Ad vyhrazený server: DB server se velice často používá v kombinaci s aplikačním serverem. Interaktivní aplikace běžící na databázovém serveru většinou nepředstavují žádnou zvláštní zátěž a hlavně představují jiný druh zátěže než vlastní databáze. Navíc řešení 32bit Intel obvykle používají malé až střední firmy, pro které není ekonomicky průchodné koupit si dva servery.
Ad kompatibilita s OS: Naopak. Linux je v prostředí entry a mainstream serverů velice slušně podporován. Certifikovány jsou běžné distribuce u prakticky všech významějších dodavatelů (HP, IBM, Fujitsu-Siemens, Dell, Sun Fire, atd.).
Ad CPU: Rozhodně neplatí, že by se výkon DB serveru škáloval spolu s rychlostí/počtem CPU. Naopak ve většině instalací se vyplatí nehnat se za nejlepším procesorem, spokojit se se základním modelem (např. Xeon 2.8) a investovat do lepšího diskového subsystému.
Ad Disky pro systém: Neznám žádný běžně dostupný server střední třídy, který by pro systém používal IDE disk a v praxi bych nikdy nic takového nedělal.
Ad disky pro databázi: Spíše než o SCSI-3 bych mluvil o Ultra320 nebo o Fibre-channel. Stejně tak je troufalé konstatovat s tím, že se objem zpracovavaných dat v čASE příliš nemění. To samozřejmě záleží na té které instalaci, ale ve většině případů, např. v typickém IS se objem dat s časem zvyšuje - uživatelé pořizují data, zakládají další a další doklady a tabulky bobtnají.
Ad Databáze a RAID: Tady nesouhlasím prakticky s ničím. Narozdíl od tvrzení autora se v prostředí DB serverů se velice často používá RAID-1 (tvrzení, že by při čtení byl 2x rychlejší a při zápisu 2x pomalejší není pravda ani v jednom směru). Docela běžně se používá také RAID 1+1 kdy na první logickou jednotku se umístí vlastní data a na druhou transakční log a žurnály. Pokud je k dispozici více disků, lze použít i RAID-10. Naopak použití zmiňovaného RAID-0 je hloupost (resp. používají jej jen šílenci bez úcty k uloženým datům). Nechápu ani tvrzení proč by mělo být optimální provozování zrovna tří disků? Zmínka o tom, že RAID-10 se používá tehdy, když "pokud potřebujeme RAID-0 pole o velikosti větší, než je velikost jednoho disku" je zcestná úplně.
Zcela mi v článku chybí informace o řadičích, které hrají v případě DB serverů leckdy klíčkovou roli. Je důležitá jejich architektura (rychlost kanálů), velikost a organizace cache paměti a rychlost onboard procesoru.
Celkem souhlasím, používáme většinou RAID5 pole pro data (na Oracle tablespace USERS) a RAID1 pro indexy (INDEXES) a ROLLBACK segmenty. Pokud jsou disky dost velké, tak druhý RAID1 je dobré řešení i pro data. Dle mých testů transakční logy v běžné aplikaci příliš nezdržují (máme poměr SELECT/(INSERT or UPDATE) operací tak 5/1) ale to závisí od aplikace. Ale v každém případě pokud to s jejich případným použitím pro obnovu po havárii myslíte vážně, TRANSAKČNÍ LOGY PATŘÍ NA FYZICKY JINÝ POČÍTAČ, nejlépe na 3 různé. Pokud Vám vyhoří celý server, tak je Vám houby platné, že máte data a logy na jiném poli. Zbyde Vám akorát stav při posledním backupu.
Jěště připomínka k těm řadičům, opravdu to nepodceňujte, špatný řadič Vám srazí reálný transakční výkon DB serveru klidně na polovinu. Zapomeňte na to, že se dá dobrý řadič koupit za 20 kKč. Minimálně 2 samostatné kanály jsou podmínkou. Nechci tady nikomu rozmlouvat jeho názory ohledně šířky rozhraní, mám vyzkoušeno, že 160 MB/s rozhraní utáhne 3 disky, aniž by došlo k jeho zahlcení. Stejně je nejpomalejší částí řadiče právě ten onboard procesor.
