Embedded databáze: Crash and Speed test db enginů (4)

V minulých dílech jsme měřili rychlost embedded databázových enginů. V dnešním dílu bude měřena jejich odolnost. Měřit odolnost je mnohem těžší, jelikož nikdy nenasimulujete ten druh havárie, který vás postihne příště. Jelikož způsob ukládání dat se v použitých enginech značně různí, jedno poškození může jeden engine zcela odrovnat a druhý to přežije jen s povrchovým zraněním.

Embedded databáze nemají rády, pokud je odstraníte z paměti bez rozloučení. Jsou to veskrze citliví jedinci, a podle toho se s nimi musí jednat. Slušné zacházení s embedded databází je v zájmu programátora, neboť to jsou jeho data, která půjdou do háje.

Test č. 1 – Zavírejte dveře, utíkají vám data!

V prvním testu nezavoláme uzavření databáze a vykráčíme z programu pomocí exit(). To není zase tak drastická, jak by se mohlo zdát. Inteligentní embedded databázový engine se zaregistuje při otevírání pomocí atexit() a provede něco ve smyslu „Brano zavírá samo“. To ovšem pouze teorie.

Je vidět, že naprostou většinu embedded databází rozhodí už pouhé neuzavření databáze. Pouze dvě databáze, gdbm a tdb, shodou okolností obě s GPL licencí, obstály na jedničku.

Test č. 2 – Sebevražda

V tomto testu nahradíme funci exit funkcí abort(). Abort je pořád ještě detekovatelná událost, před ukončením programu je spuštěna obsluha signálu SIGABRT.

Od minula žádná změna.

Test č. 3 – Nestrkejte prsty tam kam nemáte

Teď ukončíme operaci segfaultem a podíváme se, co na to počítač. Tato událost se dá také detekovat pomocí signálu SIGSEGV, případně SIGBUS.

Při jeho kódování mne překvapilo, že GCC-3.4 -Wall vůbec neprotestuje při kompilaci následujícího kódu. Neškodilo by, kdyby GCC umělo alespoň minimální sémantickou analýzu kódu.

void segfault(void)
{
    int *poynter;

    poynter=0;
    *poynter=55;
}

Od minula žádná změna. Začíná to už být nudné, že?

Test č. 4 – To je vražda, napsala

Sérii testů zaměřených na likvidaci aplikace zakončíme ukončením aplikace pomocí kill –9, což je jeden ze signálů, který aplikace nemůže detekovat.

Opět žádná změna. Naštěstí už končíme.

Závěr

Sérií testů jsme si ukázali, že odolnost embedded databází vůči haváriím je různá. Nejvíce mne překvapily konstantní výsledky testů. Databáze DB4 umí transakce, v tomto testu však nebyly použity, abychom srovnávali srovnatelné.

Databáze DB1 a QDBM naprosto zklamaly, protože nebyly schopné datový soubor ani otevřít, natož z něj pak něco přečíst. CDB to sice dokázala, ale žádná data v něm nenašla. DB4.1 byla naopak schopná přečíst již velmi malé procento záznamů. MySQL při havárii také ztratí data, ale tato ztráta se pohybuje v jednotkách procent. Pure DB skončila na výbornou díky atomickým updatům. Jelikož se jedná o konstantní databázi, výsledek se dal předvídat. Stejného výsledku může programátor dosáhnout i s CDB.

Naprostým vítězem testu jsou GDBM a TDB. Obě dvě nezničily ani jediný záznam. Jelikož z minulého dílu víme, že TDB je i databází nejrychlejší, je volba nejlepší databáze snadná – TDB. Moc Open Source projektů ji ale nepoužívá – jsou to spíše výjimky. Je to škoda, protože je to kvalitní výrobek.