To je teda zase blbost. Ok, dokazu pochopit, ze za androidem muze byt spousta dalsich zarizeni, takze potrebuje /64 rozsah. Co se ovsem stane, kdyz se na ten zatraceny android spoji pres jeho hotspot dalsi android. I ten bude chtti /64 rozsah, aby za nim mohlo byt spousta zarizeni, jenomze ten nadrazeny zatraceny android dostal "JENOM" /64 rozsah.
S timhle uvazovanim tech 128 bitu IPv6 brzo prestane stacit.
No já myslím, že pointa jeho příspěvku je právě, že se to počítá dost blbě.
Jednoduše spočítáte adresy na člověka, nebo nějaké podobné bezcenné číslo. Jenže ty adresy se přidělují hierarchicky. Aby mi provider automaticky dal /56 místo /64 musí si sám říct o dalších 8b. A stačí pár úrovní, aby z toho bylo sakra hodně adres.
Jak si to neohlídáme, tak nás exponenciální růst o ty adresy připraví dřív než se nadějeme.
Ale poskytovatelé, alespoň ti trošku větší, mají adres, že by s nimi mohli dláždit. Typicky se bavíme o rozsahu kolem /30, a často jich mají přidělených víc. Tam opravdu ani náhodou nehrozí, že by jim došly adresy, kdyby automaticky na každou přípojku dávali /56 nebo i víc, před časem jsem tu v nějaké diskuzi dával příklady a počítal to.
Pak je to tedy buď jen zabedněnost (neznalost), nebo snaha vyrazit z toho za každou cenu peníze navíc, jak jsou zvyklí u IPv4, kde je s adresami potřeba šetřit.
Tady se spis ale bavime o zboznem prani managementu vytriskat z IPv6 nejaky dalsi kapital. Vetsi zisk je v tomto pripade jen vlhky sen a realne dopady jsou spis takove, ze zakaznici utecou k jine firme, co cavyky kolem IPv6 nedela - kdyz to skutecne resi. Ono najit na xDSL/xPON sluzbach alternativu k incumbentum neni tezky, zeano.
Přesně tak. Teď píšu z VDSL. Platím za ni Tčkařům, protože rychlost stejná jako u kyslíkářů, cena +/- jako u kyslíkářů, ale v ceně jedna veřejná IPv4 a prefix /56 místo /64. Předchozího WiFináře jsem poslal tam, kde šmátrá ruka proktologa, protože IPv6 neměl vůbec a nechtěl se o tom ani bavit.
Lepší kasíruje...
No, já zjistil, že když vypnu vyzvánění a vibrace..., tak ten telefon zůstane ležet někde v tašce, až se vybije, a pak už ani nepípne. Protože když se nepřipomene, tak naň nevzpomenu.
A od toho byl jen jeden mezikrok (kdy zůstal v tašce, která zůstala doma) k tomu, že jsem se oň přestal starat už ve chvíli, kdy balím zavazadla.