Cuyo

CUYO (pojmenovaná po španělském přivlastňovacím zájmenu) tedy patří do kategorie tetris-like games, se kterou se čtenáři seriálu nesetkávají poprvé (viz Crack attack!). Přiznávám se, že když jsem ji poprvé spatřil, byl jsem zklamán. Z okna s nezměnitelnou velikostí na mě hleděly barevné koule, které neslibovaly mnoho zábavy. Grafika na první pohled nebyla omračující a ani princip hry se nezdál nijak úchvatný. Během několika minut jsem ale pochopil, že můj první dojem nebyl správný.

Na začátku si můžete vybrat, jestli chcete hrát sami, proti počítači, nebo proti lidskému soupeři. Nejprve si popišme hru jednoho hráče.

Čeká na vás 40 kol. Prvních sedm je relativně lehkých, poté už obtížnost roste rychleji. V prvním levelu je vaším cílem poskládat shora padající dvojice živých kuliček (noseballs) do skupin tak, abyste se zbavili trávy na dolním okraji okna. Ovládání je klasické: Levá a pravá šipka slouží k posunu dvojice do strany, horní k rotaci, pomocí dolní šipky urychlujete pád. Šest spojených noseballs stejné barvy vyvolá reakci a exploduje, za což vám budou připočteny body. Hru vám budou občas znepříjemňovat šedé neovladatelné kuličky, které lze naštěstí zničit výbuchem. Nepřátelsky se chová také horní okraj, jenž se během hry nemilosrdně posouvá směrem dolů. Hra končí právě v okamžiku, kdy se horní okraj dotkne jedné z kuliček.

Tento základní princip hry (který se složitěji vysvětluje než chápe) je zachován také v ostatních úrovních. Šklebící se noseballs jsou však nahrazeny jinými druhy bloků. Setkat se můžete například s květináči, šipkami, jež je nutné seskupovat podle orientace, rozmanitými potvůrkami a příšerami, trubkami, molekulami, hvězdičkami, kapkami slizu, míčky apod. V jedné úrovni skládáte panely domu podle okenic, v jiné zase třídíte žáby, ryby a ptáky. Hráčovu paměť jistě procvičí kolo, kde shora padají znaky abecedy. Zapamatovat si, které znaky patří k sobě, není věru jednoduché. Originální je zejména způsob zpracování padajících předmětů. Ty po seskupení nabízejí všelijaké efekty a překvapení. V každé úrovni je určeno, kolik bloků stejného druhu je třeba k dosažení výbuchu a zda je nutné ke zničení podkladu řetězová reakce – exploze vzniklá druhou explozí. V takovém případě se od hráče očekává, že bude myslet dopředu a vhodně skládat předměty tak, aby reakce dosáhla kýženého efektu.

Při hře dvou hráčů jsou využity obě poloviny okna. Na jednu stranu se jedná o kooperaci hráčů – oba se dohromady snaží o rozbití jednoho podkladu. O tom, kdo byl více aktivní při plnění tohoto cíle, vypovídá skóre. V momentě, kdy jeden z hráčů docílí exploze, čeká druhého dávka šedých kamenů. Pokud postaví velkou věž předmětů na sebe, obdrží jeho protivník/spoluhráč (záleží na úhlu pohledu) z důvodu zachování rovnováhy jednu jeho řadu.

CUYO obsahuje také ne zcela kompletní dokumentaci k tvorbě vlastních kol, kterou obdržíte po zadání man cual. Cual je specifický jazyk, jenž umožňuje vytvářet animace bloků. Pokud tedy máte trpělivost, čas a chuť, můžete přispět svou úrovní. Jednotlivé levely jsou uloženy jako soubory s příponou .ld, obrázky předmětů ve formátu xpm jsou umístěny v adresáři pics. Než začnete tvořit, doporučuji prohlédnout soubor example.ld, který je plný užitečných rad ve formě komentářů.

Zdrojové kódy hry naleznete na této adrese. Po rozbalení archivu nainstalujete hru klasicky: ./configure && make && make install. Debianí balíčky jsou k dispozici zde. Oknaře jistě potěší port pro Windows.

Grafické zpracování hry je sice jednoduché, nicméně plní svůj účel bezvadně. Nevyžaduje 3D akceleraci, proto ji ocení také lidé se slabšími stroji, kteří nedisponují výkonnými grafickými kartami. Dobrý dojem trochu kazí absence zvuků, které by si tato logická hříčka určitě zasloužila. Věřím, že chvíle strávené u CUYO procvičí váš postřeh, paměť a logické myšlení, ale hlavně, že se u něj skvěle pobavíte, stejně jako jsem se bavil i já.