Řečeno na ověřeném příkladě mého kolegy - musím si zkopírovat z jeho počítače jeden soubor a zapsat si co píše na výzvu prohlížeče (heslo). K tomu stačí získat na jeho počítači administrátorská práva - obvykle je certifikát někde na disku nebo čipu nechráněný (chyba uživatele, před kterou ho nikdo nevaruje) a keyloger, který čas od času pošle data na nějakou adresu, dnes zmákne každý kdo umí používat google a má alespoň základy nějakého programovacího jazyka.
Jak se které té části správně říká (soubor a zadávaný text) nemá na reálný stav věci žádný vliv.
> Jak se které té části správně říká (soubor a zadávaný text) nemá na reálný stav věci žádný vliv.
Jasně, nemá. Ale má to vliv na to, jestli se domluvíme nebo ne. Když autor článku o bankovnictví říká soukromému klíči certifikát a certifikátu taky certifikát, je to jako kdyby politický komentátor říkal Topolánkovi Paroubek a Paroubkovi taky Paroubek. (Na reálnou politickou situaci by to taky vliv nemělo.)
> obvykle je certifikát někde na disku nebo čipu nechráněný
Certifikát: na disku nechráněný (před někým, kdo má práva uživatele a odchytil všechna jeho hesla), na čipu taky nechráněný nebo jen PINem.
Soukromý klíč: na disku nechráněný (před někým, kdo má práva uživatele a odchytil všechna jeho hesla), na čipu softwarovými prostředky NEEXPORTOVATELNÝ.
