Ubuntu Karmic Koala v nové lidské kůži

Ubuntu 9.10, přezdívaný „Karmic Koala“ by měl v oficiálním vydání spatřit světlo světa koncem tohoto měsíce. Autoři, přesněji řečeno společnost Canonical, vsadili již před delší dobou na strategii evoluce po malých, ale relativně rychle po sobě jdoucích krocích. Díky tomu se s novým vydáním, i když ne dlouhodobě podporovaným, této distribuce, která si pomalu, ale jistě vydobývá pozici „ztotožnění“ s Linuxem v očích laických uživatelů, můžeme setkávat každých šest měsíců.

Nakolik to je nebo není praktické, záleží na konkrétním uživateli, či přesněji řečeno zamýšleném nasazení, ale ať tak, či tak, tvůrci mají prostor pro postupná vylepšení, aniž by uživatele šokovali, a aniž by byli nuceni přicházet s „revolučními“ verzemi. Možná i tento přístup přispívá k jistému půvabu, díky kterému si Ubuntu dokázalo vydobýt dost těžko otřesitelnou pozici ve světě desktopového Linuxu.

Kůže

Jak praví staré marketingové přísloví, obal prodává. V tomto případě se jedná o operační systém, a v něm prodává standardní uživatelský vzhled. Samozřejmě že podstatné jsou obsažené technologie a možnosti. Zvláště z pohledu některých ortodoxních zastánců „unixového“ pohledu na GNU/Linux je grafické téma – konec konců tak snadno vyměnitelné – vlastně až tím úplně posledním, co by nás na novém systému mělo zajímat. Nenechejme se ale zmást. Pro význam grafického „pozlátka“ se stačí podívat ke konkurenci.

Když Microsoft uváděl Windows XP (v podstatě systém z nutnosti, neboť předchozí Windows Me byly technickou prohrou, resp. rozhraním a části technologií z Windows 2000 naroubovaných na jádře typu DOS/Windows 9×, a Windows 2000 se kvůli přílišné příbuznosti s předchozími NT 4.0 nehodily k domácímu/SOHO použití), mezi hlavní argumenty pro jeho nasazení nepatřily objektivní vlastnosti, ale nové grafické rozhraní, či spíše téma Luna.

Nejinak tomu bylo o šest let později, když společnost uváděla Windows Vista a uživatelé měli zůstat v úžasu s otevřenými ústy (angl. „Wow“) nad novým rozhraním Aero. Microsoft ovšem není sám. Kdykoli uvádí Apple novou generaci svého systému Mac OS X, byť ty poslední provází v podstatě kosmetické změny rozhraní, svádějí se na odborných serverech nekonečné diskuze o tom, zda „vyleštěná“ tlačítka jsou lepší než nevyleštěná a i ta nejdrobnější úprava neujde bystrému oku pozorovatelů a komentátorů. Důvod je nasnadě – vzhled prodává. Vždy prodával a prodávat bude. I produkty, které jsou jinak bezplatné.

Ubuntu od svých počátků sází (ve výchozí GNOME verzi) na sjednocené grafické téma „člověk“ inspirované barvou lidské kůže. Toto téma má být jednoduché a pro uživatele neutrální. Je možné je sice měnit za kterékoliv jiné z tisícovek dostupných na internetu (nebo jednotek nainstalovaných v systému), ale s tím, jak se Ubuntu pomalu stává i laiky používaným systémem, dochází k témuž, co jsme zvykli vídat na Windows. Tedy, že uživatelé pracují s tím, co je jim dáno a nesnaží se to nijak (včetně standardního pozadí plochy) měnit. Z výběru a vývoje tématu se tak stává politikum, jehož reálný dopad na systém může být značný. Což ostatně výše zmínění Microsoft, Apple, ale i další velmi dobře vědí.

Tmavá koala

Výchozí téma v Ubuntu prochází, respektive doposud procházelo stejnou evolucí, jako zbytek systému. Tedy krátké, leč rychle po sobě jdoucí kroky. Zdá se ale, že v aktuálně se blížící verzi 9.10 „Karmic Koala“ se tvůrci odhodlali přeci jen k většímu evolučnímu skoku, standardní rozhraní má vypadat mírně odlišně. Stručně shrnuto; tmavší, kontrastnější a ještě jednodušší než doposud. Nový vzhled má, jako všechno, své zastánce i skalní odpůrce.

Vydání koaly „koinciduje“ s novými Windows 7, jejichž rozhraní bylo oproti předchozím Vistám rovněž zjednodušeno a vyhlazeno, a částečně i s Mac OS X 10.6 „Sněžný levhart“, který po stránce GUI nepřináší takřka nic nového, ale sjednocuje (jak hezky to zní: a vyhlazuje) současné prvky. Ubuntu se tak dostává do situace kdy jeho změna, byť se především jedná o barevné schéma – je možná největší.

Na tom, co zde uvádím, by nebylo vcelku nic zajímavého. Přesto je. Nové téma vyvolává spory uvnitř „komunity“ uživatelů ještě před vydáním systému. Jedu věc mu ovšem nelze upřít. Autoři se s ním definitivně (náznaky byly již dříve) vydali cestou odlišení od ostatních platforem. Zatímco dřívější generace desktopového prostředí na Linuxu nijak nemaskovaly touhu přiblížit se co nejvíce k Windows a jejich uživatelům (hovořím o standardní podobě KDE 3.x), případě imitovat Mac OS X (pro Linux existuje možná více témat napodobujících Aqua než pro Windows), ztmavení „člověka“ v Ubuntu 9.10 je s definitivní platností cestou vlastním směrem. Je otázka, nakolik to může být cesta úspěšná.

Sázka na zisk

Obal prodává. To je axiom, o kterém pro velké množství funkčních příkladů a pro fakt, že se těší obecné víře, není třeba diskutovat. Posunutí obalu operačního systému Ubuntu není pouze marginálií na seznamu technických novinek nové verze. Jeho důsledkem může být změna toho, jak uživatelé vidí Ubuntu a jeho prismatem Linux jako celek. To není málo.

Tvůrci Ubuntu se novým vzhledem tak trochu vzbouřili proti části svých uživatelů, či spíše své „komunity“. To je sázka, která se jim zvláště při porovnání se souběžně vycházejícími Windows 7 / Mac OS X10.6 může velmi vyplatit. Samozřejmě, že také nemusí, ale to je princip sázky. Osobně se domnívám, že Ubuntu zahájilo již minulou, či spíše předminulou verzí cestu Linuxu na místa, která mu až doposud byla spíše zapovězena. A nová kůže člověka – vlastně koaly – mu v tom může podstatně napomoci.