Vážený pane Kulhavý,
chci se zeptat na volbu vstupní impedance předzesilovače pro fotodiodu. Kdysi jsem dělal jako diplomku optické měřicí přístroje. Tam, kde se žádá přesný převod světla na proud a rychá odezva, se k fotodiodě používal předzesilovač s malým vstupním odporem, takže dioda pracovala jako hradlová fotonka téměř do zkratu. Nízký vstupní odpor se dosáhl zápornou zpětnou vazbou. Tím se také omezí vliv velké kapacity diody. Chápu, že fotodioda má velký výstupní odpor, a proto je kvůli šumovému přizpůsobení vhodné použít FET, který má velký vstup. odpor. Kapacita přechodu diody+kapacity přívodů+kapacita hradla musí spolu s velkými odpory tvořit integrační RC člen, který podstatně zhorší přenos vf signálů, a obdélníky přetvaruje do trojúhelníků. Zesilovač málo šumí a je dobře šumově přizpůsoben, ale kapacita stejně signál zeslabila, takže šum předzesilovače se dost projeví. Zeslabení vyšších kmitočtů sice lze částečně vyrovnat korekcemi v dalších stupních, ale jen pokud signál není příliš zeslaben a zašuměn. Korekce, zesilující vyšší frekvence, zesilují i šum. Vůbec mne překvapuje, že Ronja funguje na 10 MHz, když vstup zesilovače je vysokoimpedanční. Zapojení jsem nezkoušel ani podrobně nepřepočítával, spíše se ptám, zda jste vůbec počítal nebo zkoušel, zda není lepší použít buď předzesilovače se středním nebo malým vstup. odporem. Ze zkušeností i teorie vím, že neladěné širokopásmové vysokoimpedanční obvody špatně přenášejí vf signály i obdélníky se strmými hranami, protože parazitní kapacity nejde snížit pod několik pF.
Částečně to lze kompenzovat různými korekčními články. Třeba vliv kapacity na vstupu kompenzovat indukčností v sérii s odporem, napájejícím diodu(vytvořit tak silně tlumený LC obvod s Q menším než 1).
Předem děkuji za bližší vysvětlení otázek vstupní impedance, šíře pásma a šumu. Přeji mnoho úspěchů při konstrukci optických pojítek.
Ing. Petr Jeníček