Egoboo je 3D hra z pohledu třetí osoby, ve které se pokoušíte, jak už zde bylo jednou vyřčeno, vysvobodit krále Bishopa z držení Dracoliche. Ovšem to nebude tak jednoduché, čeká na vás přes 20 úrovní,ve kterých budete mít odlišné úkoly, od ochraňování určité osoby po prohledávání podzemních kobek. Zvláštní ale je, že ve hře není určeno, za koho hrajete, a v každé úrovni můžete hrát za jinou postavu, pokud jste již za osobu vyhráli „startovní“ úroveň, ve které musíte, stejně jako v jiných úrovních, splnit jistý úkol (který je pro každou postavu ve startovních úrovních jiný).
Hra je vyvíjena již dobrých deset let, byla vydána v roce 1999 Aaronem Bishopem, známý v té době spíše jako „Programmer X“. Bohužel tvůrce hry měl málo času na tvorbu hry, a tak jeho bratr přemluvil Aarona pro vydání hry jako open source. Poté, co Aaron opustil práci na hře, skupina lidí, kteří se zajímali o hru, vytvořila projekt Zippy a hra byla dále vyvíjena. Ale co se nestalo, Zippy skončil a nedlouho poté se vytvořil další projekt, který se pokoušel oživit Egoboo. Resurrection, jak se projekt nazýval, byl později představen jako oficiální Egoboo.
Egoboo má trochu složitější ovládání, které vám může ze začátku dělat menší potíže, ale na to si po nějaké době zvyknete. Hra se ovládá klasickými směrovými šipkami, které zajišťují pohyb, a klávesami „TGB“a"YHN". Do dvou skupin jsem tyto klávesy rozdělil proto, že ve hře se ovládá samostatně levá a pravá ruka – klávesa T ovládá použití předmětu, který máte v levé ruce, klávesou G předmět odhazujete či sbíráte a klávesou B věc schováváte do inventáře a vytahujete další. Stejně to funguje u pravé ruky, jen místo kláves „TGB“ využijete klávesy „YHN“. Inventář je pro obě dvě ruce společný, čímž se zjednodušuje používání. Nemusíte tedy, pokud chcete, mít meč v pravé ruce a štít v levé, ale můžete si to prohodit bez vyhazování věcí na zem. Celý tento systém má ovšem jednu malou nevýhodu, a to tu, že pokud chcete zaútočit dvěma zbraněmi zároveň, hra vám to nepovolí, nejvýhodnější je tedy mít v jedné ruce meč a v druhé štít.
Jak už jsme si řekli, ve hře Egoboo se dostáváte do mnoha úrovní, v které můžete hrát za jiné postavy. Ale pozor! Ve hře, pokud jste vyhráli již první úroveň u více postav, nemusíte poté hrát sami. Můžete si přizvat přátele a zahrát si kooperativní hru, V které můžou hrát až čtyři hráči. Kamera poté sleduje bod mezi všemi hráči, což ale přináší velkou nevýhodu – často se stává, že hráči nebudou chtít jít spolu stejným směrem, a tak se hráči ztratí z pohledu kamery. Ovládání hráčů je poté vyřešeno čtyřmi ovládacími možnostmi: můžete ovládat hru klávesnicí, myší, nebo dvěma Joypady. Bohužel ovládání přináší další nevýhodu: ovládání myší má velmi malou citlivost – tak malou, že hraní hry pomocí myši ztrácí smysl.
Grafika hry je velmi rozporuplná, a k její škodě se první verze moc nezměnila. Celý herní systém také kazí drobné chyby, jako například chyba v nastavení, kdy nejde změnit rozlišení a vystoupit z režimu celé obrazovky.
Hra je, jako většina open source her, dostupná ve většině případů pro vaši distribuci jakožto již připravený balík. Ale pokud pro vaši distribuci není, můžete si samozřejmě přeložit hru sami. Stačí si stáhnout zdrojový kód hry z domovských stránek, vybalit z archivu a přesunout se v konzoli do adresáře game. Tam je potřeba jen začít překládat příkazem make -f Makefile.unix a poté překopírovat či přesunout nově vytvořený soubor egoboo do hlavního adresáře se hrou.
Jako tip na konec vám mohu doporučit, abyste se pokud vám nejde některá úroveň vyhrát, podívali na wiki stránky hry, kde je ke každému levelu návod a několik tipů.
Plusy: hratelnost
Mínusy: Grafika, chyby
Verdikt: Egoboo je hra se skvělou hratelností, kterou bohužel kazí menší chyby a horší grafika.
