Zajímavý článek, s netrpělivostí čekám na další díl.
Jenom bych měl malou poznámku, nijak se k počítačům nevztahující:
Fitness v přírodě znamená schopnost organismu šířit dál své vlastní geny. Organismus může být svému okolí nepřizpůsobený, nepřizpůsobitelný či nepřizpůsobivý, prostě hodně daleko od jakéhokoliv optima, přesto může být jeho populace životaschopnější, než normální populace.
Fitness v programování či v matematice pak vystihuje kvalitu jedince - míru, s jakou se přiblížil k optimálnímu řešení.
V souvislosti s optimálním řešením bych měl ještě druhou poznámku:
Některé z úloh, k jejichž řešení bych použil genetické algoritmy, možná ani nemají žádné optimální řešení. V praxi by mi stačilo pro takové úlohy najít alespoň přibližně fungující řešení.
To samozřejmě není pravda, vždyť právě posun od důrazu na přežívání konkrétních jedinců k pohledu na evoluci jako na šíření samotných genů, je ještě dodnes něco, co si většina lidí (leckdy i biologů) neuvědomuje.
Genocentrický pohled na evoluci může být sice současným paradigmatem evoluční biologie, ale to ještě neznamená, že se můžeme vyjadřovat nepřesně.
Fitness nemusí vůbec vypovídat o životaschopnosti daného organismu, jde čistě o co největší schopnost rozšíření vlastní genetické výbavy v populaci prostřednictvím potomstva.
Organismus může klidně bez problému přežívat a přesto může být (např. díky parazitární nákaze, vývojové poruše atd.) zcela neplodný a tedy mít nulový fitness.
