otevřelo, ale seznam možných akcí bych si představoval trošku jinak. Naštěstí staré osvědčené sudo mount /dev/sdb1 /mnt/xD/ funguje spolehlivě. Pokud vás zajímají podrobnosti související s novým GNOME, doporučuji k přečtení Poznámky k vydání GNOME 2.22.

PolicyKit

Kladení zvýšeného důrazu na bezpečnost je trend dnešní doby a se zvyšujícím se významem informačních technologii se jistě jedná o krok správným směrem. Ubuntu v tomto směru bylo od počátku trošku jiné a na systémové věci místo „klasického roota“ používá sudo. Ne že by bylo nějak extra složité si rootovský učet otevřít, ale výchozí volba to není a oficiální dokumentace dá raději na deset řádků pod sebe sudo, než jednou na počátek su.

Nyní Ubuntu postoupilo zase o krok dál a i vybrané nástroje pro správu systému spouští pomocí PolicyKit s právy běžného uživatele s tím, že pro potřebné operace dynamicky přidělí práva roota a neprovozuje tak zbytečně celou aplikaci jako root. Zatím si rozumí s klikacími nástroji Síť, Uživatelé a skupiny, Služby, Datum a čas a taktéž s gnome-mount a HAL pro podrobnou kontrolu přístupu k zařízením a správě napájení. Práva se dají donastavit pomocí klikátka Oprávnění, které sice nevypadá jako vrchol složitosti, ale typicky gnomácký Just Work to taky není. Jako nezkušený uživatel čerstvě používající Linux bych se v tom hrabat nechtěl, ale snad je vše nastaveno správně a potřeba to nebude.

PulseAudio

Další novou vychytávkou Ubuntu 8.04 by měl být zvukový server PulseAudio. „Papírově“ jeho schopnosti nevypadají špatně, ale v praxi jsem si ověřil pouze ovládání hlasitosti pro každou aplikaci zvlášť. Možnost nechat si IM klienta jen decentně pípnout při příchozí zprávě, aby nerušil hudbu z jiné aplikace, mne zaujala, ale výchozí Pidgin se k PulseAudio bohužel příliš nehlásí. Měl by existovat plugin pro Alsu, který má přesměrovat zvuk do PulseAudio i z aplikací, které si s ním přímo nerozumí, ale s tímto jsem již neexperimentoval. Potěšila mne i možnost ovládat hlasitost flashových animací samostatně, i když balíček s podporou bylo potřeba doinstalovat ručně. Krom ovládání hlasitosti pro každou aplikaci zvlášť umí PulseAudio např. i přesměrovat zvuk po síti na jinou stanicí, změnit počet kanálů a samplovací frekvenci.

Firefox

Daším zajímavým počinem se zdá být zařazení Firefoxu 3 beta 5 do stabilní distribuce, a navíc s přívlastkem LTS. V první chvíli mne to docela zarazilo, ale má to svůj docela rozumný důvod. LTS verze má podporu tři roky a je tedy předpoklad, že se na stanicích uživatelů zabydlí na delší čas než obyčejné verze. Zároveň určitě nejen mne příliš neláká myšlenka, že bych Firefox 2 používal ještě za necelé tři roky. Subjektivně mi už nyní připadá Firefox 3 beta minimálně stejně stabilní jako verze 2 s přívlastkem stable a zdá se mi i rychlejší. Podle ohlasů z okolí je tato verze i méně paměťově náročná, ale to jsem nezkoumal.

Pokud ovšem z jakéhokoliv důvodu potřebujete Firefox 2, např. kvůli nějakému rozšíření, které ve trojce prostě nejede, nic není ztraceno. V repositářích se vyskytuje i dvojka.

V pozadí

Další zajímavou změnou, která na první pohled není moc vidět, je použití DASH na místo BASHe. DASH je lixový port Almquist shell, který by měl přinést vyšší výkon a nižší paměťovou náročnost. Jeho nasazení v Ubuntu není novinkou a byl liž použit ve verzi 6.06 LTS, kde ho doprovázely jisté komplikace, za které však nemůže.

Ubuntu 8.04 LTS taktéž dostalo do vínku nový firewall jménem ufw (Uncomplicated Firewall). Podle názvu zní jednoduše, ale v menu mezi ostatními programy pro správu jej nenajdete. Na Ubuntu nezvyklé, ale obsluhuje se v řádce.

Co zamrzí?

Kromě klasického WiFi a ethernetu se připojuji k internetu i prostřednictvím T-Mobile internet 4G. Pro připojení volám v příkazové řádce pppd deamona s osvědčeným vytáčecím scriptem. Vše funguje v zásadě dobře, ale Ubuntu se moc nelíbí, že k připojení došlo mimo jeho Network Manager, a tak se k němu moc nehlásí. Firefox je po startu v režimu offline a je ho potřeba ručně přepnout. Pidgin je na tom podobně. Nechci odsuzovat Network Manager, který je zejména na připojování k WiFi sítím praktický pomocník, ale takovéto vynucované použití se mi také nelíbí.

Co potěší

Sice nejde o novinku 8.04, ale líbí se mi, jakým způsobem jsou řešeny ne zcela svobodné kodeky, pluginy a podobně. Kvůli legislativě některých zemí nemohou být zařazeny přímo na instalační CD, ale v případě potřeby systém automaticky nabídne jejich stažení z repositářů a instalaci. Jedná se např. o kodeky pro gstreamer, o které se „opírá“ Totem, ale třeba i Adobe Flash nebo jeho svobodnu alternativa Gnash.

Závěrem

Určitě jsem nevyjmenoval všechny „novinky“ Ubuntu 8.04 LTS, ale např. zařazení BitTorent klienta Transmission mezi ostatní programy základní softwarové výbavy nepovažuji za nikterak významný milník, na rozdíl od oficiálního oznámení. Základní sestava zůstala víceméně stejná a jen se pohnula čísla verzí směrem vzhůru.

Ne všechno funguje tak jak má, ale v zásadě jsem spokojen. Dokonalost se nekoná, ale taky to není tragédie. Systém je stabilní a jediná spadlá aplikace, na kterou si vzpomínám, je snad pouze Firefox. Zde bych však viděl problém spíše v pluginu od Adobe, poněvadž Firefox padl při práci s flashem a tady se jedná o problém, před kterým si jsou všechny distribuce rovny. Distribuci bych se nebál doporučit a zejména s funkčnosti hardware ihned po instalaci, viz předchozí část, jsem velmi spokojen. U softwarové výbavy a její funkčnosti se taky jedná spíše o detaily, a tak si myslím, že 8.04 si označení LTS zaslouží a nebude tu dělat tři roky ostudu.