Projekt AndLinux by se mohl časem stát řešením pro uživatele Windows „z donucení“, kteří chtějí používat linuxové programy a Cygwin jim nesedí. AndLinux je stabilní, i když při stahování narazíte v názvu na „Beta 2“. Na rozdíl od projektu Cygwin funguje trochu jinak. Cygwin se snaží postavit mezi programy a Windows tak, že se volání programu překládají do volání Windows. Je to tedy nějaká emulace Linuxu ve Windows. Na druhé straně má AndLinux blíže spíše k virtualizaci a je od Windows mnohem více oddělený. To sebou přináší i limity ve sdílení dat mezi oběma prostředími, o kterých píši níže.
Když si spustíte VirtualBox v bezešvém módu, dostanete prakticky stejný výsledek jako s AndLinuxem. Rozdíl je hlavně v tom, že AndLinux využívá projekt Cooperative Linux, ve zkratce coLinux. Jedná se o port linuxového jádra do prostředí Windows, takže aplikace, které pod ním běží, se mohou cítit mnohem víc jako doma, než tomu je u Cygwin, přece jen se dá říct, že běží nativně. AndLinux přidává ke coLinuxu X server Xming, což je X server pro Windows.
Uvnitř to pak funguje tak, že se spustí coLinux, pod ním všechno, co má správný linuxový systém mít, a samozřejmě nemůžeme zapomenout na grafické programy. Ty se i na normálním Linuxu připojují k X serveru, jenže tady X server neběží pod linuxovým jádrem, tedy na stejném systému, ale pod Windows. Vše se pak zobrazí na ploše Windows, jako kdyby šlo o normální aplikaci. Xming tedy není závislý na tom, jestli jsou coLinux nebo Cygwin nainstalovány, ale běží nativně na Windows a tam zobrazuje okna, která se k němu připojí. Xming je pravděpodobně také důvod, proč je AndLinux k dispozici jen jako 32bit binárka.
Velkou výhodou AndLinuxu proti Cygwinu je fakt, že AndLinux je prakticky Ubuntu. To znamená, že si do něj můžete nainstalovat balíček běžným způsobem třeba přes program apt-get a běžným způsobem s ním pracovat, jako kdybyste opravdu v Linuxu byli. K dispozici je i grafické klikátko Synaptic. Jako prostředí bylo vybráno KDE, ale je k dispozici ještě verze s Xfce. Zkoušel jsem variantu s KDE, jejíž instalační balík má přes 500 MB a po instalaci si ukrojí úctyhodné 4 GB. Xfce je o něco menší a instalační balík má kolem 200 MB.
Instalace
K instalaci stačí použít jen připravený balík na stránkách projektu. Po spuštění se objeví průvodce, ve kterém se nastaví základní chování prostředí. Na výběr je stabilní i vývojová verze, což vysvětluje trochu přehnanou velikost celého balíku.
Hned v dalším kroku se vás instalátor zeptá na velikost paměti, kterou chcete virtuálnímu prostředí přidělit.
Další formulář se týká Xming. Tomu můžete říct, že chcete použít jiné rozlišení nebo že ho nechcete vůbec, protože už používáte jiný X server. Pokud chcete používat AndLinux pro vývoj serverových aplikací bez použití X serveru, klidně Xming neinstalujte, jenom by se pletl. K Linuxu budete mít přístup přes tzv. NT konzoli.
AndLinux umí samozřejmě i zvučit a k tomu používá PulseAudio. Jeho parametry lze v omezené míře později měnit v ovládacím panelu.
AndLinux se umí spustit buď automaticky jako služba, nebo to můžete udělat sami pomocí ikonky na ploše. Prostřední možnost nainstaluje AndLinux jako službu, ale ta nebude sama startovat.
Co nesmí žádnému linuxovému systému chybět, je samozřejmě uživatelský účet. Ten je ovšem jen takovou formalitou, protože pokud se přihlásíte a zároveň používá počítač ještě někdo jiný, tak se může bez problémů připojit k Xming a manipulovat s ním, jak se mu zachce. V horším případě to ani nemusíte vědět a vývojáři na svých stránkách doporučují používat AndLinux na stanicích, na které má přístup jen jeden uživatel.
Pro sdílení dat mezi systémy můžete využít služeb Samba a COFS pocházejícího z projektu coLinux. Sambu určitě znáte, ale COFS je pro vás pravděpodobně novinka. COFS umožňuje přímý přístup do disků ve Windows, takže se vlastně bude chovat podobně jako Cygwin, kde je přímý přístup taktéž. Vývojáři projektu coLinux varují, že COFS je velmi nestabilní a když se vám ztratí data, tak je za to nemáte vinit. Doporučovanou volbou je Samba.
V další nabídce je k dispozici nastavení přístupu ke sdíleným diskům přes Sambu. Aby se vám v dialogu se sdílenými adresáři něco objevilo, musíte nejdříve nějaký adresář ve Windows sdílet. Bez toho se také nedostanete dále, pokud nějaké sdílení zvolíte.
V dalším okně budete vyzváni k zadání názvu adresáře v nabídce start. Můžete klidně nechat.
Nakonec chybí už jen vybrat správné programy, dvakrát kliknout a vše se začne instalovat. Nakonec nás čeká restart.
Jak se AndLinux chová
Pokud jste navolili automatické spuštění jako službu, mělo by už všechno jet a v traybaru by se měla objevit ikonka KDE. Když na ní kliknete druhým tlačítkem, objeví se seznam programů, jenž můžete spustit.
Programy fungují dobře, ale proti nativnímu linuxovému prostředí trochu pomaleji. Myslím si, že to má na svědomí více faktorů včetně toho, že se AndLinux schovává za virtuální síťovkou. Dokázal bych si představit použití AndLinuxu na desktopu, kdybych opravdu chtěl použít např. linuxového mail klienta nebo nějaký na odezvu nenáročný program. V opačném případě je to jako škrabat se levou nohou na levém rameni. Nezapomeňte také, že mnoho programů pro Linux je zároveň dostupných i pro Windows, a to s mnohem větším komfortem, než nám dá AndLinux.
Závěr
Nemyslím si zrovna, že by AndLinux bylo nějaké velké vítězství pro grafické aplikace, ale pro serverové určitě. Pokud vyvíjíte serverové aplikace, ať už to je web nebo cokoli jiného, nebo jen potřebujete otestovat aplikaci primárně vyvíjenou pro Windows na Linuxu, je AndLinux přesně to, co hledáte. Určitě to ale není nic pro každodenní použití. Odezvy rozhraní jsou docela pomalé a například kreslení v editoru Krita bylo vyloženě utrpení.
I když sám AndLinux asi nikdy používat nebudu, určitě je dobré vědět, že něco takového existuje. Nechci hodnotit, jestli je to dobrý nebo špatný nástroj, na to si tak jako tak musíte udělat názor sami. Existují oblasti a situace, kdy by mohl být nenahraditelný, a jsou situace, kdy jeho použití bude spíše na obtíž. Určitě vždy zvažte i jiné možnosti, jako je třeba virtualizace, kde můžete použít aktivně vyvíjené produkty a pokud máte podporu virtualizace v procesoru, rozdíl ve výkonu nemusí být ani poznat.
