Program je rozdělen na dvě části: na server a klienta. Na jednom počítači běží server a na něj se postupně připojují klienti – to samozřejmě platí také v případě, že si chcete zahrát sami s počítačem. Server narozdíl od klienta nevyžaduje X server a je formě příkazové konzole. (viz obrázek)
Server umožňuje tolik nastavení, že jenom jejich pročtení vám zabere spoustu času. Bez dobrého nastavení si ale moc zábavy neužijete. Je také možné povolit jakousi vzdálenou správu serveru pomocí klienta – nejvíce se to podobá IRC (tzn. /příkaz).
Klient je určen pro X-Window a to jak pro grafickou knihovnu Xaw/Xaw3d, tak pro mnohem hezčí Gtk+. Po jeho spuštění se vám nabídne dialog, kde musíte vyplnit vaše jméno (neovlivňuje vaše jméno ve hře, ale slouží jako identifikace pro server), adresu serveru a port (implicitní je 5555).
Nyní již zbývá jen stisknout tlačítko Connect. Musím upozornit na to, že server a klient musí být ve stejné verzi, díky zpětné nekompatibilitě si totiž rozdílné verze programu nerozumí.
Po úspěšném přihlášení na server si musíte vybrat, který národ povedete. V současné verzi 1.11.0 je k dispozici 54 národů, mezi nimi jsou i Češi. Možná trochu zamrzí, že nemůžete hrát za Slováky – jsou zde i takové exotické země jako Thajsko nebo Vietnam, ale Slováci chybí. Snad se jich dočkáme v některé z novějších verzí. Zde si také musíte vybrat jméno, které bude použito ve hře. K dispozici jsou již některé přednastavené (u Čechů například Jan Hus, Kunhúta, Václav Havel), ale samozřejmě si můžete určit svoje. A ještě jedna věc: není možné, aby dva hráči hráli za stejný národ (bratrovražedné boje tedy odpadají).
Nyní se trochu zmíním o pravidlech hry. Standardně se používají jednotky a pravidla z Civilizace II[tm], je ale možné vše nastavit tak, abyste hru nerozpoznali od originální Civilizace. Dokonce je možné vytvořit pravidla zbrusu nová, stačí upravit několik konfiguračních souborů.
Zaměřme nyní svou pozornost na technické zpracování. Design je podobný první civilizaci, hru tedy vidíte z ptačí perspektivy. Jednotky jsou velmi detailně prokresleny a vypadají velmi pěkně. Pokud se vám snad nelíbí, je možné si stáhnout alternativní grafické sady („tilesets“). Ale ta standardní se mi líbí nejvíc: např. jako pozadí jednotkám u ní slouží vaše národní vlajka.
Za nedostatek považuji absenci animací (například při nespokojenosti obyvatel) a větších obrázků (při objevení nové technologie). Zvuky také v současné verzi nenajdete. Nejvíc mně ovšem zklamala diplomacie. Žádné vyhlašování válek, uzavírání přátelských svazků či vojenských paktů se nekoná. Všichni proti všem, od začátku do konce. Všechny tyto nedostatky jsou však obsaženy v TODO listu, je tedy možné, že některé z nich budou v příští verzi 1.12.0 odstraněny.
Ačkoli se autoři omlouvají za nízkou obtížnost, ve srovnání s Civilizacemi od Microprose je velmi vysoká. Je sice volitelná, ale obtížnost „easy“ ve FreeCiv je srovnatelná s obtížností „Prince“ v klasické civilizaci. Možná je to zapříčiněno již zmíněnou chybějící diplomacií.
Nejlepší na FreeCiv je síťová hra. Můžete ji hrát jak ve vaší lokální síti, tak na tzv. Metaserverech, což jsou vyhrazené servery na Internetu. Samozřejmě, že je zde možnost využít tu výhodu UNIXu, že není rozdíl mezi LAN a WAN a tak si můžete zahrát i přes Internet pomocí TCP/IP s kamarádem. Síťová hra odstraňuje zřejmě největší nedostatek hry jednoho hráče, a to diplomacii. Ustavíte ambasádu a už jednáte: můžete si vyměňovat technologie, prodávat je, poslat solidární částku na záchranu spojencovi ekonomiky, nebo darovat města (často nedobrovolně :-)).
FreeCiv je turn-based strategie, takže musíte čekat, až spoluhráč svůj tah dohraje, nebo musíte nastavit časový limit, do kterého je nutné tah dokončit.
FreeCiv je podle mne jedna z nejlepších her (ne-li nejlepší) šířených pod GPL licencí a rozhodně by vám neměla ujít.
