Vzhledem k tomu, že jsem byl v závěru zmíněn, musím reagovat :)
Podle mého názoru je chování systému na IPv6-only síti mnohem lepší − prostě to nefunguje a je to potřeba opravit. Uživatelé nezahrnují technickou podporu nejasnými stížnostmi jako že „Youtube videa se načítají pomalu“, nebo „Firefox funguje, ale Thunderbird ne“ a technik řešící problém jej velice rychle najde, protože projde jedinou možnou cestu od uživatele.
V dual-stack světě je například i pro zkušeného administrátora velký problém odlišit příznaky problémů s MTU od problému s nefunkčností jednoho protokolu a troubleshooting je tak mnohem komplikovanější.
Otázka zní jinak: o kolika chybách v IPv6 víme (máme prověřenou neexistenci dalších zkušenostmi z provozu) a kolik je z nich "vyřešených" nějakou "best current practice", tak aby koncový uživatel nemusel měnit svoje* zařízení?
Můj pocit totiž je ten, že chyby IPv6 se musí často řešit jinými postupy než (principielně ty samé) chyby IPv4, a ti kdo na ty chyby upozorňují tak zatím vesměs nedávají odkazy na nějaké BCP, které by to řešilo.
Hezký den,
ano, máte pravdu. Chyby se musí řešit jinými postupy, než principiálně stejné chyby u IPv4. Co se týče chybějícího odkazování na BCP, tak to je to dané tím, že BCP pro IPv6 zatím neexistují. Resp. neexistují oficiální BCP, které by reprezentovaly nějaký konsensus. Tedy není se moc na co odkazovat.
M.