Didaktik Gama: legendární slovenské Spectrum ze Skalice

Podíváme se na kus lokální počítačové historie a mou nostalgickou stopu z dětství. Dlouho jsem tento projekt odkládal, jelikož jsem si nebyl jistý, jak ho uchopit. Tušení se ukázalo správné a bohužel se vše nepovedlo dle plánu.

Ve svých tématech se starými počítači jsem nyní pokročil do fáze, kdy se budu věnovat vlastně úplně prvnímu kousku, kterým jsem začal svoji sbírku. Mezitím jsem se dostal k dalším různým strojům a tento stále přeskakoval. Důvody k tomu uvedu později.

Co se dozvíte v článku
  1. Smíšené dojmy ataristy
  2. Historie Gamy
  3. Gama se představuje
  4. Nástupci
  5. Hardware
  6. Stavba zdroje
  7. Čistíme
  8. Pohled na hardware
  9. První oživení
  10. Oprava klávesnice
  11. Nahrávání dat,  joystick a závěr
  12. Odkazy

Jinak pokud jde o Gamu jako takovou, jak čtenáři mých předchozích článků vědí, v dětství jsem vyrůstal na Atari 800XL, které tím pro mne bylo tím pravým nostalgickým strojem. Nicméně o toto místo se v koutku dělí právě i s Didaktikem, neboť ten vlastnil můj strýc, a nejen že jsem měl možnost jej vyzkoušet u nich, ale měl jsem ho od nich i na pár měsíců půjčený domů, tedy jsem na něm strávil nemalé množství času.

Smíšené dojmy ataristy

Moje tehdejší dojmy nelze popsat jinak než smíšené. Zvyklý z Atari jsem byl poměrně překvapen z barev, kterých bylo málo a hodně kontrastní. Druhým nepříjemným překvapením byl zvuk, kdy vícehlasé melodie z čipu POKEY nahradil zvuk přímo z počítače a silně připomínající zvuk PC Speakeru. Už jen taková věc, že u Atari šlo hlasitost nastavit normálně ovladačem na TV, případně i zvuk ztlumit, když nechtěl člověk nikoho rušit. Zde žádná možnost ovlivnit hardwarově hlasitost nebyla.

Podobně klávesnice, srovnání Atari a Didaktiku bylo zdrcující. Výhoda Gamy sice byla v tom, že převzala způsob zadávání příkazů od Sinclairu, tedy příkazy jsou předepsané na klávesách a zadávají se stiskem jedné klávesy celé (jako tokeny – šetří se tím i paměť), což ušetří nemálo úhozů, ale i tak si moc neumím představit psát cokoli delšího.

Nicméně i tak, abych jen nehanil, odzkoušel jsem poměrně dost různého softwaru, především her, a na grafiku i zvuk jsem si zvykl. Byl to prostě jiný styl než na Atari. Nahrávání z našeho dvojčete Samsung fungovalo poměrně spolehlivě. Jediný problém byl náladový zdroj, který občas způsoboval rušivé artefakty na obrazovce. Tenkrát jsem si netroufal se v tom vrtat, ale záchranou byla vždy dobře mířená rána do krabice zdroje. Tedy někde ve zdroji byl jen obyčejný studený spoj nebo uvolněný vodič. Dnes bych to opravil během pár minut, tenkrát jsem to řešil metodou „kladivo“.

Tenkrát měl strýc Gamu v kompletní krabici, tedy s originálním zdrojem a s přiloženým interface + joystickem. To byl právě můj úplně první krok v začátku sbírky, kdy jsem strýce kontaktoval, zda bych od něj mohl Didaktika odkoupit. Bohužel ten byl dávno pryč, a tak jsem prostě sáhl po nejbližší aukci a vyhrál jej. Zcela holý stroj bez krabice a ostatního příslušenství, nicméně dle fotek a popisu měl být funkční.

Roky seděl na poličce na výstavce a koukal, jak kolem přibývají restaurované stroje. Nicméně jsem si řekl, že je již čas nenechat ho déle zahálet, a nechat zazářit i tuto část mé osobní nostalgie.

Pohled na počítač v původním stavu.

Pohled na počítač v původním stavu.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Než ale začneme s hardwarem jako takovým, asi by nebylo špatné začít s trochou historie. Nicméně to vezmu skutečně jen ve zkratce, neboť by se jednalo doslova o nošení dříví do lesa, neboť na Rootu již historie je skvěle popsána.

Historie Gamy

Počítače Didaktik vznikly v Československu, konkrétně na Slovensku ve městě Skalica. Podnik nazvaný Didaktik Skalica v.d. (výrobní družstvo) vznikl v 70. letech.

Prvním počítačem, který vznikl v tomto výrobním družstvu byl Didaktik Alfa. Ten byl klonem bratrského počítače PMD-85 (Piešťanský Mikropočítač Displejový). Alfa měla být jeho vylepšenou variantou, a oba přístroje byly určeny pro použití ve školství.

Alfa byla postavena na CPU MHB8080A (klon Intelu 8080, přezdívaný BOBO) na 2 MHz, obsahovala 48KB RAM, 8 KB ROM a vestavěným interpreterem BASICu (PMD potřebovalo pro provoz BASICu externí cartridge). Didaktik obsahoval pouze výstup na monitor, vynechal modulátor pro TV signál, a nabídl kvalitnější klávesnici než PMD.

Vyšly dvě generace Alfa 1 a Alfa 2. Alfa 1 byla klonem PMD 85–1, Alfa 2 byla klonem modelu PMD 85–2.

Na svět se ještě dostala generace Beta, která technicky vycházela z Alfy 2, ale navíc přidala podporu síťování, což byla opět funkce mířená pro školní učebny.

Tyto první Didaktiky tedy pouze vzaly lokální technologie, zabalily je do trochu masivnějšího hardwaru, a upravily pár drobností pro lepší využitelnost ve školách. Nicméně Didaktik chtěl expandovat i do domácností, kde chyběla větší konkurence. IQ151 byl také zamýšlen pro školní použití, Ondra SPO 186 byl na pomezí mezi školním a domácím počítačem. Tentokrát v Didaktiku nesáhli po žádné domácí architektuře, ale rozhodli se postavit klon legendárního počítače Sinclair ZX Spectrum, a tím využít obrovskou dostupnou softwarovou základnu.

Gama se představuje

Takto vznikl počítač nazvaný Didaktik Gama. Původní ZX Spectrum bylo vytvořeno vlastně velmi jednoduše po hardwarové stránce, měli jsme tu CPU Zilog Z80, většinou 48 kB RAM, ROM s OS a pak čip s názvem ULA (viz níže).

Clive Sinclair vložil svoji jasnou vizi, počítač měl být dostupný pro většinu britských domácností, tedy jeho cena byla sražená na možné minimum. Částečně toho bylo docíleno chytrým návrhem, který zjednodušil vnitřní zapojení. V tom horším smyslu se šetřilo třeba na klávesnici, ale na oplátku nabídl právě použití tokenů, kdy příkazy nebylo nutné vypisovat na klávesnici znak po znaku.

ULA (Uncommitted Logic Array) kombinovala různé nezbytné komponenty počítače – generování obrazu, časovače, čtení klávesnice, generování jednoduchého zvuku a přístup do paměti RAM. Původním výrobcem tohoto čipu byla firma Ferranti, později se výroba začala přesouvat k firmě Plessey, která ULA vyráběla až do konce oficiální produkce.

Gama měla oproti většině ostatních konkurenčních klonů ale jednu specialitu. Používala totiž originální ULA čipy, čímž dodržela skvělou kompatibilitu (kdybych se držel jejich dobové reklamy, tak „kompaktibilitu“) s originálem.

Zdroj: Youtube.com

Co občas rozbíjelo kompatibilitu bylo jiné uspořádání RAM. ZX Spectrum bylo typicky nabízeno se 48 kB. Gama šla v tomhle ohledu mnohem dál, a nabídla celých 80 KB, což byla na svoji dobu u osmibitu velmi slušná hodnota. Některý software se ale s touto změnou nedokázal popasovat. CPU také nedokázal obsloužit celou paměť naráz, a ta musela být rozdělena na tzv. banky, které se přepínaly pomocí jednoho bitu.

Abychom se ale vrátili k ULA, tak jelikož nebylo možné jen tak zakoupit originální čipy na výrobu klonu, tak v rámci příběhů se vypráví, že ve Skalici se odhodlali k takovému malému podvodu. Kontaktovali firmu Ferranti, a představili se jako lokální servisní centrum pro Sinclair, a že potřebují ULA čipy jako náhradní díl. Takto objednali postupně cca 45 000 čipů.

Je zvláštní, že by nikomu ve Ferranti a později v Plessey nepřišlo divné, že tady máme tolik počítačů ZX Spectrum a všem selhává ULA čip. Ale tou dobou (konec 80. let) byla stejně ULA pro firmu výběhovým produktem, tak to nikdo asi moc neřešil, a byli spíš rádi, že skladové přebytky a výrobu rozprodají.

Vznikly tři generace tohoto modelu, dle ročníku verze 87, 88 a 89. První varianty byly nabízené v černé barvě, poslední ročník dostal šedou barvu. První generace přinesla opravu některých chyb známých v originálním ZX Spectru, ale zároveň přinesla nové chyby.

Druhá generace některé z těchto chyb opravovala. Obě ale měly např. neošetřený vstup pro RESET ze sběrnice, což mohlo při připojení periférií, které tento signál používaly, zapříčinit nestabilní chování systému (např. samovolné resety). V extrémních případech se mohlo na logickém vstupu objevit napětí mimo povolené parametry, což mohlo způsobit trvalé poškození čipu.

Poslední šedá generace toto napravila, přidala nějaké další úpravy a navíc k běžnému RF výstupu přidala i kompozitní video výstup.

Nástupci

Nástupcem byl model Didaktik M (1990–1991). Ten trochu vylepšil design, aby byl víc ergonomický, a uspořádání RAM se srovnalo se ZX Spectrem, čímž se ještě navíc vylepšila již tak dobrá kompatibilita. Na druhou stranu v době vydání „emka“ přestávaly být originální ULA čipy dostupné, firma Plessey byla převzata v roce 1990 firmou Siemens/GEC a aktivity ohledně některých výběhových čipů byly ukončeny. Výrobce byl tedy nucen sáhnout po některém z klonů.

Posledním modelem byl Didaktik Kompakt (1991–1993), ten přinesl integrovaný zdroj, integrovanou 3,5“ disketovou mechaniku o kapacitě 720 KB a SCART výstup. Ale byla to již labutí píseň výroby počítačů ve Skalici.

Ještě se objevily modely Kompakt 128 a Kompakt Profesional (Profi), ty už ale nevyrobilo družstvo Didaktik Skalica, ale jejich partnerský servis ve Veselí nad Moravou.

Kompakt 128 byl uveden jako klon ZX Spectrum 128. Kompakt Profesional měl být pokusem o použití stávajícího hardwaru v profesionální sféře, a byl vestavěn do podoby desktopu. Obou modelů bylo vyrobeno jen omezené množství kusů. 

Hardware

Teď se půjdeme podívat na hardware samotný. Můj model je šedá verze 89, tedy již obsahuje všechny tovární opravy a i kompozitní výstup, což mi usnadní připojení k monitoru.

Počítač je drobný a lehký, a působí až trochu jako hračka. Hned je znát typická bolest těchto počítačů, a to klávesnice. Nejenže nepůsobí příliš kvalitně, ale hlavně její konstrukce trpí na problémy, nejvíce tím, že se klávesy mechanicky zasekávají. To je bohužel problém, který se týká tak poloviny kláves u mého kusu.

Druhým je smazávání potisků kláves, kde už je také vidět zasažení na mé klávesnici. To byl jeden z důvodů, proč jsem tento projekt tak dlouho odkládal, původně jsem měl v plánu potisknout průhlednou samonalepovací fólii novými popisky a klávesnici s ní překrýt. To udělat dobře a hezky vypadající jsem zjistil že je nad mé síly. Tedy nakonec jsem se rozhodl to nechat jak je.

Pohled na počítač v původním stavu.

Pohled na počítač v původním stavu.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Pohled na počítač v původním stavu.

Pohled na počítač v původním stavu.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Pohled na vnitřní provedení počítače v původním stavu.

Pohled na vnitřní provedení počítače v původním stavu.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Pohled na čip ULA, jeden z hlavních čipů tvořících charakter Spectra.

Pohled na čip ULA, jeden z hlavních čipů tvořících charakter Spectra.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

PohlRAM čipy, ROM, I/O a procesor.

RAM čipy, ROM, I/O a procesor.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Spodní kryt počítače, upadlá poznámka k modulátoru a nahoře je vidět utržený sloupek.

Spodní kryt počítače, upadlá poznámka k modulátoru a nahoře je vidět utržený sloupek.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Abych to vzal ale popořadě, než budu vůbec klávesnici rozebírat, což chci udělat co nejšetrněji a pokud možno neopakovat, protože je křehká, nejdřív potřebuji zdroj, abych mohl počítač vůbec odzkoušet.

Originál zdroj shánět nebudu, není moc spolehlivý, byť má aspoň tu výhodu, že se dá snadno zrepasovat, neboť na rozdíl od zdrojů pro Atari 800 a Commodore 64 se dá normálně rozebrat a opravit. Jak jsem již zmínil v úvodu, pamatuji si jej právě z dob, kdy jsem měl Gamu půjčenou. Občas potřeboval „poklepat na kapotu“, aby se korektně rozeběhl. Je to úplně tradiční transformátorový zdroj s usměrňovačem a lineárním stabilizátorem MA7805. Tedy poměrně dost ztrátového tepla vyzáří do prostoru.

Napájení je přivedeno pětikolíkovým DIN konektorem, na kterém je vyveden i vstup/výstup pro magnetofon. Za mne nepříliš šťastné rozhodnutí, ale za každou cenu se chtěl ušetřit konektor navíc. Zdroj dává dvě napětí, 5 V stabilizované, a pak jen usměrněné cca 18 V.

Napětí 5 V se používá pro napájení čipů, to druhé se používá pro interní stabilizátor v počítači, kde z něj vzniká napětí 12 V pro modulátor a barevný kodér LM1889.

Gama, tedy můj konkrétní kus, používá čipy RAM ruské výroby (výrobce se bude lišit dle aktuálně dostupné součástkové základny), které vycházejí ze západního typu 4118/4164, který již nepotřebuje záporné napětí ke svému provozu, jako to měl originální ZX Spectrum, kde byla použita starší generace 4116. Zrada těchto 4116 pamětí je v tom, že nejen vyžadují tři různá napětí pro svůj provoz (+5 V, –5 V a +12 V), ale hlavně při ztrátě toho záporného napětí – 5 V dochází téměř k okamžité destrukci čipů. Tedy stačil by i nevhodný časový náběh všech napětí, a mohli jste své čipy snadno odepsat. To byl problém originálu, neboť v ZX Spectru se toto napětí tvořilo pomocí jednoduchého interního měniče, který občas selhal. Následky pro RAM bývaly fatální.

Stavba zdroje

Abych nijak nezasahoval do interního zapojení počítače (někteří přemosťují interní stabilizátor a posílají rovnou 12 V ze zdroje), rozhodl jsem se zdroj postavit na základech MeanWell LSR-35-15. To je zdroj 15 V a max. 2,4 A. Z něj si pomocí DC-DC měniče vyrobím 5 V pro čipy, a těch 15 V pošlu na vstup interního stabilizátoru. Napětí 3 V je dostatečná rezerva pro stabilizátor, a naopak bude méně namáhán, protože bude srážet nižší rozdíl napětí.

DC-DC měnič mám už nějakou dobu v zásobách, jedná se o běžný levný modul čínské výroby. Jelikož některé měniče generují rušení na výstupu, přidám tam rovnou 1000uF kondenzátor pro vyhlazení. Přidám mu i vybíjecí odpor, aby napětí na větvi nedržel zbytečně dlouho, byť by to zde nemělo ničemu extra vadit.

Pak už jen nějaký box, do kterého to zabalit, aby to vypadalo a zároveň bylo kryté proti dotyku. A ještě mi to nedalo, a rozšoupl jsem se, a přidal jsem pro ten „extra retro look“ dva segmentové voltmetry, které ukazují obě výstupní napětí. Jako už je to tam navíc, ale proč si nepohrát.  

Sehnal jsem vhodnou krabičku, aby nebyla příliš velká, ale tak aby se to vešlo. Vše jsem si v duchu proměřil a objednal. Tedy co vše jsem potřeboval na stavbu zdroje:

  • Krabička (MASZCZYK KM-60)
  • Zdroj MeanWell LSR-35-15
  • DC-DC měnič nastavitelný
  • Kolébkový spínač MIRS-101-9C3-G/B
  • Panelový voltmetr digitální dvouvodičový DS-4010 2x
  • Držák pojistky do panelu LS-506 3x
  • Vidlice do panelu K+B GSD3 ICE C14
  • Kondenzátor PANASONIC CE 1000u/35V
  • Rezistor GYM/CYM RM 270R 0,6W
  • Drobnosti – vodiče/kabely, 5PIN DIN konektor, smršťovací bužírky, trubičkové pojistky, průchodky

Jak už jsem zmínil při montáži zdroje pro Atari 800 XL, nemá dnes cenu vyrábět vlastní spínaný zdroj. Ten MeanWell stál 249 korun, kdybych měl spočítat koupi součástek, plošného spoje a vlastní montáže + oživování, není šance aby se to vyplatilo. Hlavně když se jedná o léta ověřenou značku, takže vím, že zdroj je kvalitní, splňuje všechny standardy co má, a navíc má záruku. Jistě by nějaká noname značka šla sehnat ještě levněji, ale proč to dělat?

Ještě by šel postavit klasický zdroj, který by myšlenkově k Didaktiku sedl lépe, ale taky k tomu nevidím důvod. Navíc by vyšel ještě mnohem dráž, klasický transformátor o potřebném výkonu není dnes láce, nějaké ty součástky kolem a byla by to těžší krabice. Samozřejmě mnohem horší účinnost, což ale při sporadickém využití by nebyl velký problém.

Zbytek už byl jen kutilština, vyvrtat a vybrousit vhodné otvory do krabičky, umístit jednotlivé komponenty a pospojovat je mezi sebou vodiči. Tady se vždy krásně ukáže, jak poloprázdný prostor se najednou zaplní všemi těmi propojkami a skoro by člověk chtěl toho místa více.

Vrabčí hnízdo vodičů uvnitř zdroje.

Vrabčí hnízdo vodičů uvnitř zdroje.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Testování zdroje

Testování zdroje

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Pokud jde o trubičkové pojistky, vstupní (230V do zdroje) jsem použil 1A, výstupní pak 1,5A pro 5V a 300mA pro 15V. Kdyby bylo třeba připojit více energeticky náročných periferií, dá se u 5V větve jít na 2A, ale to nemyslím že bude můj případ. 15V větev by měla mít max 100-200mA spotřebu, a není nikam vyvedeno, takže tam by to mělo stačit vždy.

Není to teda žádná velká bastlířina, jen koupě hotových komponent a jejich montáž do jednoho celku. I tak to je zábava stavět takovou skládačku. Ještě pro jistotu změřit mým běžným voltmetrem a podívat se na průběh (hlavně 5V větve) na osciloskopu, zda tam není nějaké velké rušení.

Měření větve 5 V.

Měření větve 5 V.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Měření větve 15 V (v originálním zdroji původně 18 V).

Měření větve 15 V (v originálním zdroji původně 18 V).

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Jako finální věc napájet na vývody pětikolík DIN pro zapojení do Gamy. Musím tam i přidat vstup pro magnetofon, abych mohl případně nahrát nějaký software klasickým způsobem. Zatím tam nechávám jen vstup, nemám v plánu nic ukládat.

Kompletní zdroj.

Kompletní zdroj.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Poznámka: Pokud by se kdokoli rozhodl pro stavbu podobného zdroje, mějte na paměti, že i při použití hotových modulů a komponent se stále pracuje se síťovým napětím 230 V. Taková práce vyžaduje alespoň základní znalosti elektrotechniky a důsledné dodržování všech platných bezpečnostních postupů a předpisů, aby bylo minimalizováno riziko úrazu nebo vzniku škody. Tento článek popisuje mou vlastní realizaci pouze pro inspiraci a dokumentační účely. Nejedná se o návod ani doporučení k výrobě obdobného zařízení. 

Čistíme

Moje Gama nepotřebovala zásadní čistění, nejenže nebyla nijak extra špinavá, ale ani se nijak moc neprojevilo žloutnutí, jen hrany hlavně spodního krytu mají nádech, ale celkově je barva stroje originální. Upřímně ani bych zde řešit retrobrighting nechtěl, jak kvůli obavám, že již tento nepříliš bytelně působící plast zkřehne, ale třeba taková klávesnice je držena natavenými plastovými sloupky (pár šroubků navíc by asi zruinovalo celé v.d.), takže úprava by znamenala to celé předělat.

Tedy vrchní kryt jsem jen pomocí kartáčku a čistící pěny důkladně vydrhl, klávesnici vyfoukal a opatrně otřel, abych nadále nepoškodil popisky.

Čištění plastů.

Čištění plastů.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Rozebrání je velmi snadné, je to šest šroubků s plochou hlavou, a obě poloviny se rozdělí. Rozebrání hned odhalilo jeden prasklý sloupek, což půjde vyřešit slepením. Klávesnice jak jsem již uvedl je pevně přibodována k vrchnímu krytu, tedy nelze jednoduše oddělit. Bohužel i vodiče klávesnice jsou napevno napájené k desce (ušetřili jsme za konektor), tedy abych mohl aspoň spodní kryt snadněji očistit, musím odstranit základní desku, zde naštěstí již opět na šroubcích.

CPU, integrovaný reproduktor a utržený sloupek.

CPU, integrovaný reproduktor a utržený sloupek.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Spodní část desky plošných spojů.

Spodní část desky plošných spojů.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Desku klasicky očištění vzduchem a kartáčkem. Konektory ošetřit sprejem na kontakty. Ty pro interface mají nějaký černý nádech (ale jen shora), počkám až případně budu mít co připojit, jaký bude kontakt, zatím to nechci mechanicky drhnout, udělám až když to bude nezbytně nutné. Jinak tam toho opravdu moc není.

Na spodním krytu chybí všechny gumové nohy, nahrazeno novými. Také se tu dozvíme, že stroj byl ve výrobě testován 56 hodin.

Spodní část počítače s vyměněnými přistrojovými nožičkami.

Spodní část počítače s vyměněnými přistrojovými nožičkami.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Pak už jen sešroubovat k sobě a je to.

Pohled na hardware

Hardware vychází koncepčně ze ZX Spectrum, které bylo po technické stránce velmi úsporně navrženo. Jak jsme si již uvedli v úvodu, většina potřebných funkcí byla integrována do obvodu ULA, a k němu už jen sekundoval CPU, RAM a ROM. Nicméně ve Skalici provedli úpravu přidáním obvodu 8255, což je paralelní rozhraní. Jinak toho na desce opravdu příliš není.

Vyčištěná deska plošných spojů.

Vyčištěná deska plošných spojů.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

CPU Zilog Z80: STMicroelectronics Z8400AB1 – tento slavný osmibitový mikroprocesor navržený firmou Zilog vznikl, respektive šel na trh v roce 1976. Zásluhu na tom mají hlavně dvě jména – Federico Faggin a Ralph Ungerman. Procesor byl navržen tak, aby byl zpětně kompatibilní s neméně slavným Intelem 8080. Pracoval na něm i Masatoshi Shima, jeden z konstruktérů původního procesoru. Procesor disponuje 158 typy instrukcí, z toho 78 je převzato z 8080.

Architektura byla licencovaná dalším výrobcům (tak vznikla například u nás dřív hojně známá verze U880D vyráběná v Německu). Architektura Z80 se v různých modifikacích používá dodnes, zejména v embedded systémech.

V počítači běží CPU na 3,5 MHz. V mém kusu je použit čip od výrobce STMicroelectronics, ale na fotkách je vidět i varianta od Goldstar, měla by tam být i ta U880D a možná další, tedy předpokládám, že se použilo, co zrovna bylo k sehnání.

RAM: KR565RU5 a KR565RU6 – Jediné ruské komponenty v mém kuse. Jedná se o paměťové čipy RAM, které jsou klony západních čipů 4164 (RU5) a 4118 (RU6). Jedná se o zmodernizované čipy 4116, které na rozdíl od předchůdců nevyžadují troje napájecí napětí. Rozdíl mezi těmito dvěma typy je v kapacitě, RU5 je 64 kbit, RU6 je 16 kbit. Celková kapacita paměti je 80 kB. Jelikož se jedná o větší kapacitu, než je schopen CPU najednou adresovat, je nutno použít přepínání bank paměti. Aktuálně použitou banku indikuje LED. Tento způsob práce s pamětí způsobuje problémy s kompatibilitou u některého softwaru pro ZX Spectrum.

ROM čip je zakryt nálepkou, kterou chci ponechat v původním stavu. Měla by mít 16 KB.

ULA: Plessey ULA60001E7 – Tento čip, jak bylo zmíněno, obstarává prakticky všechny funkce počítače. Jedná se o zákaznický integrovaný obvod (předchůdce moderních programovatelných logických polí FPGA), který funkcionalitou nahrazuje cca 40 integrovaných obvodů. Mezi jeho úkoly patří generování obrazu, řízení paměti, I/O pro klávesnici a magnetofon, zvukový výstup a dělička frekvence. Výrobce Plessey značí, že se jedná o poslední kusy skutečné ULA, před jeho definitivním ukončením výroby.

8255: MHB8255 – Programovatelné paralelní rozhraní. Obsahuje 24 programovatelných I/O linek. Použit pro připojení periferií a rozšíření konektivity počítače. Zároveň je součástí systému přepínání bank paměti.

No a vlastně teď nezbývá, než zapojit zdroj a vyzkoušet, zda je v Gamě stále nějaký ten život.

První oživení

Pro dokončení stavby zdroje jsem musel znova objednat konektor 5P DIN, jelikož ten původní se při pájení rozpadl (soukromý vzkaz pro autora DIN konektoru – @!#?@*!). Objednal jsem nakonec mnohem kvalitnější konektor. Běžný kus z levné čínské produkce stojí cca 25 korun, tento kovový a značně masivnější cca 175 korun za kus. Zároveň jsem trochu zlepšil metodu pájení, takže spolu s lepším konektorem se mi povedlo vměstnat všechny vodiče na správná místa.

Zároveň by si zasloužili autoři Gamy taky políček, protože použít pětikolík DIN pro napájení počítače i na I/O pro magnetofon je teda nápad. Ano ano, omezená součástková základna, já vím. Ale stejně, jednalo se o počítač, tedy v té době značně drahý kus elektroniky, a že by aspoň to oddělili na samostatné a vhodnější konektory…

Každopádně se mi nakonec podařilo celý zdroj úspěšně dokončit, vyvedl jsem z něj jeden konektor vstupu pro magnetofon. Výstup na magnetofon ne, protože nemám v plánu něco ukládat, a už tak to byl chvílemi nerovný souboj.

Po dvojitém ověření, že napětí jsou na pinech, kde mají být, jsem zapojil napájení do počítače. Při prvním ověření jsem měl ještě trochu obtíže, protože sice tato série Gamy má již kompozitní výstup, ale opět vyvedený ne typickým cinch konektorem, ale RF konektorem. Stejným, kterým se připojuje anténní kabel. Tedy první spuštění bylo trochu improvizované, neboť jsem konektor musel ručně přidržet na pinech.

Tedy po všech těch drobných bitvách, konečně bylo ubojováno a nezbývalo, než cvaknout spínačem na zdroji, a:

První zapnutí.

První zapnutí.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Na obrazovce se konečně objevil obraz a nápis „1989 Didaktik Skalica“, který značil, že systém korektně naběhl.

Ještě jsem z útrob šuplíku s díly vyhrabal RF konektor a vyrobil si redukci RF → Cinch, abych nemusel jednou rukou zastupovat část kabelu.

Nyní již s korektně připojeným počítačem jsem zkusil opět napsat krátký BASIC program pro základní ověření. Chvíli mi to trvalo se zorientovat, protože psaní v tokenech je jiné než na ostatních počítačích s BASICem. Každopádně musím uznat, že to má i něco do sebe, a pokud člověk v tom získal trochu praxi, dal se asi psát kód poměrně rychle. Vzhledem k nekvalitě klávesnice jsem to nakonec i ocenil, že nebylo třeba každý příkaz vypisovat ručně.

Jednoduchý program.

Jednoduchý program.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

A spustit.

A spustit.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Co se týče klávesnice, ta funguje, ale některé klávesy nejsou příliš responzivní a většina se často zasekává. Tedy by bylo vhodné její chování trochu vylepšit.

Druhá věc je nahrání softwaru, sice jsem si vyvedl konektor, a původně jsem měl v plánu použít aplikaci PlayZX pro nahrání přímo z telefonu, ale než jsem tento projekt dovedl do této fáze, všechny mé telefony a tablety už přišly o analogový výstup.

No a zároveň i kdybych něco nahrál, narazím na problém, že nepřipojím joystick. Tedy jsem se rozhodl, že nebudu vůbec ladit nahrávání přes analogový vstup, ale rovnou vyřeším obě mouchy jednou ranou.

Oprava klávesnice

Čemu se nedalo vyhnout, byla oprava klávesnice, která byla nepoužitelná. Činnost, na kterou jsem se vůbec netěšil. Z kvality klávesnice jsem měl od začátku obavy, že se mi rozpadne a již nebudu schopen ji dát dohromady.

Každopádně po ranním hrnku kafe jsem se do toho pustil.

Nejdříve jsem si vyrobil z pevného drátu vytahovací nástroj s háčkem dole, kterým jsem mohl klávesy vytahovat. Nahoře a dole jsou vykrojené, takže tam bylo možné háčky vsunout. S tímto nástrojem jsem měl štěstí asi u 3/4 klávesnice, ale některé klávesy byly tak zaseknuté, že se drátek jen ohnul zpátky a přesto nebylo možné klávesu vyndat.

Co ale s těmi zbylými? Kromě toho, že jsem se rozhodl si brzy objednat nástroj na vytahování kláves, nebyl jsem si jistý, že tady by mi pomohl, prostor tam je totiž u některých kláves velmi úzký, a hlavně zde překáží spodní díl klávesy, který by znemožnil pořádně nástroj umístit pod klávesu.

Rozebraný spínač.

Rozebraný spínač.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Tak jsem se rozhodl pro jinak velmi drsnou metodu, ke které se uchyluji jen velmi nerad, ale tady jsem neviděl jinou cestu – chytit klávesu normálně do kleští a vytáhnout. Samozřejmě tam, abych pokud možno nechal co nejméně stop na plastu. S opatrným postupem jsem zkusil jednu z kláves, a tady musím vysmeknout poklonu výrobcům plastu této klávesy, ten je totiž extrémně tvrdý a odolný, takže kleště nenechaly žádné viditelné stopy, a i když některé klávesy šly extrémně ztuha, nepraskl ani jediný sloupek, za který tam byly zaseknuté. Uff.

Tedy nakonec úspěch, povedlo se mi rozebrat klávesnici bez poškození čehokoli. Co ale vím jistě, už to nechci opakovat.

Rozebraná celá klávesnice.

Rozebraná celá klávesnice.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Každopádně když se podíváme na mechanismus kláves, tak ten je velmi zvláštní. Máme dole plastovou základnu, ze které trčí dva pozlacené dráty tvořící kontakt spínače. Tomu je v opozici pozlacený pásek, který sedí uvnitř klávesy a drží jej tam pružina, která se stará i o vrácení klávesy. U SYMBOL SHIFT je kratší. Zároveň tu jsou čtyři plastové vodící sloupky. To je hlavní příčina problému s klávesami, stačí drobná nečistota, nebo aby plast trochu zapracoval, a zasekávání je na světě.

Tedy v tomto případě je třeba vše očistit, vyfoukat nepořádek vzduchem a vydrhnout pomocí IPA. Aby člověk tomu po těch letech ještě pomohl, a vydrželo to co nejdéle, tak na všechny tyto kluzné plastové plochy jsem nanesl tenkou vrstvu teflonového PTFE maziva. Toto mazivo vytvoří tenký kluzný film, ale netvoří mastnotu, na které by se zachytával prach.

Pak už jen vše opět složit dohromady.

A celkově, na spoustě kláves je jasné viditelné zlepšení, takový mezerník je ale bohužel spíš horší. Tedy odhadem, předtím bylo problémové 25% klávesnice, teď zbylo tak 5%.

Kromě kompletní přestavby a úpravy klávesnice už nevím, co bych s tím provedl. Vzhledem ke smazaným popiskům a celkovému stavu klávesnice, která už stejně nikdy nebude stoprocentní, jsem si v tuto chvíli řekl, že jsem dosáhl maxima toho, co s ní dokážu provést.

Nahrávání dat,  joystick a závěr

Pro nahrávání dat jsem zvolil řešení, které pak mohu použít i u plánovaného originálního Spectra – divMMC ve vylepšené verzi SinDiKat edition. Důvod, proč jsem chtěl vylepšenou verzi je jednoduchý, obsahuje totiž i port pro klasický devítipinový joystick. Cena ne úplně lidová, stál mě kolem 2500 korun.

S připojeným divMMC.

S připojeným divMMC.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Jenže při zkoušení mne bohužel dohnala další bolest Gamy, a to velice mizerné kontakty slotu. Po chvíli laborování s IPA, magic eraserem a sprejem na kontakty se mi je povedlo dostat do lepšího stavu, ale povrch je stále mizerný. Projeví se to tak, že po připojení divMMC někdy dostanu jen rozsypaný čaj na obrazovce, po chvíli laborování se mi podaří kontakty usadit natolik, abych se dostal do aplikačního menu, ale nahrávání obrazů je extrémně nespolehlivé, neboť komunikace na té sběrnici je velmi nepředvídatelná.

Dostal jsem se do bodu, kdy přemýšlím, jak toto pojmout. Dalším čištěním se už dál neposunu, už to není o tom, že by byla na povrchu usazenina, ale že povrch samotných kontaktů je popraskaný a hrubý. Kontakty jsou součástí samotné desky.

Pravděpodobně jediná možná oprava by byla povrch pocínovat velmi tenkou vrstvou cínu, který by povrch srovnal a vytvořil novou vodivou vrstvu. Problém je, že lepidlo, kterým drží spoje, nebylo kvalitní už v době prodeje, a teď navíc desítky let staré, takže se riskuje odlepení a zničení kontaktu úplně. Vyžadovalo by to použití olovnatého cínu, který taje při nižší teplotě a lépe se chytá, což by snížilo ohřívání spojů a délku práce na minimum. Pokud bych někde vrstvu přehnal, musel bych to pomocí odsávacího knotu přebytečný cín odstranit.

A tady je vidět celý ten důvod, proč jsem tento projekt takto odkládal. Právě vzhledem k různým úsporám, případně nedostupnosti kvalitnější komponent v tehdejším Československu, člověk při repasování naráží stále na problémy, které jsou na hraně trvalého poškození zařízení, nebo se nedají v domácích podmínkách rozumně opravit (potisky kláves, jejich mechanismus).

Tedy jakkoli mám určitou slabost pro počítačové produkty z domácí půdy, takovéto problémy jsou noční můrou většiny renovátorů.

Narazilo to i na další problém, a to, že tento souboj s technikou pozbývá zábavnosti, a dostal jsem se do bodu, kdy některé věci nejsem už schopen zlepšit. I kdybych opravil kontakty slotu (a vyhrál tu loterii, že je nezničím úplně), stejně budu mít počítač s mizerně chodící klávesnicí, jejíž použití nebude příliš komfortní, ale hlavně bych postupně ničil i zbytky potisků. Stejně tak pokud bych vyřešil nahrávání analogově, klávesnice bude pořád stejná, a bude mi chybět joystick.

Finální vzhled.

Finální vzhled.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Tedy jsem se rozhodl v tuto chvíli celý projekt zakonzervovat, mám funkční Gamu, kterou ale nebudu příliš používat. Co ale s tím, když jsem koupil divMMC? No, objednal jsem originální ZX Spectrum, ale to bude zase příběh na jiný projekt.

Ačkoli se snažím vždy své projekty zakončit slovy – všechno funguje, počítač vypadá skoro jako nový a budu jej používat pro své retrohrátky, tak zde se tak bohužel nestane.

Nextcloud školení

V tomto případě bych byl ochotný i ztratit body za originalitu a použít nějakou novodobou alternativní klávesnici, ale pokud vím, nic takového pro Gamu neexistuje.

I tak doufám, že to bylo zajímavé čtení, a následně se mi s originálním Spectrem podaří zakončit téma více pozitivněji.

ZX Spectrum.

ZX Spectrum.

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Odkazy

Autor článku

Nadšenec do IT technologií současných i minulých.