Článek mně připomněl jak jsem na Cebitu 1993 hledal stánek firmy Atari o kterém jsem věděl, že tam vystavují Falcona… Ale už na tom Cebitu byl tenkrát (a i rok dva před tím) jasný smutný trend nadvlády ušmudlaných laciných PCček a jejich komponent z Asie. Šokující a těžko pochopitelné na tom bylo to, že na těch PC se zpravidla provozoval primitivní MS-DOS – občas s nějakou nadstavbou – zatímco na ostatních platformách opravdové OS s opravdovým GUI. Těžko v tom hledat logiku. Zákazník se prostě spokojí se zaostalejším výrobkem pokud mu to je patřičně marketingově zdůvodněno :-(
Výsledek je dnes vidět. Uniformní jediná těžkopádná HW platforma bez elegance, topící monstra, požírající nesmyslně spoustu energie. Ani ty Macy už nejsou Macy a jde jen o trochu luxusnější PC. Dopadlo to jak nejhůře mohlo.
Ja jsem mel trosku podobny pocit na Invexu. Atarko tam jeste melo stanek (rok si nepamatuji), ale byly tam jen 2–3 Falcony a potom snad jen jedna herni konzola, na ktere vsak porad dokola bezelo nejake demo. Okolo spousta stanku s PCcky (DOS, Win3.x), nejaky ten Apple a stanek SGI. Za dva roky konec :-(
A vy se tomu divíte? Při těch cenách (mega RAM za litr) je jasné, že musel zvítězit modulární model s možností postupné aktualizace. Ta cena na monoblokové zařízení byla příliš vysoká, než aby se to na retail trhu uchytilo.
Srovnejte to s loňskem – netbook za 7–9.000,– – tady ta cenová překážka padla a tak si to spousta lidí pořídila s tím, že kdyby náhodou padnul nebo byl odejit, tak to sice obrečí, ale obratem si koupí nový.
To ale nebyl případ Amigy, velkých Atari a pod.
Kdyby za celým pofidérním MS-DOSem nestálo IBM, která měla pod palcem tehdy 70 % (dnes již 100 %) trhu s mainframy, tak by se PCčka nikdy neprosadila. IBM prostě potřebovala prodávat nejenom high-end mainframy (sálové počítače za miliony dolarů), ale potřebovala se prosadit i v menších podnicích. To že se PCčka nakonec prosadila v domácnostech bylo jen proto, že se začala klonovat a tudíž i zlevňovat.