Otevření konference
Vint Cerf patří mezi otce zakladatele internetu a dnes pracuje v Google. Za třicet let od připojení Československa se toho hodně změnilo, včetně rozdělení našich republik, které znamenalo mimo jiné také oddělení národních domén. V té době byl přístup k internetu zdarma, ale nebylo jisté, zda to tak zůstane napořád. Dnes je možné vidět spoustu negativních jevů, které internet ovlivňují. Přesto zachováváme otevřenost, která je důležitá k propojování a sdílení vědeckého poznání,
řekl na úvod Vint Cerf.
Vint Cerf
Internet se neustále vyvíjí a stále přijímá nové nápady, ze kterých mají užitek všichni. Vint Cerf také ve své úvodní zdravici vyzdvihl roli Jana Gruntoráda, původního ředitele sdružení CESNET a člověka, který byl před třiceti lety při připojování republiky k internetu.
Jakub Papírník je novým ředitelem sdružení CESNET a před třiceti lety dokončoval svá studia na zdejší vysoké škole. Rozhodně jsme si s mnoha kolegy ze studií nedokázali představit, co to všechno udělá a jaký obrovský milník se na nás chystá,
řekl na začátku své přednášky. Když se ho na základní škole ptali, jak si představuje svět v roce 2000, kreslil létající auta. Nikdo rozhodně nekreslil globální komunikační síť, která změní svět.
Jakub Papírník
Internet znamenal totální změnu společnosti a našeho chování. Rád bych vypíchl sociální rozměr internetu. Ne sociálních sítí, které se teď hodně kritizují, ale takovou tu milou globalizaci, kdy si lidé nezištně pomáhají napříč celou planetou.
Tohle všechno v Česku začalo před třiceti lety.
Vojtěch Petráček je rektorem ČVUT, ale hlavně fyzikem. Celou dobu svojí profesionální kariéry jsem trávil fyzikální prací na několika pracovištích, ale vždycky jsme pracovali v CERNu.
Byl tedy svědkem toho, jak se informační technologie dostaly do běžného užívání a jak to ovlivnilo vědeckou práci. Mezinárodní spolupráce by bez těchto prostředků nebyla možná.
Některé končiny sociálních sítí mají svá problematická místa. Doufáme, že to nějak ukočírujeme a budeme využívat hlavně ty pozitivní věci.
Zmínil videokonference, sdílení informací napříč světem. Ty dobré věci, ať s námi zůstanou a těm horším ať se vyhneme.
Vojtěch Petráček
Ondřej Profant je náměstkem místopředsedy vlády pro digitalizaci a ministra pro místní rozvoj. Podle jeho slov je těžké docenit, jak významnou změnu znamenalo připojení republiky k internetu. Po třiceti letech jsou naše životy zcela jiné, téměř všichni jsme neustále online.
Služby poskytované přes internet nám ulehčují život, nemluvě o posledních dvou letech, kdy pro nás byl internet ještě důležitější. Internet nás posouvá vpřed, otevírá nová odvětví a propojuje svět. Má však i své stinné stránky, může společnost i rozdělovat.
Podle Profanta se s tím naučíme pracovat a žít a přikloníme se k pozitivním stránkám.
Ondřej Profant
Jan Gruntorád: co bylo před internetem
Jan Gruntorád skončil studium na ČVUT v roce 1975 a hned nastoupil jako technik k sálovému počítači ICL 4–72. Ten měl velmi rozsáhlou terminálovou síť, bylo možné k němu přistupovat prostřednictvím videoterminálu nebo modemovým připojením. Modemy tenkrát uměly „obrovskou rychlost“ 300 bitů za sekundu. Terminály byly přístupné na různých univerzitách, ale obvykle tam byl k dispozici jen jeden a bylo třeba na něj dělat pořadník. To nebylo optimální, proto jsme měli snahu to nějak do budoucna řešit.
Jan Gruntorád
K propojování počítačů se používaly různé síťové protokoly, které byly tehdy proprietární. Počítačová síť ERN byla postavena na protokolu SNA od společnosti IBM. Tyhle protokoly umožňovaly propojovat pouze počítače daného výrobce.
Naopak otevřené protokoly jako TCP/IP bylo možné implementovat do různých zařízení, proto se také nakonec prosadily.
V Československu se po pádu totality sítě rozvíjely velmi rychle, v roce 1990 se přes rakouský Linc podařilo připojit k sítí EARN. V lednu 1992 byl přivezen první multiprotokolární směrovač CISCO, kterým byl počítač IBM připojen k internetu. Nejprve byl připojen pouze jeden počítač na ČVUT, ale byl požadavek od ostatních vysokých škol se také připojit.
ČVUT tedy podalo projekt „Vybudování počítačové sítě vysokých škol, zapojené do Internetu“, na který tehdejší ministerstvo školství uvolnilo velkou částku 20 milionů korun. Měli jsme prostředky na nákup zařízení a zhruba roční provoz.
První topologie sítě CESNET
První síť používala pouze telefonní okruhy a propojovala první univerzity rychlostí 19200 bitů za sekundu. V každém městě byl jeden směrovač a jednotlivé univerzity si pak budovaly vlastní metropolitní sítě. Takto byly v roce 1993 propojeny univerzity v Praze, Liberci, Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci a Ostravě.
Milan Štěrba: první e-mail poslaný přes internet
Milan Štěrba se na vysoké škole „kamarádil“ s knihovnicemi, které na každý rok dostaly 2000 dolarů na nákup odborných knih a nevěděly, co s nimi. Já jsem věděl! Někdy v roce 1989 jsme si objednali knížku Internet working with TCP/IP
V té době bylo možné se už dostat na zahraniční stáž a Milan Štěrba si tuto knihu vzal do vlaku do Paříže. Tam se mě zeptali, jestli vím, co je to TCP/IP a já jsem to věděl!
Už tenkrát si uvědomil, že internet je ta vzývaná svoboda. Po návratu jsem si vymohl, že mi škola koupila modem, všechno ostatní jsem už měl.
V prosinci roku 1989 byl jedním z prvních lidí v Československu, kteří poslali e-mail. Bylo v něm blahopřání k Vánocům, nic jiného.
Milan Štěrba
První síťovou aplikací byla elektronická pošta, kterou bylo možné si posílat elektronické zprávy. V té době byl globální internet velmi omezený, první linka mezi Evropou a Amerikou měla 64 kbit/s. Velmi důležitou se ukázala také politika, zařízení byla v té době pod těžkým embargem a bylo složité získat třeba router. Kolegové z Brna začali budovat vlastní routery a svou infrastrukturu, protože ta zahraniční byla velmi obtížně dostupná.
Pořád také platil výnos amerického ministerstva obchodu, že žádný datový přenos z východního bloku nesmí překročit Atlantský oceán. Až v roce 1991 se podařilo přesvědčit americkou vládu, že je to nesmysl a je možné to otevřít.
TIP: Poslechněte si podcast ze série Příběhy z historie českého internetu, který chystají kolegové z Lupy: Milník, o kterém nikdo nevěděl. Jak se naše republika poprvé připojila
Další vzpomínky z historie tuzemských sítí najdete v našem podcastovém seriálu Příběhy z historie českého internetu. Jednotlivé díly najdete na Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších podcastových službách.
Milan Štěrba byl také prvním správcem československé domény .cs. V té době bylo potřeba strukturovat domény tak, abychom měli dostatek elektronických adres. Server totiž mohl mít maximálně sedmiznakový název, což bylo velmi omezující.
Pomohli s tím lidé z RIPE, technicky to bylo poměrně jednoduché, stačilo přidat do konfiguračních souborů jeden řádek. RIPE měl tehdy vůli pomáhat všem zemím z východního bloku se připojovat k internetu.
Tibor Weis: začátky internetu na Slovensku
Ještě před listopadem roku 1989 se podařilo jednomu z pracovníků Ústavu aplikované kybernetiky zúčastnit workshopu ve Vídni. Tam se seznámil s možností zasílání elektronické pošty. Po návratu se připojili k uzlu EUNETu do Vídně a odeslali první e-maily. Vedení univerzity pak požadovalo, aby se všechny e-maily vytiskly a archivovaly.
V té době bylo připojení velmi pomalé a realizováno bylo rychlostí 1200 bitů za sekundu. Telefonní hovor byl zpoplatněný částkou 7 Kčs za 1 kB pošty, ale podstatné bylo, že to fungovalo.
Tibor Weis
Po otevření hranic se vědci snažili spojit se svými kolegy v zahraničí. Tím vznikl nápad na vytvoření sítě, která by propojovala jednotlivé vysoké školy a ústavy. Debatovalo se o tom, jaká technologie se použije, zda to bude X.25 prosazovaný Evropskou unií nebo protokol TCP/IP.
Rakouské ministerstvo školství bylo tehdy ochotno financovat linku na Slovensko, ale bylo třeba rozhodnout, kde bude končit. Výsledkem bylo rozhodnutí, že je třeba založit zastřešující organizaci, kterou pak bylo sdružení SANET.
Díky grantu z PHARE pak bylo ještě v roce 1991 realizováno první propojení s Prahou. V roce 1992 bylo definitivně rozhodnuto, že bude využíván protokol TCP/IP.
Poté přišlo rozdělení Československa, po kterém bylo potřeba počkat na přidělení nové zkratky od organizace ISO. Uvažovalo se nad zkratkou SO, poté SQ a nakonec bylo v dubnu 1993 rozhodnuto o konečné zkratce SK.
Pár měsíců na to byl proveden zápis .SK u RIPE a vyvstala otázka, kdo bude správcem nové domény. Až do roku 1999 se o doménu starali lidé z Univerzity Komenského. V roce 1994 pak byl ukončen provoz původní společné domény .CS.
Počty uzlů v doménách .CS, .CZ a .SK
Tibor Weis také zmínil, že není spokojen s tím, jak se správa domény dále vyvíjela. Našim cílem bylo zajistit, aby byla situace stejná jako u vás v Česku a aby se o doménu starala komunita.
Slovenská doména se ale stala předmětem obchodu a správu domény v současné době provoz zajišťuje akciová společnost, která je členem nadnárodního sdružení. Snažili jsme se situaci změnit, nejsem s tím spokojený, ale musíme akceptovat současný stav,
uzavřel Tibor Weis.
(Autorem fotografií je sdružení CESNET.)
ČLÁNKY DO MAILU