Seriál Grafická knihovna OpenGL

V tomto dílu seriálu o knihovně OpenGL si popíšeme vlastnosti základních geometrických útvarů (grafických primitiv) a způsob jejich nastavování. Změnou vlastností primitiv lze zásadně ovlivnit způsob jejich grafické reprezentace ve výsledné scéně.

V tomto dílu seriálu o grafické knihovně OpenGL si popíšeme základní geometrické prvky (primitiva), ze kterých se skládají výsledné 2D a 3D scény. Knihovna OpenGL byla vytvořena jako rozhraní pro grafické akcelerátory a tomu také odpovídá výběr a vlastnosti základních prvků.

V minulém dílu jsme si popsali základní vlastnosti knihovny OpenGL. Dnešní díl už bude zameřen více prakticky, protože si ukážeme syntaxi většiny funkcí, které jsou v knihovně OpenGL deklarovány. Dále si řekneme, jaké datové typy se v OpenGL používají, a na závěr bude předveden demonstrační program na vykreslení jednoduchého obrazce.

V této sérii článků popíšeme programovou grafickou knihovnu OpenGL, která dnes na většině platforem představuje standard pro tvorbu 2D a zejména 3D grafických aplikací. Každá vlastnost knihovny OpenGL bude popsána a předvenena na jednoduchém demonstračním programu. Pro tvorbu demonstračních příkladů byl zvolen programovací jazyk C, nicméně zde popsané vlastnosti a příkazy knihovny OpenGL lze použít v téměř jakémkoliv programovacím jazyce. Příklady byly odzkoušeny na platformách Linux/i386, SGI Irix a Windows XP, přičemž byl vždy použit překladač gcc.