Hlavní navigace

Amnesia: The dark descent - zapomnění v tajemném hradě

Tomáš Bubeníček

Frictional Games již dokázali, že pořádná hra může být i na Linuxu hororovou sérií Penumbra. Nedávno vydali novou hororovou hru, ve které se dostanete do tajemného hradu bez vzpomínek na minulost a snažíte se zjistit, co se děje v tajemných zákoutích rozsáhlého sídla. Připravte si silné nervy!

Ve hře Amnesia: the dark descent se vám stane přesně to, co radí název – zapomenete, co se s vámi stalo a snažíte se to zjistit. Hra je hororová adventura od tvůrců herní série Penumbra, takže nedoporučuji slabším povahám. Je shareware, stojí okolo 20 USD a demo si můžete stáhnout na stránkách hry.

Hra využívá trochu vylepšený engine z Penumbry, takže podobně jako v předchozích hororových hrách od Frictional Games máte absolutní kontrolu nad prostředím – dveře otvíráte kliknutím a táhnutím, věci, které zvednete, můžete házet, otáčet a stavět z nich jednodušší i složitější uskupení. Tento systém je ve hře plně využíván, například se můžete zabarikádovat před protivníky, proti kterým nemůžete, na rozdíl od prvního dílu Penumbry, útočit.

Ovládání je stejné jako u většiny her s pohledem z první osoby. Klávesami WSAD se pohybujete, myš používáte na interakci s prostředím. Další klávesy používáte na naklánění se za roh(Q, E), skrčení(Ctrl), otáčení nesených objektů® a rozsvěcení lucerny(F). Posledním důležitým prvkem ovládání je přístup do inventáře, kde zjistíte úroveň vašich životů a další důležité věci. Naklánění za roh osobně považuji za absolutně nedůležitou činnost, ale hrál jsem jen demo a v plné verzi možná najde uplatnění.

Na začátku hry se dostanete do tajemného hradu, jen se znalostí toho, že se jmenujete Daniel a po chvíli najdete dopis, který jste, jak se zdá, napsal vy sám, ve kterém je napsáno, že jste byl nucen vypít elixír zapomnění a že máte najít a zabít pána domu, který se jmenuje Alexandr. Postupně se ve hře dozvíte odpovědi na mnoho otázek, které hra na začátku klade.

V hratelnosti se objevují dva typy „životů“ – jeden je život fyzický, který ubývá, když se zraníte moc velkým pádem, útokem od nepřítele a podobně, přičemž se dá léčit léčícími lektvary, kterých je na mapě poskrovnu. Druhý život je „příčetnost“ (v angličtině sanity), která vám ubývá, když moc dlouho koukáte na nepřátele nebo jste moc dlouho ve stínu, léčí se naopak tím,že zůstanete chvíli na světle nebo řešením puzzlů. Na to, abyste v některých momentech přežili, musíte ale být ve stínu schováni před nepřáteli, takže musíte být stále na pozoru, kolik máte „příčetnosti“.

Ve hře se setkáte s mnoha puzzly, které jsou ve hře hodně dobře skryté a jsou spíše jednoduššího charakteru. Jako příklad mohu uvést jednu. V demu narazíte po chvíli na poklop, který je ale moc těžký na zvednutí holýma rukama. K poklopu vede mechanismus k páce, která se zasekne, když chcete otočit. Řešení je opravdu jednoduché – v mechanismu je zasunut jeden kousek dřeva, který musíte odstranit.

Ve hře si sami můžete posvítit lucernou, která je, podobně jako byla v Penumbře baterka limitována bateriemi, limitována olejem, kterého ve hře až tolik není. Naštěstí existuje ještě další typ osvětlení, a to jsou svíce a pochodně, které můžete zapálit sirkami, které se válí na regálu v každé druhé místnosti, takže je mnohem výhodnější rozsvěcet světlo než používat lucernu. Navíc, na některých místech ani světlo nemá moc účinek a moc vám nepomůže. Naštěstí věci nemusíte ve tmě hledat složitě a nemusíte rozpoznávat věci „pro okrasu“ od věcí důležitých, jako jsou například lahvičky oleje, protože modře světélkují, když jste poblíž.

Grafika hry je podle mého názoru velmi kvalitní, ale stále na některých místech mi přijde, že by mohla být lepší. Velmi dobrý je také hudební doprovod hry, který je doplňován skriptovanými zvuky, jako je například škrábání na stěnu nebo jen foukání průvanu.

Hra je hodně strašidelná, a pro dobrý správně strašidelný účinek autoři doporučují podobně jako u Penumbry hrát hru v noci se sluchátky. Při prvním spuštění na vás vybafne ještě nastavení gamma korekce, přičemž nedoporučuji podvádět, protože to udělá hru mnohem jednodušší. Také doporučují nesnažit se hru vyhrát, ale vcítit se do postavy hlavního hrdiny a příběhu.

Hodnocení

Plusy: Strašidelná atmosféra, hudba

Mínusy: Někdy pokulhává grafika, pro někoho až moc strašidelné.

Našli jste v článku chybu?