Dám zcela opačný případ než je popisován v článku:
DBserver na který se každý den "sehrají" data z rúzných sytémů v podniku a dělají se na něm analýzy (prostě hromada extrémně náročných SQL dotazů). Tady vyjde úplně jiná specifikace:
Oddělit indexy a data na různé disky -> extrémní zrychlení přístupu (viz třeba dokumentace k ORA) každý hodně používaný index by měl mít vlastní disk. Optimalizace prostoru kam si db ukládá mezivýsleky dotazů - tj vnitřní dočasné tabulky -doporučuji další disk pro každého součastně pracujícího uživatele.
Výsledkem by byl server s velkým počtem co nejrychlejších disků (+ vyladit jejich cache).
Zálohování: žádné (stejně se to každou noc nahraje znova). Samozřejmě je třeba si zazálohovat strukturu db a načítací procedury - to se vejde třeba na disketu.
Bez konkrétního zadání postavit "optimální" db server fakt nelze.
Rob
admin s minimalnim IQ si napriklad pri instalaci ORACLE, precte cosi o instalaci za pouziti ofastruktury, podobne to bude u MSSQL, DB2 atd, klasicky admini si prectou tenhle clanek, podiskutujou jestli je lepsi ATA nebo SCSI a nainstalujou na windousy pres setup.exe + click na next libovolnou DB
