Vlákno názorů k článku Historie počítačů vyráběných v SSSR od pb. - Ta elektronka ГМИ-5 vypadá na první pohled jako vysokofrekvenční...

Neviem, ako to vyzeralo, ale domnievam sa, ze to mali vymyslene.

Osobne by som to riesil tak, ze by som elektronky daval do blokov. Kazdy „blok“ by mal detekciu toho, ci je vadny. Proste by sa rozsvietila kontrolka na paneli operatora a ten by vedel povedat udrzbe, aky blok sa pokazil a ze maju priniest dalsi taky.

Dalej, tie najhaklivejsie a nezbytne casti by som spravil redundantne, aby sa pri vypadku jednej preplo na druhu.

Kazdy vecer by sa vykonavala pravidelna udrzba, kde by sa tieto bloky vymienali.

Takze ja to nevidim na upecenu upratovacku. Upratovacka by prisla do studeneho a vymietla by grilovane mysi :)

Jak to meli rusove netusim, ale treba SAPO (1. ceskoslovensky poc.) mel ztrojenou ALU, kdyz se 2 ze 3 vysledku shodovaly tak se pokracovalo, kdyz ne tak se stejna operace opakovala porad dokolecka dokud se tak nestalo.

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_po%C4%8D%C3%ADta%C4%8D%C5%AF#SAPO

Pak jeste se matne pamatuju ze puvodni pocitac v rakete R-7 (Soyuz) snad mel neco podobneho, ale na urovni jednotlivych hradel. Kazdy NAND byl ztrojeny a z jejich vysledku se brala majorita ze tri.

„Soyuz“? Snad Sojuz, ne?

Ve světe je obvyklý přepis takový že ruské I-O, tedy JU se přepisuje jako YU. Tedy například „These are the words of President Yuscenko“, atd. S ohledem na to, že čeština vlivem působení ruštiny a slovanských jazyků má vinou výslovnost Y a navíc má i/y řešení, které je ve světě ojedinělé (něco jako čtvercové kolo), tak se osobně domnívám že je asi lepší používat světově přijatelný úzus – a to YU nikoliv J.

Hobik lingvista.

Prosim Te, nikde se s tim nechlub.

1. Tak to je pěkná volovina! Žádný „světově přijatelný úzus“ neexistuje. Každý jazyk přepisuje azbuku svými prostředky. Naopak – existuje ČSN, která definuje, jak se přepisuje azbuka do češtiny – jak jinak, nežli foneticky, samozřejmě… Angličtina má několik transkripcí azbuky.

2. To vypadá, jako byste znal jen jediný cizí jazyk, a to angličtinu. Jenže anglický pravopis se dá jednoznačně označit za jeden z nejhrůzostraš­nějších – původně fonetický zápis, obvyklý u všech jazyků, používajících latinku, za staletí zdegeneroval do současné formy, kdy ani rodilý mluvčí si kolikrát není jistý, jak některá méně obvyklá slova vyslovit. Pokud chcete posuzovat výslovnost latinky, tak podle jakého jiného jazyka, nežli latiny? Jenže v latině se Y vyslovuje prakticky stejně, jako v češtině, a ne, jako v angličtině. Takže tomuto vašemu „argumentu“ s ypsilonem absolutně nerozumím. Jako [ju] se v latině – a tedy v latince – vyslovuje kombinace „IU“ (jako ve slově Iulius), ale rozhodně ne „YU“. Později přibylo písmeno J, jež se četlo tak, jak ho opět čteme my nebo Němci. Snad každý lingvista by vám řekl, že je celkem jednoznačné, že naše výslovnost písmene J je ta originální, zatímco ta např. francouzská a přes francouzštinu i ta anglická je metamorfovaná.

3. Čeština nemá jinou výslovnost působením ruštiny a jiných slovanských jazyků! Český latinkový pravopis se zformoval ve středověku a narozdíl od jiných západních jazyků se po této stránce prakticky nezměnil. Jazykem, podle něhož byla ortografie zvolena, byla latina. Proto není žádným překvapením, že česká výslovnost latinky je prakticky totožná se středověkou výslovností latiny – etalonem výslovnosti latinské abecedy. Naopak – čeština později posloužila jiným slovanským jazykům za vzor, jak volit ortografii, založenou na latince.

4. Ruština je slovanský jazyk, stejně jako čeština, a tedy má naprostou většinu hlásek (a spoustu slov, slovních kmenů a gramatických jevů) stejnou a stejně používanou. Azbuka, vyvinuvší se z hlaholice, původně určené pro zápis staroslověnštiny, a česká diakritická latinka se dají chápat jako dvě varianty zápisu téhož – po přidání znaku pro Ř můžete stejně dobře zapisovat češtinu azbukou bez nějakých problémů. Angličtina je z tohoto pohledu jak češtině, tak ruštině naprosto vzdálený jazyk a tedy její ortografie je pro záznam slovanských jazyků extrémně nevhodná. Proto je pro češtinu naprosto absurdní zapisovat jiný slovanský jazyk pomocí anglické transkripce. Nehledě k tomu, že i přes dnešní všeobecnou základní znalost angličtiny dělá její správná výslovnost problémy mnoha lidem a zvláště přečtení ruského slova, transkribovaného anglickým pravopisem (a častokráte chybně – jak sám dokládáte na svém příkladu s Juščenkem), je dost často tragédií.

Pro zajímavost – i anglofónní lingvisté se při transkripci ruštiny a jiných azbukou zapisovaných slovanských jazyků uchylují k české diakritice. Ono přeci jen „zaščiščájetsja“ vypadá podstatně lépe, než „zashchishcha­yetsya“, což nevysloví ani rodilý Angličan, přestože v tom žádný problém není, protože už ze samotného vzhledu toho slova mu naskočí vyrážka. A jako úplná perlička – v mnoha knihách a článcích z jaderné fyziky vedle „Cherenkov radiation“ najdete taky „Čerenkov radiation“.

Jo, ten simulátor protitankové střely také znám. Bylo to mimo jiné také na podvozku nákladního auta. Ty staré PTŘS nás fascinovaly hlavně tím, že dálkové ovládání bylo drátové :-) a elektronika v nich velmi primitivní. Leč bylo to funkční a účinné.
Vůbec bych se nedivil, kdybychom tam tenkrát byli spolu. Tolik míst, kde se k tomu člověk jako student mohl dostat v Československu zase nebylo…