A přesně proto se ustoupilo od EV certifikátů (resp. zobrazení, že jsou EV, což tak nějak plus mínus více či méně zaručovalo, že víme, s kým se bavíme), a místo toho tu máme CA právě proto, abychom přesně věděli, že se bavíme s někým, kdo dokáže do DNS té domény dorvat jedno TXT (a/nebo do webu docpat jeden texťák do .well-known/acme/).
No to jsme si teda fakt pomohli...
To je filosofická otázka kterou nechci rozebírat, rozebíralo se to 1000x a navíc je v tomto kontextu irelevantní.
Každopádně jsme se shodli, že situace cit. existují situace, kdy potřebujete vědět s kým komunikujete v rámci webu nenastává, tam opravdu stačí "vlastní DNS".
A mimo web si jen velmi těžko představit, že by několikakilobajtové asn.1 pole byly vážný problém.
Situace, kdy potřebujete na webu vědět, s kým komunikujete, nastává. Třeba když chcete komunikovat se svou bankou. Nebo s veřejnými institucemi – ministerstva, úřady, obce, zdravotní pojišťovny, školy… To, že dnes spoléháme na to, že nějak trefíte správnou doménu a dál to neověřujete, není správně.
Je to podobná situace, jak s hesly. Potřebujeme bezheslovou autentizaci? Ano, potřebujeme. Když už se někde ještě ze setrvačnosti používají hesla, potřebujeme správce hesel? Ano, potřebujeme. Používá drtivá většina lidí bezheslovou autentizaci nebo aspoň správce hesel? Nepoužívá. Ale to, že se něco používá málo nebo prakticky vůbec, neznamená, že to nepotřebujeme – a že se do budoucna to používání nezlepší.