Vlákno názorů k článku Arch Linux v roce 2019: univerzální distribuce nejen pro vývojáře od 0x00 - Arch jsem měl rád, používal jsem ho víc...

Arch jsem měl rád, používal jsem ho víc jak šest let.

Rolling release model mi vyhovoval. Fakt, že narozdíl od debianu, naprsotá většina balíků je jen ubalená z gitu a nemá žádnou přednastavenou konfiguraci, mne toho spoustu naučil. Stejně tak absence installeru. Po tom, co mi vždy udělali neoficiální repozitáře s ubuntu, jsem ocenil velmi obsáhlé oficiniální repozitáře na archu a případně AUR, který ulehčoval vlastnoruční sestavení balíků. A navíc perfektní arch wiki, nejspíš nejlepší dokumentace k distru, kterou jsem viděl (možná po RHEL).

To, že mi před pár lety každá aktualizace ovladačů nvidia rozbila grafický systém a já musel ladit ovladače, xka a akcelerátory jsem ještě nějak přešel. Stejně tak to, že po aktualizaci kernelu musí dojít k restartu systému, protože se starý kernel smazal a běžící jádro si nemá už odkud natáhnout případné moduly. Byly to otravné věci, ale nějak se s tím dalo žít.

Letos mne však, skoro roce, přestalo bavit, jak mi neustále padá Plasma a stále se to zhoršovalo. Nakonec to došlo do stavu kdy spadla několikrát za hodinu a v té chvíli mi došla trpělivost a přešel jsem zpátky na Kubuntu.

Kdo si chce se systémem hrát, tak arch vyzkouší, pro mě ale už moc není. Doma jsem přešel na Windows a v práci mi stačí to Kubuntu.

Ještě vám možná někde tvrdit, že arch je minimalistický. Je to naprostý nesmysl! Házení klacků pod nohy != minimalismus. Balíky se sestavují se většinou sestavují s výchozími zapnutými předvolbami, případně s tím co jde zapnout se zapne. To pak vede k situacím kdy prohlížeč obrázků má zásvislost na mysql, protože je možné ho zkompilovat s podporou akonadi a akodi se dá zkompilovat s podporou mysql. I sami vývojáři archu říkají že cílem distra není minimalismus, ale aby měli co nejmíň práce.

Ano, pro mě byla tím největším tahákem parádní dokumentace, až poté čerstvé balíčky.

S jádrem je to mírně problematické, já např. po aktualizaci bojoval s připojeným USB diskem, stalo se mi, že jsem po yay -Syu a instalaci nového jádra ještě něco na disk zapisoval a data nikde. Moje hloupost, systém se holt mění za běhu a s tím musím počítat, dnes před celkovou aktualizací prozkoumám webové stránky projektu, poté zadám výše uvedený příkaz, restartuji a následně pracuji, od té doby mám klid. Uvidíme časem, Kernel live patching:

https://wiki.archlinux.org/index.php/Kernel_live_patching

a dotaz zde:

https://www.reddit.com/r/archlinux/comments/alnz2s/how_to_avoid_reboots_of_arch_linux/

zatím uspokojivé řešení nedávají. Chápu, že Nvidia může dělat problémy, já mám Intel, kde je situace samozřejmě jiná.

S Plasmou je to smutné, KDE používám již od první verze a pádů bylo dost, nevyhnu se jim ani v Trinity. Na Archu mám MATE a v testovací instalaci GNOME, které mi přijdou přeci jen stabilnější.

Zjistil jsem, že pro každý stroj může být vhodná jiná distribuce a jiné jádro, mě např. na CF-30 padá XFCE ve Slackware, kombinace Q4OS a Trinity nebo Arch a MATE funguje velmi stabilně. Arch s čerstvým jádrem verze 5 měl problémy s nabíháním systému, po přechodu na LTS zmizely, chce to holt chvíli testovat.

Osobně Arch vnímám jako univerzální distribuci, nikoliv minimalistickou, na zajímavém SUSE školení jsme např. vyzkoušeli v YASTu uživatelsky pohodlně povypínat všechny nepotřebné služby a dostali jsme se na rychlost Archu. S balíčky je to na tvůrcích distribuce, vždy je možné si je upravit, viz moje předchozí reakce.

Poněkud přeháníte. Ono totiž hlavně záleží, co potřebujete. Já operační systém naopak právě potřebuji pro práci a proto jsou mi nějaké ovladače pro nvidii naprosto jedno a jinak používám XFCE. Nemá co padat, funguje to. Že máte nějaké zkušenosti je v pořádku, ale odsudky typu "kdo si chce se systémem hrát, tak arch vyzkouší, pro mě ale už moc není" jsou nesmyslné a vhodné tak maximálně k flamování.