Hammerfight: takové nevšední máchání kladivem

Problém hraní na počítači byl od pradávna v neautentickém ovládání. Nové generace herních konzolí se tak snažily zprostředkovat herní zážitek poněkud netradičně skrze pohybové ovladače či kamery, snímající pohyb vašeho těla. Ne vždy tato řešení fungují dokonale a jsou ku prospěchu celkovému zážitku z herní seance. Vývojáři her na klasické stolní počítače nebo notebooky musí primárně herní design přizpůsobit klávesnici a myši. A právě myš je hlavní zbraní Hammerfightu od týmu Konstantin Koshutin. Budete si díky ní totiž připadat, jako byste opravdu mávali chladnou zbraní.

Zkřížení orientu a steampunku je efektivní

Hammerfight je steampunková hra s orientálním nádechem, kde proti sobě bojují netradiční létající stroje se zbraní připevněnou k trupu. Onu zbraň roztáčíte pomocí myši krouživými pohyby a snažíte se přesným zásahem přivodit svému nepříteli maximální zranění. Vše stojí na velmi vydařeném fyzikálním modelu a první minuty, které strávíte se svým strojem, jsou opravdu magické, i když si musíte na ovládání chvilku zvykat.

Souboje jednotlivých vznášedel jsou velmi zábavné a musíte při nich využít nejen vaše reflexy, ale i smysl pro taktiku. Vrhnout se do boje bez toho, aniž byste si rozmysleli základní strategii se rovná téměř jisté sebevraždě. Kolikrát budete stát proti mnohonásobné přesile a v případě, že se vás nepřátelům podaří obklíčit, jste ztraceni. Bohužel, souboje jsou někdy tak akční, až jsou nepřehledné. Hammerfight je laděn do velmi střízlivých barev, a tak si snadno svého avatara zaměníte s někým jiným. Navíc, když na malé obrazovce rotuje víc objektů, tak kolikrát vůbec nevíte, co se děje.

Příběh nedokáže zaujmout

Příběh působí lehce chaoticky a není vyprávěn zrovna atraktivní formou. Většinou pouze texty při načítání nové mise nebo rozhovorů zakomponovaných přímo do hry. Občas si můžete vybrat, jakou cestou se chcete v příběhu vydat. Před misí si zvolíte například těžší úkol, jež může skýtat větší odměnu nebo minimálně výzvu pro samotného hráče.

Aby vás autoři u hry udrželi co nejdéle, získáte v pozdějších fázích hry nové zbraně nebo speciální předměty. Například taková houfnice, i když má jen omezené množství střeliva, vás může dostat z nejedné šlamastyky. Za zabíjení nepřátel a občas i demolici okolního prostředí dostáváte peníze. Za ně si můžete koupit nový arzenál nebo přístup do dalších kol. Je to sice drobná levárna, přeskočit nepohodlné levely, ale někdy vás to může zachránit před úplným zešílením, pokud uvíznete u nějakého silného nepřítele.

Pořád to samé dokola

Velké mínus Hammerfightu je pořád stejný koncept jednotlivých levelů. Na začátku v jednu chvíli bráníte karavanu nebo tvrz svého rodu, ale pak vše sklouzne do nudných arénových soubojů. Vždy je na vás vypuštěn jeden silný záporák a když ho porazíte, objeví se „překvapivě“ minimálně další dva. Tohle se opakuje pořád dokola, což je trochu škoda.

Audiovizuální stránka má několik vad na kráse

Grafická stránka vypadá velmi netradičně a stylově. Her s arabskou tématikou je na trhu opravdu málo a zkřížením této kultury se steampunkem je velmi originální a hezky se na to kouká. Souboje jsou dynamické. Pořád se něco rozbíjí, bouchá nebo kouří při přehřátí. To má za následek již zmiňovaný neduh s přehledností. Další problém jsou velmi střídmé možnosti v nastavení grafiky. Můžete jen vybrat, zda chcete hrát hru v okně nebo přes celou obrazovku. Bohužel je hra pěkná jen v malém okně. V opačném případě se roztáhne a všechny objekty připomínají ohavnou šmouhu.

Hudební složka mě nijak nenadchla. Nepůsobí rušivě, ale jednoduše jsem neměl potřebu se chvilku zastavit a zaposlouchal se do soundtracku. Klasické zvuky okolí navíc hudební motiv snadno přebijí. Pořád se ozývá nějaké bzučení nebo klapání. Svět díky tomu vypadá velmi živě. V té chvíli ale obzvlášť zamrzí němé postavy. Není jediný rozhovor, který by byl nadabován.

Závěr a konečné hodnocení

U Hammerfightu jsem se skvěle bavil. Je to úžasná hra na odreagování, ale nejde hrát moc dlouho v kuse. Od neustálého kroužení myší mě po půlhodině bolelo zápěstí a musel jsem si dát pauzu, což je obzvlášť složité, protože hra způsobuje známý syndrom „Ještě jedno kolo a nechám toho“. Což svědčí o kvalitě titulu. Připočtete-li si k tomu originální herní principy a zajímavou audiovizuální stránku, nemohu jinak než Hammerfight doporučit.

Hammerfight je možné pořídit prostřednictvím digitální distribuce Desura.

Výhody

• Ovládání
• Stylizace
• Návyková hratelnost