Čipová sada
Co se dozvíte v článku
Se zkompletovanou základní deskou by bylo vhodné se podívat „na chrup“ královny poněkud detailněji. První rozdíl, který člověka praští do očí, ve srovnání se staršími modely, jsou výrobci čipů. Zatímco ve starších modelech A500+ a A600 jsou veškeré hlavní čipy z čipové sady pod logem CSG (Commodore Semiconductor Group), u Amigy 1200 se na první pohled směje velký čip od VLSI a další od HP.
Na rozdíl od starších provedení se přímo na čipech objevily popisy kódových jmen (A600 má označená jen čip Gayle, u A1200 je popsána většina). CPU je od Motoroly, tedy od samotného původce procesorů řady 68k. Co je trochu paradoxní, tak samotný CPU je jedním z nejmenších čipů celé desky – je to drobný čip vpravo dole.
Popis čipů na desce (fotka z doby s ještě s nevyměněnými kondenzátory).
Jak je u Amig zvykem, kódové jméno desky je opět songem skupiny B-52, v tomto případě Channel Z.
CPU: Procesorem Amigy 1200 je Motorola MC68EC020FG16. Tedy interně 32bitové CISC CPU řady 68k o frekvenci 14,18 MHz (lehce snížena, ve výchozím stavu by měl mít CPU frekvenci 16,6 MHz) a externí adresovou sběrnicí o velikosti 24 bitů. V základním stavu nabízí samotný CPU podporu až pro 16 MB RAM. Oproti plnotučné verzi 68020 se liší právě osekanou vnější sběrnicí, což z něj činilo cenově dostupnější variantu, ale s omezenější kapacitou připojitelné paměti.
RAM: Výchozí konfigurací jsou 2 MB CHIP RAM na základní desce počítače tvořených čtyřmi čipy NEC 42460–80 (nejpomalejší varianta čipu – 80 ns přístupová doba). Pomocí rozšiřujícího modulu pod krytem počítače („trapdoor“) lze doplnit až dalších 8 MB RAM typu FAST RAM. K tomu je možné připojit 4 MB paměti přes slot PCMCIA. S upgradovaným procesorem (přes kartu ve slotu) umožňoval počítač oficiálně až 256 MB RAM.
ROM: ROM je tvořena dvěma čipy, každý má 512 kB, nicméně z obou se používá prvních 256 kB, které dohromady obsahují používaná data Kickstartu o velikosti právě 512 kB, druhá polovina ROM čipů obsahuje duplicitní data. V mém případě ROM obsahuje Kickstart 3.0, sestavení 39.106.
PAULA: Tento čip se za působnost Amigy nikdy nezměnil. Paula se částečně stará o řízení FD mechaniky, řízení přerušení, vstupní data z ovladačů, a o to, co z nemalé stránky dělá Amigu Amigou – zvuk. Zvukové schopnosti tohoto čipu byly natolik dobré, že v počátcích prakticky neměly konkurenci, a jeho návrh vydržel bojovat až do úplného konce platformy. Čip obsahuje čtyři kanály přehrávající osmibitové PCM samply. Data jsou čipem nejčastěji přebírána přímým přístupem do paměti (DMA), čímž přehrávání nezatěžuje CPU. Kanály jsou rozděleny do konfigurace 2+2 pro levý a pravý výstup. Díky schopnostem ostatního hardwaru je možné u A1200 přehrávat samply s vyšším bitratem, dosažitelné vzorkovací frekvence byly 28 až 56 kHz.
BUDGIE: Tento čip je řadičem dynamické RAM paměti a řadič sběrnice. Řídí také rozšiřující („trapdoor expansion“) port, který je elektricky kompatibilní se Zorro II sloty použitými v profesionálních řadách Amig.
ALICE: Nástupce AGNUS. Čip řídící DMA přesuny mezi jednotlivými čipy. Obstarává také funkci Blitter (Big Block Image Transfer), která se stará o rychlé přesuny dat v obrazové paměti. Tato funkce se používá pro značné urychlení vykreslování prvků grafiky. Také obsahuje součást zvanou COPPER (Co-Processor), který umožňuje spouštění jednoduchých programů na samostatné výpočetní jednotce a vypomáhá provádění různých pomocných grafických operací.
Co-processor COPPER obsahují veškeré čipové sady Amig, v předchozích dílech jsem jej bohužel u technických detailů nezmínil.
GAYLE: Je nástupcem čipu GARY. Podpůrný čip, starající se o řízení sběrnice, a také obsahuje některé podpůrné funkce pro FDD. Navíc oproti GARY obsahuje integrovaný řadič pro IDE a PCMCIA rozhraní.
CIA: V počítači jsou ve dvojici, řídí podpůrné vstupně/výstupní čipy. Řízení vstupních/výstupní zařízení – paralelní port, sériový port, další podpůrné funkce FDD, klávesnice a tlačítko myši/joysticku.
LISA: Nástupce čipu DENISE, jedná se o grafický čip počítače. Je třetí generací grafiky v počítačích Amiga, označovaný jako tzv. AGA (Advanced Graphics Architecture). Tento čip nabídl výběr z palety 16,7 milionů barev, najednou dokázal zobrazit 256 barev ve standardním režimu (přes 262 tisíc v režimu HAM). Maximální podporované rozlišení je 1280×512 v SuperHiRes režimu (PAL verze), v režimu overscan až 1504×576 (PAL). Základní rozlišení zůstalo 320×256. Jak již bylo zmíněno, čip ale nadále podporoval pouze planární grafiku, která byla značně nevhodná pro hry typu Doom, které se tou dobou staly velmi populárními.
Jak je vidět, základní deska Amigy 1200 pokračovala v trendu nastoleným už u A600. Tedy většina součástek je již s povrchovou montáží (SMD), v patici jsou jen ROM čipy, protože se u nich předpokládala možnost výměny. Rozhraní počítače jsou také podobná těm, co jsme viděli dříve. Rozšiřující slot pro karty (značně použitelnější než u A600), PCMCIA slot, interní IDE a FDD rozhraní.
Pevné úložiště
Byť jsem se tomuto tématu věnoval již u modelu 600, není od věci si jej připomenout a upřesnit některé detaily, neboť se zde stalo aktuálním. A1200 byla z výroby připravena na osazení HDD, a byla by škoda této možnosti nevyužít, neboť pevné úložiště značně usnadní práci s WB, a novější software už také často počítal s možností instalace na HDD, která je značně komfortnější, než žonglování s disketami.
V dnešní době již není možné zakoupit běžný PATA 2,5" magnetický pevný disk. K dispozici je pouze několik SSD s PATA rozhraním o nevelké kapacitě (byť pro Amigu obří), zato vysoké ceně. Tedy tato cesta je dnes nereálná, výběr špatný, ceny vysoké. Cesta starého použitého disku se také nedá doporučit. Mechanické disky odcházejí, a šance koupit letitý použitý disk se spolehlivostí do budoucna se rovná velkému štěstí.
Výhodnější cesta je použít dnes stále dostupné (byť v omezené míře) paměťové karty CompactFlash. Tyto karty jsou oblíbené u vlastníků starých počítačů, neboť za dostupnou cenu umožňují snadno nahradit disk na letitém rozhraní PATA. Nepotřebují k tomu žádný aktivní převodník rozhraní, neboť karty samotné právě IDE komunikaci využívají, tedy stačí jen pasivní držák, který piny z karty přepojí na klasickou „kšandu“. Výběr těchto komponent není složitý, přesto má svá úskalí, na která je třeba si dát pozor, aby „CompactFHDD“ správně fungoval.
První záležitostí je výběr redukce. Ty nalezneme typicky dva druhy. První je zcela pasivní redukce, kam jen vložíme kartu a její napájení se obstará přímo z IDE kabelu. Taková redukce obsahuje už jen jumper, který umožňuje zvolit mezi kanály master a slave. Druhý typ redukce má navíc LED indikaci provozu a přístupu ke kartě. Tento typ vyžaduje přivést externí napájení, typicky obsahuje konektor používaný pro napájení FDD.
Ohledně karet je třeba si také dát pozor, neboť ne všechny modely jsou vhodné (a ty nevhodné je možno v redukci i zničit). Od karty požadujeme právě podporu standardního rozhraní IDE (PIO/UDMA módu). Rychlejší karty CF používají UDMA 7, což je protokol vzniklý právě jen pro potřeby CompactFlash karet. Tyto karty standardně neumí starší režimy a nebudou tedy funkční. Stejně tak karty CFast 2.0, které jako rozhraní používají SATA.
Po samotných CF kartách se pohybuji v nabídce výrobce Transcend, který tento sortiment stále v solidním výběru drží ve výrobě. Ze standardních modelů karet se pro naše účely hodí pouze ten nejzákladnější – CompactFlash 133. Ten totiž nabízí TrueIDE, tedy podporu PIO 0–6 a UDMA 0–4. Karta je dostupná ve velikostech od 1 GB po 32 GB, a používá levnější buňky MLC. Díky tomu se jedná o cenově nejdostupnější karty, a jejich výkon i kapacity jsou více než dostačující pro použití v historickém počítači.
Variantou jsou karty z Industrial sekce. To jsou karty vyráběné pro vyšší odolnost. Jejich největším benefitem je použití paměťových buněk SLC, které nabízejí mnohem větší životnost, jistotu trvanlivosti dat, odolnost a rychlost. Nevýhoda je asi předem zřejmá, tyto vlastnosti nejsou zadarmo, a tak si za Industrial provedení zásadně připlatíte. Pozor zrovna u Transcendu, ti v této kategorii nabízejí i levnější karty, které jsou opět pouze MLC, takže se tím jedná jen o „zodolněné“ běžné karty. Ze sortimentu Transcend Industrial je třeba vybírat z modelů CF200I, CF220I a CF300, které jsou postaveny na SLC.
Kromě lepšího procesu výroby paměťových buněk mají tyto Industrial karty i vlastní Wear Leveling a Bad Block Management. Díky rychlosti buněk mohou nabídnout vyšší PIO/UDMA módy.
Kterou kartu vybrat, je na zvážení každého. Osobně při reálném použití v historickém počítači nevidím rozdíl mezi běžnou a Industrial kartou. Amigy podporují na řadiči pouze PIO 0, tedy ten nejpomalejší režim, takže benefit v rychlosti není poznat, neboť stejně neprojde přes řadič. Osobně vlastním CF 133 4 GB (cenový rozdíl oproti 1GB a 2GB modelu byl mizivý) a CF300 256 MB (tato kapacita již není k dispozici, nejmenší dostupná je nyní 512 MB), a kromě kapacity prakticky nevidím rozdíl. Těch 256 MB je pro Amigu dostatečná kapacita, pořád se pohybujeme ve světě, kde se software distribuoval na disketách o kapacitě 880 kB, a kapacity dobových pevných disků se pohybovaly v desítkách MB.
Problém je, že i když karty odpovídají svými parametry, stejně se nemusejí s počítačem korektně bavit. Zatímco A600 byla z ohledu karet nevybíravá, u A1200 jsem se s vlastněnými kartami setkal s nestandardním chováním, a to, že i když počítač disk viděl, bylo možné s ním pracovat, instalovat na něj WB, tak po restartu počítače z něj stejně odmítal bootovat. Mohlo to být způsobeno i redukcí, která se do Amigy ne úplně hodí. Má totiž problém s indikací, neboť nechává kontrolku HDD trvale svítit. Na internetu jsem našel o tomto problému zmínky, včetně potřebné úpravy, kterou je na redukci potřebné provést. Nicméně ani po této úpravě se kontrolka nechovala správně.
Nakonec jsem si v tomto ohledu usnadnil život, a zároveň si tím splnil jedno z rozšíření projektu, ale o tom později.
Řešil jsem i další drobnost, a to chybějící interní držák pevného disku. Jeden ze čtenářů mi doporučil stránky, kde byla předloha k vytištění na 3D tiskárně. To vypadalo jako zajímavý nápad, bohužel pro mě nerealizovatelný. Neznám bohužel nikoho s 3D tiskárnou, a zkoušel jsem tedy poptat zakázkovou výrobu po internetu. No a výsledky byly nevalné.
Našel jsem firmy, které by mi to vytiskly za cca 200 Kč. To by nebylo zlé, jenže jedna měla minimální objednávku za 900, druhá za 2500 Kč. Třetí nabídka vyšla na zhruba 800 Kč (poptával jsem rovnou dva kusy, cena za kus tedy poloviční). Co budu říkat, moc mě to neoslovilo. Nakonec to zachránil eBay, kde se nabízejí originální plechové držáky (pro model 600 a 1200 jsou shodné), a tam mě to vyšlo na 350 Kč i s dopravou z Německa. Takže vyřešeno a navíc jsem tím ještě blíž originálnímu stavu.
Nosník HDD.
Péče o pleť
Pokud jde o vrchní plasty, čekalo je klasické čištění a retrobrighting. Myslím, že není třeba celý postup opět rozepisovat, opakuji jej prakticky v každém projektu.
Retrobrighting u A1200 má ale svoje specifika. Jelikož se mi ten projekt táhl už dlouho, bylo první kolo retrobrightingu ještě metodou umístění venku na slunci. Pak počítač zůstal ležet nějakou dobu ladem, a dokončení probíhalo již mojí poslední variantou, a to doma v nádobě osvětlené pomocí UV LED a zahřívané akvarijním topítkem. Nicméně u A1200, i když jsem použil stejnou metodu jako na od kamaráda získané Commodore 64 a 1541, kde byly výsledky naprosto špičkové, tak zde i po této dvojité proceduře zůstal drobný žlutý nádech, nic výrazného, ale viditelné to je, jak na plastech, tak na klávesách. Přes tento stav se již nemohu dostat, tedy považujme naši královnu obdařenu pár drobnými znamínky krásy. Jinak plasty vypadají opravdu dobře, poškození je minimální.
Tedy až na místa, kde dochází k vzájemnému uchycení krytů šroubky. Očividně častým otevíráním je plocha pro prostřední šroubek úplně utržená, ostatní poškozené. Sloupky se závitem jsou taky popraskané.
Můj původní cíl byl pomocí hmoty Sugru a kovových podložek zpevnit a nahradit poškozená místa. Bohužel Sugru, které jsem pro tento účel zakoupil, pozbylo kvůli zdržení trvanlivosti a ztuhlo, a aktuální dostupnost je špatná. Pouze kompletní sady barev jsou ještě k dispozici na eBay. Ty ale nevyužiji, a spolu s dopravným je to poměrně drahá záležitost. Náhradní podobnou hmotu neznám. Tedy nyní sešroubuji obě části pouze s opatrností, a opravu nechám na později, buď až (a jestli) bude Sugru opět dostupné, či zda nevymyslím alternativní opravu.
Vymleté uchycení šroubu. Prozatím nechávám neopraveno, ještě jsem neujasnil metodu.
Ještě mi ale zbývala jedna věc, a to chybějící štítek. Našel jsem výrobce alternativních štítků, tedy jsem si v tomto případě vybral takový, který se mi líbil.
Nový štítek.
Drobný lifting
Nyní se dostávám k záležitosti, kterou jsem již drobně nakousl v části o náhradě HDD. Jelikož se mi úplně nechtělo trávit čas metodou pokus/omyl, která karta s redukcí bude fungovat, usnadnil jsem si v toto případě život. Ze stránek RoMiStore, kde občas nakupuji příslušenství pro tyto počítače jsem objednal kompletní sadu kabelu, redukce a paměťové karty s předinstalovaným systémem. Vše ověřené, že funguje správně s počítači Amiga 1200.
Ale aby to nebylo jen o tomto, a mohl jsem tento článek i něčím ozvláštnit, vzal jsem kompletní povyšovací sadu na verzi AmigaOS 3.2, tj. licence na nový OS včetně nových ROM čipů s aktuálním Kickstartem.
OS 3.2 byl vydán v roce 2021, pak zhruba co dva roky byl vydán update. Poslední je z dubna 2025, verze 3.2.3. Jedná se tedy o poslední a skutečně aktuální systém oficiálně vydaný pro počítače Amiga.
Originální ROM a vedle nové připravené k výměně.
Instalace je poměrně snadná, vyjmout oba původní ROM čipy z patic a nahradit novými. Následně připojit adaptér IDE-CF a je připraveno.
Nové čipy v paticích.
Po zapnutí Amigy jen drobná chvíle napětí a během okamžiku nabíhá kompletní Workbench, dokonce v české jazykové mutaci. Karta je navíc plná rozsáhlou databází předpřipravených WHDLoad her a pár aplikací.
A již včetně nového úložiště.
Je poměrně zvláštní pocit bootovat na 30 let starém stroji zcela nový systém. Samozřejmě se zase až tolik neliší od původního, musíte brát v potaz omezení hardwaru. Na první pohled je nové rozhraní barevnější s graficky lépe provedenými ikonami.
Zde jak vypadá původní 3.1:
Vzhled původního WB, s jímž Amiga 1200 vyšla (verze 3.x).
Jinak na první pohled kromě vizuálu není nic zásadně jinak, způsob ovládání a rozhraní se drží původních zvyklostí.
Již běžící AmigaOS 3.2, ofoceno z obrazovky. Systémová nabídka WB.
Již běžící AmigaOS 3.2, ofoceno z obrazovky. Podnabídka nastavení.
Již běžící AmigaOS 3.2, ofoceno z obrazovky. Složka (je vytvořena jako samostatný disk) s WHDLoad hrami, a otevřen šuplík s Lotusem III.
Již běžící AmigaOS 3.2, ofoceno z obrazovky. Otevřena systémová nabídka, zde je dobře vidět, že systém je v češtině.
Již běžící AmigaOS 3.2, ofoceno z obrazovky. Kopírování, a ve virtuální mechanice (externí GoTek) je vložen obraz s X-Copy.
Nový WB ale nejsou jen přemalované ikonky, na pozadí se událo několik zásadnějších změn:
- Integrované toolkity pro vývojáře,
- integrovaná správa .adf (obrazů disket),
- integrovaná nápověda,
- vylepšené nástroje,
- rozšířená podpora typů souborů (GIF, JPEG, WAV, PNG, BMP a další),
- vylepšená bootovací nabídka
- a mnoho dalších větších či menších změn.
Nicméně ty to změny nejsou zadarmo…
Zavolejte lékaře, královna ztrácí paměť
Samozřejmě ne doslova, není tu problém, že by aktuální RAM počítače byla vadná, ale vylepšený WB si alokuje více paměti. To má za následek, že pokus spustit prakticky cokoli z běžícího WB (ne tedy přímý boot z média) končí hláškou o nedostatku paměti. Tím nemyslím aplikace přes WHDLoad, které jsou tradičně náročné na RAM, ale i třeba takové standardně z média nainstalované Worms DC. Kromě drobnějších utilit není možné prakticky nic spustit.
Aplikace nainstalovaná standardním způsobem (spuštěný SETUP z diskety), bohužel tato hláška provází pokus o spuštění prakticky čehokoli.
Tedy bez rozšíření RAM se zde neobejdeme, využití OS je v tomto případě extrémně limitováno. Při výběru jsem skončil u dvou typů, a to buď samostatné rozšíření o 8 MB, nebo rozšíření o 8 MB + RTC + FPU. Jelikož tam nebyl zásadní rozdíl v ceně, rozhodl jsem se tedy i o drobný upgrade a Amiga dostala kartu rozšiřující její funkčnost o hodiny reálného času a matematický koprocesor.
Výše už pak byly skutečné turbokarty s vyššími modely CPU a ještě zásadnějším rozšířením RAM, ale tam už jsme se cenově dostali někam, kam jsem zajít nechtěl. Tím zároveň bohužel nebude možná jedna z akcí, kterou jsem chtěl provést, a to rozeběhnout na Amize Linux. Ten pro svůj běh vyžaduje procesor s podporou MMU, tedy nejméně 68030, v Amize použitá varianta 68020C jednotku správy paměti nenabízí.
Rozšiřující karta nabízí i propojku pro přepnutí mezi 4 MB a 8 MB. Režim 4 MB je třeba, pokud chce uživatel využít slot PCMCIA. Instalace karty je zcela triviální, stačí pouze sundat kryt slotu rozšíření a nasunou kartu na její místo.
Připravená rozšiřující karta. Zleva je vidět matematický koprocesor, poté baterie pro chod interních hodin a nakonec samotné RAM čipy.
Karta usazena ve svém slotu.
Žádná inicializace či nastavení není třeba, systém rovnou začne používat veškeré benefity rozšiřující karty.
Výpis konfigurace počítače, je zde vidět původní CHIP RAM o velikosti 2 MB, a poté FAST RAM tvořená kartou ve slotu.
Nyní mohu využít benefitů veškerých přednahraných WHDLoad her. Musím říct, že ten komfort je návykový. Na disku je vše uloženo do podsložek dle prvního písmena názvu, takže jen otevřít správný šuplík, dohledat požadovanou hru ke spuštění, otevřít její šuplík a poklikat na ikonu. Spouštění všeho je velmi rychlé, bez čekání na čtení z FDD.
Šuplík s WHDLoad hrami, rozkategorizované dle prvního písmene názvu hry.
Nemyslete si ale, že jsem zanevřel na diskety a hromadně se jich všude zbavím. To opravdu ne, to klapání mechaniky tomu dává ten správný dobový pocit.
S rozšířením paměti nyní není problém spustit i zmíněný Worms DC nainstalovaný z disket, ani další předinstalovaný obsah:
Spuštění aplikace poklepáním na ikonu. Úvodní text uvádí jednu důležitou informaci, a to, kterou klávesou můžeme hru ukončit, aniž by bylo nutné restartovat celou Amigu (ESC jako tradiční způsob opuštění aplikace na PC zde nefunguje). V případě Lotusu II je to klávesa HELP, běžně to ještě bývá PrtScr a F10.
S rozšířením paměti již není problém spustit cokoli z nabídky.
Zde například běžící hra Colonization.
Závěr
Tímto bych tedy, mohu říci konečně, uzavřel základní blok o počítači Amiga 1200. Toto dobrodružství se mi trochu protáhlo, ale nyní již mám kompletní stroj, který mohu vyndat z vitríny, připojit a používat. Díky doplněným moderním berličkám dokonce velice komfortně a svižně.
Finální pohled na zkompletovaný počítač.
Pohled na levou stranu zařízení.
Pohled na pravou stranu zařízení.
Díky čipsetu AGA na něm lze spustit prakticky to nejlepší, co ve své době pro Amigu vyšlo. Chybí jen Akiko, kterým se mohla chlubit konzole CD32, pak už Amiga jako taková prakticky skončila.
Každopádně mně nezbývá, než opět poděkovat všem, díky kterým mohu tento článek napsat, a i vám čtenářům, za jeho přečtení a komentáře.
Následující retro dobrodružství zatím nemám vybrané a ani nechci nic slibovat, protože se vždy na něco chystám a okolnosti mě poté svedou na jinou stopu. Tedy nechme to v tuto chvíli otevřené.
