Pro boha, prý „nějaký pán“… Je smutné, že naše počítačové odborníky, kteří dosáhli světového významu (a že jich je jak šafránu), znají návštěvníci serveru orientovaného na počítače jen jako „nějaké pány“. Ten „nějaký pán“ (Antonín Svoboda, jak už tu zaznělo), za války pracoval v USA v jednom týmu s lidmi jako byl von Neumann, C. Shannon apod. Byl jedním z těch, kteří dávali do kupy základní koncepci počítačů. Pod jeho vedením zkonstruovaný SAPO (SAmočinný POčítač) byl prvním spolehlivým počítačem na světě, zkonstruovaným z nespolehlivých součástek (ENIAC se tím stal strojem druhé kategorie). Pro ilustraci Svobodovy prozřetelnosti (mluvíme o začátku 50. let!) – SAPO byl 32-bitový počítač, pracující s čísly v plovoucí čárce, reprezentovanými binárně, s pamětí řešenou pomocí magnetického bubnu. Dále vyvinul algoritmus na redukci logických funkcí (PRESTO), napsal první knihu o počítačích, kterou desítky let na MIT vyžadovali po studentech Computer Sciences jako povinnou literaturu. Program Apollo by býval vůbec nebyl myslitelný bez Svobodových myšlenek. Kritické systémy (řízení jaderných zařízení, raketoplány atp.) využívají dodnes jeho koncept konstrukce spolehlivého systému z nespolehlivých součástí.
Díky Svobodovi si Československo zažilo svých pár vteřin slávy, když se v 50. letech nakrátko stalo světovou špičkou v oblasti výpočetní techniky. Ostatně – v té době se u nás experimentovalo i s čímsi, co bylo o něco později patentováno v USA jako „integrovaný obvod“. Bohužel, doba u nás tehdy nepřála ani počítačům, ani integrovaným obvodům, ani Svobodovi, jehož životní příběh by nevymyslel snad ani hollywoodský scénárista – vřele doporučuji.