Velmi dobrá připomínka! Pokud bychom se bavili jen ve finanční rovině, tak komerční bezdrátové měření teploty bazénové vody stojí jeden tisíc korun, zatímco řešení popisované v článku vyjde na 50 + 16 + 80 + 20 = necelé dvě stokoruny. Přičemž v článku popsané řešení lze dále rozvíjet např. o automatické ovládání věcí kolem čerpadla, nebo jen generování těch grafů teplot, což s kupovaným řešením nepůjde. Takže hrát si se stavbou teploměru je ve výsledku levnější a lepší.
Ovšem ve chvíli, kdy započítáme čas jako čistě nákladovou položku, jsme samozřejmě v (_._). Jen vytvoření tohoto jednoho článku (včetně všech podkladů) trvalo asi 12 hodin, kdy měla rodina velmi omezený přístup k tatínkovi. O víkendu stojí člověka čas tak tisíc korun za hodinu, takže samotná stavba + tři články na Root.cz a jsme asi tak na mínus padesáti tisíci korunách.
Domnívám se ale, že není fér to takto počítat, protože čas strávený třeba na rybách, v hospodě nebo u milenky se většinou také neúčtuje takto přísně... A při bastlení máme navíc faktor sebevzdělávání, něco jako návštěvu kurzu, za který bych musel normálně platit, kdybych nebyl ochoten to po večerech najít ve fórech a pak odzkoušet a vyladit.
Pokud má navíc člověk štěstí na ženu, která ho v bastlení podporuje, děti bastlí s tátou a nakonec má ještě rodinu věrných čtenářů, je celkový součet nejen bazénového teploměru zpět v kladných číslech :-)
S kupovanym resenim na 433 MHz lze ukladat hodnoty a take dle nich ridit ostatni zarizeni. Staci pouzit napr. https://pimatic.org a jeho modul pro 433MHz (pimatic-homeduino).
Ano ano :-), stačí být o dvě hodiny déle v práci místo s rodinou a můžete si potom dopřát s rodinou oběd v mekáči! Je sice dražší, ale zato nabízí menší výběr, je nezdravý a děti se naučí, že jídlo vzniká tajemně někde za dveřima v tom odéru přepáleného tuku.
Místo toho být doma, vyrobit něco vlastníma rukama, něco se naučit a nechat děti se učit přímo od táty koukáním, jak co dělá, případně i pomocí... Každopádně rujnujete ekonomiku! :-)
Fandím a děkuji autorovi ;-).
Vývoj elektroniky jako koníček se z ekonomického hlediska nemůže nikdy vyplatit, pokud se snažíte vyvíjet věci na vysoké až profi úrovni, tzn. desky nedělám doma, ale posílám třeba jako já do Pragoboardu, kde do 1dm^2 platim vždy min. 850,- Kč jen za desku. Součástky kupujete převážně na Farnell kde jsou sice až 10x dražší, ale je zde ohromný výběr a ještě i v různých pouzdrech.
Ve finále mám tedy třeba zařízení, které velikostí, zpracováním a parametrama dokáže konkurovat profi výrobkům, ale cena může být až 50x klidně i 100x vyšší.
OK, každý si hned ťuká na čelo... ,ale že lidi utrácejí desítky tisíc za golfové hole a pronájem hřiště, tisíce měsíčně za trenéra tenisu nad tím se nikdo příliš nepozastavuje... Je to prostě koníček, který může, ale taky nemusí být vůbec laciný.
Můžu si to koupit za desetinovou cenu již hotový, stejně jako si můžu pustit golf nebo tenis doma v televizi...., ale nemám z toho rozhodně takovou radost jako když to jdu dělat sám a o tom to je :-).
Zajímavé :) Já mám vývoj elektroniky jako práci i koníček a právě díky malému návrhu, kdy se vejde do 1 dm^2 celý design i 6x, tak už Pragoboard nevychází tak zle.
Dále Farnell - dají se vybrat i levnější součástky - rozhodně mnohdy levněji než v tuzemsku (TME, GME, GES, SOS...) a hlavně rychleji.
Naposledy jsme se známým navrhli a zkonstruovali zařízení za cca (200 ÷ 500) Kč, kde profesionální zařízení se stejnými senzory a funkcemi začíná cena na 1500 Kč ...
V dnešní době, kdy lze sehnat vše levně, se nevyplatí už moc bastlit, ale pokud na to jdete chytře, můžete i ušetřit + se naučíte něco nového + to, co vyrábíte, splňuje všechny vaše požadavky.