Na osvitovkach jsem mel na mysli halftone dithering, ktery nahrazuje klasicky (a IMHO uz nepouzivany – pouze pri hlubotisku) autotypicky rastr, navic jeste rozdeleny na barevne slozky (kazdy rastr je pootocen o jiny uhel).
Ono se v nekterych clancich pise, ze pri ditheringu se do obrazku zavadi sum (klasicke dith. algoritmy pro zarizeni s malym rozlisenim, to osvitovky jiste nejsou), ale i halftoning patri mezi ditheringove metody.
Jen pro upřesnění – osvitka žádný dithering nedělá. Ta pouze osvítí médium přesně tím, co mu dodá RIP (raster image procesor), což je jednotka, která se stará o převod obrazu a textu do dat pro osvitku a tedy dělá i dithering. RIP je buď samostatný kus hardwaru (např. EFI Fiery), nebo nyní už téměř výhradně software (Harlequin, EFI Best).
.
A v tisku (myšleno ofsetovém) se jednak používá zmíněný autotypický rastr, ale také rastr stochastický, který více odpovídá klasické představě ditheringu pomocí šumu. Stochastický rastr dokáže poskytout větší barevnou hloubku, ale je náročnější na sladění všech částí procesu.
.
Stochastický rastr je ale přesto velmi snadno k vidění – využívají ho inkoustové tiskárny. A pochopitelně mají svůj RIP – buď zabudovaný, nebo řešený formou ovladače. Koneckonců RIP je součást každé tiskárny kromě čistě znakových – ať už to je obvod nebo jen ovladač.
.
.
P.S.: jsem zvědav, kdy redakce něco podnikne s formou diskusí. Sledování nových příspěvků je stále nepoužitelné. Už zde diskuse prakticky nevyužívám a kvalita článků je dlouhodobě klesající. Ach jo. :(
Presne tak. RIP je dnes temer vyhradne v podobe klasicke softwarove aplikace instalovane na WIN/MAC. Vystupni rozseparovane bitmapy (tiff) se pak posílají do PC se softwarem obshlujici zarizeni CTP (computer to plate), kde se z nich pomoci laseroveho osvitu vytvori jednotlive kovolisty pro ofsetovy tisk. Tudiz odpada meziproces osvitu filmu a jeho nasledne prekopirovani na kovolisty, cimz se setri cas a zvysuje kvalita (ostrost) tiskoveho bodu. Klasicke filmove osvitky se uz pomalu stavaji minulosti… Mimochodem softwarovy RIP jsme u nas pouzivali uz v roce 1997 na pentiu 90MHZ, 64 MB RAM, WIN NT…
Diky za info. Asi uz starnu :-), pamatuji jeste, ze jsme nosili do osvitky klasicke PostScripty a napjate cekali, co vlastne po rozrastrovani a osvitu vyleze :-), bylo to totiz docela drahe a nastaveni PS vystupu pro osvitku byla, co si pamatuju, docela magie.
Nakonec nejlepe vychazely veci z TeXu, tam se veskere rastrovani delalo jeste v DVI ovladaci, takze vysledkem vlastne byly take bitmapy (pismenka v bitmape, ktera odpovidala rozliseni osvitky, tehdy neco pres 2000 DPI), akorat obalene nekolika PS prikazy, ktere ty bitmapy spravne umistily na medium.
ale urcite to bylo uz v dobe, kdy byla Pentia bezne k dostani, zadna novinka
Tak to zcela určitě ne. Hlubotisk je konkrétní technikou tisku z hloubky, zatímco ofset je konkrétní technikou tisku z plochy. A tisk z plochy se od tisku z hloubky diametrálně liší (mnohem více, než se od sebe liší tisk z výšky a tisk z plochy). Při ofsetu se dá tónování jednou barvou ovlivnit jen jedinou věcí – plochou zrna (v praxi obyčejně zarovnaného do pravidelného rastru). Při hlubotisku se jednobarevné tónování ovlivňuje dvěma parametry – plochou zrna (jež obvykle není v žádném rastru) a hloubkou zrna, jež ovlivňuje plošnou hustotu barvy přenášené na papír a tedy i její výsledný odstín, což je efekt u ofsetu nebo knihtisku naprosto nemyslitelný. Vizuální efekt hlubotisku je shodný s fotografií – kde opět zrno není v rastru a může mít různé odstíny, dané délkou a intenzitou exposice – a právě to z hlubotisku dělá supr čupr techniku pro extra kvalitní reprodukce – jsou to vlastně přesné kopie analogových fotografií.