Názory k článku Historie vývoje počítačových her (50. část - další programové vybavení mikropočítačů Amiga)

On je Directory Opus ve skutecnosti popularni dodnes a existuje i jeho verze (ne tak dobra!) pro Linux:

http://dopus.free.fr/clones.php
http://www.boomerangsworld.de/cms/worker/

Osobne sice zustanu u MC, ale kdybych potreboval grafickeho spravce, tak si myslim ze DOpus je i lepsi nez Nautilus a spol. (mozna na urovni Krusaderu, i kdyz tam je filozofie ovladani trosku jina).

... vdaka nemu som si nainstaloval emulator Amigy :)
Aj ako zaryty fanusik Sira C. Sinclaira musim dat Amige palec hore.
Predbehla dobu..

pekny clanok ..

Jak jsou na tom tyto prekladace s optimalizacemi? Co se pamatuju, tak se hodne veci (dema, hry) stejne psalo v assembleru, to byly ty prekladace jeste tak spatne? Skoda, ze era Amigy skoncila se zacatkem ery internetu, tech informaci zrovna o amigackych prekladacich jde najit docela malo - ale co si budeme povidat, napriklad o jazyku Action! pro Atarka je toho jeste min :-(.

Prekladace C (tenkrat jsem pouzival Storm C, vylezal z nej snad nejefektivnejsi kod) i Basicu (hlavne ten blitz basic, ale i v amosu jsem videl par hezkych veci) byly na dost slusne urovni, ale i tak je assembler uplne jina liga (assak na procesorech 680x0 byl rozhodne pohodlnejsi nez na intelu a programovani specialnich amiga obvodu taky nebylo nic slozityho).
Podivej se na dnesni dema, zvlast 4k-64k intra jsou porad psana v assaku i na pc, kdyz chces rychly a kratky kod, tak bez assembleru to prakticky nejde.

I moderní překladače jsou stále tak "špatné". Proto se také používaly specializované jazyky, do kterých byly přidány příkazy pro práci s grafikou atd. Tyto příkazy pak byly zprogramovány na míru danému počítači, v assembleru.

Pokud chcete vidět proč, sežeňte si zdrojové kódy k nějakému demu a porovnejte jeho obsah se svou znalostí vyšších programovacích jazyků. Drtivá většina "revolučního" kódu co jsem viděl (nebo před 17 lety i sám napsal) je velmi nečitelná a kód se hemží "nesmylnými" instrukcemi a operacemi, které ve vyšších jazycích ani nebývají. Co kupříkladu obecně nemá v jazycích podporu je fixed point matematika, což je ale základní stavební kámen řady programů. Navíc si to každý programátor nastavuje podle sebe - třebas 12 bitů před desetinnou čárkou, 4 za. Po vynásobení dvou takových čísel se pak na správnou hodnotu dostanete pomocí posunu o 4 bity. Ale, spíše ALE, to obvykle ani nemusíte - protože pokud to násobíte dalším číslem, už to bude posunuté o 8 míst a stačí prohodit byty. Takže třebas 3D transformace nakonec v assembleru nevypadá zrovna jako násobení maticí, ale jako několik čtení z indexu, prohazování bytů, posuvů a sčítání. Navíc se běžně stávalo, že se v jedné ose použila jiná přesnost než v těch 2 zbývajících.

Dema se dělala v assembleru bez ohledu na kvality překladačů. Důvodem byla "nedostatečná vyjadřovací schopnost existujících jazyků". Byla to zkrátka éra makro assemblerů :-)

Nemám křišťálovou kouli, takže do budoucnosti nevidím, ale tipnul bych si, že by mohl někdy někdo v budoucnu závidět tobě, že jsi měl možnost jezdit třeba ty 2km na kole. Holt doba se mění a my s ní. V každém případě se na ty časy vzpomíná hezky. Nostalgie je taková příjemná potvora...

To scházení bylo nevyhnutelné, protože jinak by jsi se k softu a zkušenostem jiných nedostal. Bylo to víc osobní. Nechybělo navštěvování pařanských doupat, kde v panelákovém bytě bylo po škole do pozdních večerních hodin 5-10 lidí, kteří hráli na 1-3 počítačích různý hry, střídali se u toho, hádali se kdo bude hrát, probírala se škola, holky a občas se tam dělaly i domácí úkoly :-) A nebyl to moc výjimečný stav. Amigisti například jezdili na RESETkání do Brna klidně přes celou republiku. Tehdy jsi byl zařazen do nějaké komunity. Dneska si každej vystačí s připojením k netu a může se stát až sociálně izolovaným.

Tux/Okna/Jablko vs Amiga/Commodo­re/Spectrum: tím jsi myslel vzájemnou toleranci/nes­nášenlivost nebo emulaci platforem mezi sebou? Amiga měla hlavního rivala Atari (ST, TT, Falcon) a v určité době PC. Naopak u osmibitů byli rivalové C64, Spectrum, Atari (XL/XE..) Hlavně...hardwarově byly tyto platformy od sebe dost vzdálené. Amiga měla emulátor MS-DOSU a daly se rozjet i Widle, ale použitelné to rozhodně nebylo. Na emulaci je potřeba dostatečný výkon a rovnocenné platformy se emulovat moc nedají. Wine je emulátor na úrovni API.

Z pohledu uživatelů o sobě všichni věděli. Dneska jablíčkáři jsou spokojení na MacOS, občas použijí Win a Linux je jim šumák. Tučnák nesnáší Win a MacOS mu nevadí a Widlák neví, že něco jako MacOS nebo Linux vůbec existuje.

Po Amize jsem si koupil taky 386SX/25 a dlouho jsem trpěl jako kůň :-)

Amiga forever!

Nevím, je to už přeci jen dost dávno a doba přináší mozku zastírání nepříjemných informací. Ale pokud si pamatuji, tak řevnivost nebyla až tak velká. Já měl ZX81 a pak Spectrum a když měl někdo Atari nebo C64, tak mi bylo jen líto že s ním nevyměním programy na kazetě. A moc velké hádky o to co je lepší si nepamatuji. Tedy byla vzácnost cokoliv a spíš předmět obdivu než opovržení. Takže dnešní hlášky typu "ten blbec má nějaký linux" moc v kurzu u majitelů jiných mikropočítačů nebyly. Pochopitelně že se scházeli jen lidé od jedné značky - s jinými značkami by si programy nevyměnili. Já chodil do nějaké Svazarmovské organizace 666, co si matně pamatuji. A na škole také bylo pár spectristů, co jsme se občas vídali.
Takže souhlasím s Blaazen von Nikde že až tak velká rivalita nebyla.

Souhlasím s tím, že o rivalitu či řevnivost dnešního pojetí rozhodně nešlo. Spíš o přátelské pošťouchnutí poukázáním na nějaké typické slabší místo. Protože ale v těch dobách uživatelé počítačů většinou nebyli BFU, tak toho o svých miláčcích věděli dost. Z toho plyne, že si byli vědomi i nedostatků vlastních strojů a silných stránek "konkurence", takže vše bylo v přátelském duchu. A přesně jak píšeš - z důvodu nekompatibility různých značek nebylo moc důvodů ke scházení se napříč značkami. Leda na velkých akcích, kde se vytvořily skupinky. Sám jsem ale jako atarista rád zašel za spolužákem sinclairistou (měl jak ZX-81, tak gumáka), který měl výhodu v tom, že jeho tatínek byl asi ještě větší nadšenec než my a vždy jsem s obdivem koukal na všechna udělátka, která k tomu měl připojená. Ta doba byla moc fajn.

K té rivalitě - myslím, že na úrovni 8bitů to bylo poměrně bipolární. Alepsoň z mého okolí soudě. Buďto člověk patřil do skupiny 8080/Z80 nebo 6502/6510. Pak už bylo více-méně jedno, jesli měl Spectrum nebo Didaktika, či dokonce PMDčko a analogicky, jestli měl C=64 nebo Atari 800XL. Prostě šlo hlavně o srdce stroje se kterým se majitel ztotožňoval :-) Z dalšího vývoje - tedy 16/32bit éry už plyne ale jiné. Majitelé 8080/Z80 strojů v podstatě většinou přešli plynule na PC (jen málokdo šel do QL s 68000). Majitelé Commodorů pokračovali většinou Amigou a následně ve většině paří mezi tučňáky. A Ataristi přešli z 800 na STčka. A z ST bylo těžké přecházet na PC s Windows. Ta byla proti ST/E (TT ...) hodně pozadu v pojetí GUI. A tak uživatelsky nejbližší nástupce byl pro Ataristy Macintosh. I ten se svým tehdejším OS 6 byl jen jednúlohový (stejný neduh, jako ST), ale člověk si připadal "jako doma". Ta jednoúlohovost je nepřesné a zjednodušující označení, a u Macintoshe šlo většinou v případě přechodu z ST v časových souvislostech o verzi OS 7 nebo 7.1, kde byl už dobře použitelný kooperativní multitasking. Zkrátka by se dalo říct, že jakási, byť nepřesná, vazba z tehdejších dob do dneška existuje. Vše popisuji, jak už jsem uvedl, podle mého okolí.

Pro mě byl přechod z Atari 1040 STE na PC spojen s přechodem na Linux. Ne že bych neměl zpočátku Win95 (3.11 jen přes mou mrtvolu, to jsem raději delší dobu používal OS/2), ale prakticky už na 386 jsem používal dualboot a s přibývajícím výkonem začal testovat i různé okenní manažery pro Xka. Linux chápu jako logické pokračování osmi a šestnáctibitové éry se vším, co k ní patřilo. Snad i proto mám na každém svém systému nainstalovány snad všechny emulátory, které jsou aktuálně k dispozici.

Ano - případ ST->Lunix z okolí znám také. Ale víc případů (včetně mne) bylo ST->Macintosh. (I když to bylo finančně hodně bolestivé ;-) )

Si trafil u mna :-) C64, A1200, PC

Tak to jsem asi výjimka. Začínal jsem na PMD-85 (v počítačovým klubu), potom jsem pro zábavu disassembloval hry na ZX-Spectru (taky v klubu). Atari jsem si tam moc nevšímal, jeho chipset mi přišel skvělej, ale 6502 jsem nemoh přijít v porovnání se Z80 na chuť. Když jsem pak po letech přemejšlel co dál, při porovnání popisu 8086 vs 68000 z nějakejch knížek jednoznačně zvítězila Motorola a při porovnání chipsetů Amiga vs ST jednoznačně zvítězila Amiga, kterou jsem si koupil. Po A500 přišla později A4000 a PC jsem s těžkým srdcem uznal za vhodnou náhradu až někdy v roce 1998 a bylo to nějaký bazarový Pentium s Win95.

Jj. Každou první neděli v měsíci do batůžku kazeťák, kazety a v 9 ráno do města směr Commodore klub. :-) Sháním to a to, nevíš kdo by to mohl mít? Hele, až pojedu do Prahy do klubu, tak se poptám. No a za půl roku, když měl člověk štěstí, to třeba nakonec dostal. :-) Velkej problém byl s informacemi, literaturou. Výhodu měli hlavně ti, co uměli německy, protože k nám to šlo všechno tímto kanálem. A pokud člověk chtěl spíš něco vyvíjet, měl to hodně těžké. Měnily se hlavně hry, nás ostatních bylo mnohem míň. Dodnes si vzpomínám na jedno ze setkání, kdy známý z dálky volal už jsme mysleli, že dneska nedorazíš a lidem kolem sebe, co jsem ještě neznal, říkal to je ten kluk, jak umí stroják, jak jsem vám říkal, tak se s ním dohodněte co potřebujete. :-)

Hezky se na to vzpomíná, "kluci od počítačů", jak nám říkalo normální obyvatelstvo. Ale bylo to takové "extrémnější" - buď osobní kontakt, nebo žádný. Holky se kolem toho samozřejmě v té době nemotaly prakticky žádné, manželky těch ženatých to spíš trpěly, než že by z toho byly nějak nadšené. Pařmeni byli ještě docela v pohodě, na hry domů lákali i holky, ale my, "hackeři", jsme byli asociálové, co se o přestávkách baví nějakým nesrozumitelným jazykem. :-) Což mi připomíná jeden kreslený vtip z tehdejšího počítačového časopisu Robik (pamatujete? mám pocit, že to ilustroval Jiránek), v němž synáček ukazuje rodičům žákovskou s poznámkou "sprostě nadává v jazyce BASIC".

A pokud jde o flame, řekl bych, že to bylo spíš jen takové pošťuchování. Každá ta mašinka byla v něčem dobrá a v něčem slabší. Spectrum (nebo později Didaktik Gama) mělo o něco výkonnější procesor, bylo k němu víc literatury v češtině, ale zbytek stál celkem za prd - chabá grafika a o zvuku ani nemluvě, navíc vůbec nevypadal jako opravdový počítač, ale spíš jen jako nějaká kalkulačka, což se samozřejmě taky počítalo jako minus, pro nezasvěcené dokonce jako to nejzásadnější ("chtěl jsem domů počítač, hlavně pro syna aby se s tím naučil, měl jsem možnost Spectrum nebo Atari, ale když jsem viděl jak vypadá to Spectrum, tak jsem vzal Atari.") C64 zas měl naprosto nepoužitelný BASIC, což hodně lidí odrazovalo od programování a koho to neodradilo, ten prostě musel jít do Assembleru (resp. "strojáku", jak se tehdy spíš říkalo) Hodně záleželo, kdo zrovna radil, jaké lidi člověk znal a co bylo zrovna k mání. Nejvíc se to prodávalo přes inzeráty, takže když byla nějaká hodně výhodná nabídka, tak se konkrétní typ moc neřešil. No a Amiga byla prostě 16bitový počítač, to byla jiná kategorie, takže to se nesrovnávalo s 8biťáky. Byla i dražší a navíc si to obvykle kupovali už zkušenější lidi, naučení z 8biťáků. Letní brigáda + příspěvek od rodičů + peníze z prodeje Commodore 64 = Amiga 500. :-)

Nekompatibilita byla dá se říci stoprocentní, ale nikdo to nějak neřešil. Nejúspěšnější hry se vždycky dřív nebo později rozšířily i na ostatní platformy a výběr na každé z nich byl i tak obrovský. Existoval operační systém pro osmibiťáky založené na procesoru 8080 a kompatibilní (tj. Z80) CP/M, ale moc rozšířené to nebylo. Já to znal jen z jednoho školního IQ-151, vybaveného 8" disketovkou (disketová jednotka tenkrát stála skoro jako samotný počítač, což byla 1-2 výplaty - z těch, co si kupovali lidi domů). CP/M byla zkrátka spíš kancelářská a průmyslová záležitost, takže v našich zeměpisných šířkách spíš ojedinělá, protože v těchto oblastech se používaly buď "opravdické" počítače, tj. JSEP za miliony, nebo věci jako PP, TNS atp., tj. desítky až statisícové exempláře.
Emulátory nebyly a pokud ano, tak to mělo k praktické použitelnosti hodně daleko, takže spíš jen jako zajímavost. Pamatuji si na simulátor Spectra pro C64. Dalo se v tom trochu hrát s BASICem a tím to tak haslo. Ale spustit v tom nějakou hru by asi nešlo.

Prostě dneska má počítač každý, všechny jsou stejné a přitom anonymní, každé dva roky nějaký upgrade... Tenkrát ho měl jen někdo, vydržel mu léta, bylo možné ho zvládnout do posledního šroubku, takže pochopitelně to tvořilo takovou nějakou komunitu. Dneska bych tu atmosféru co tam panovala přirovnal třeba k motorkářům.

Som si spomenul na zaciatky a C64. Po dvoch tyzdnoch bavkania sa s basicom som dosiel k zaveru ze to nie je celkom ono. Vtedy mi spoluziak (spektrista) poradil aby som sa naucil assembler. V tom case som zacal odoberat casopis "Pocitac aktivne" a nom vychadzala seria clankov o assemblery pre motorolu 65x. To bolo super obdobie. Dodnes to povazujem za najlepsi mozny zaciatok aky som mohol mat. Tymto by som sa rad podakoval autorovi tych clankov za skvele podanie a vysvetlenie problematiky.

Ano, ten smotek papíru s popisem registrů chipsetu Amigy byl velmi cenný. A ty poznámky dopsané tužkou se vyvažovaly zlatem. Velmi pozitivní na tomto nedostatku informací bylo to, že prakticky každý v mém okolí uměl dokumentaci číst a hledat v ní. Knihy jako Bity do bytu (ještě Z80), Postavte si vlastní virus nebo referenční příručka MC 68000 byly čteny znovu a znovu. Dnes mi přijde, že lidé už jsou líní studovat literaturu a chtějí všechno rychle a předžvýkané. Proto se mi taky líbí tento seriál - je psaný velmi podobným stylem, jako ty články a dokumenty, podle kterých jsem kdysi programoval :-) Klidně se dá přečíst třikrát a pořád dává nové informace, které na první přečtení nedocvakly.

...bola to sqela doba. Problem dnesnych casov je v tom, ze existuje velmi vela roznych technologii a clovek to uz nema pod kontrolou ako kedysi. Na osembitakoch sme poznali cely stroj a aplikaciu bolo treba zmestit do cca 48kilov ramky :) . Tak sa clovek dostal hooodne plynule a rychlo k assembleru a programoval efektivne.
Co vsetko sa do tych par kilov pamete zmestilo - hry ako Driller, Alien8, Saboteur atd atd by si dnes vyziadali megabajty na CD...

Literatura sa zhanala blbo, Zajickove Bity do bytu prisli uz 5 minut po dvanastej. Chvalabohu, ze existovala 602. ZO svazarmu so svojou Mikrobazou,
na tu sme cakali, kym sa objavi v postovej schranke (nie emailovej! :) ).
Casopisy ako Bajtek, Komputer, Mikroklan - vydavane v Polsku mali hodnotu
zlata a poziciavali sa len medzi dobrymi znamymi.

Vecne "boje" sinclairisti vs ataristom, obcas nejaky zbludeny commodorak ;) -
ale inak kamarati, bez vyhrad.
PMDckarov medzi nami vtedy moc nebolo, tie sa skor pouzivali na skolach
(v labakoch, kde sa muselo chodit v bielych plastoch, to ma ubijalo, kedze
som mal doma moj komp rozvaleny na stole a behal mi tam este aj pes :-D )
Komunity, v ramci ktorych sa vymienali hry a informacie, vyborne fungovali a mali atmosferu.

Kompatibilita medzi ZX, Atari a napr. C64 nebola v podstate ziadna, zvlast, ked sa hry nahravali z kaziet a kazda z tych masin mala iny format ukladania, o HW rozdieloch ani nehovorim.

Ale ako hovorim, sqela doba.. ;)

Jak tu někdo psal, Amiga nebyla konkurentem ZXS a Commodore, protože to byla jiná třída, konkurentem (obchodním) bylo Atari. Možná existovalo pošťuchování, ale v žádném případě nevraživost! To bylo dáno také tím, že vzhledem k vzájemné nekompatibilitě to byly téměř izolované komunity, kdy prostě každá měla ten svůj počítač. Ale, jak tu někdo psal, všichni se na návštěvě u jiné komunity cítili dobře, protože principiálně to bylo to samé.
S tím zvukem ZXS to bylo u verzí 48 špatné, ale verze 128 měly čip AY, který byl srovnatelný s komouším a ataráckým. Jinak ZXS bylo údajně nejrozšířenější, bylo na ně nejvíce aplikací/her a asi i největší komunita.
Tyto počítače z našeho mládí v nás zanechaly hlubokou, nádhernou vzpomínku a tvoří vlastně dost podstatnou část našeho mládí. Mnoho z nás děkuje rodičům, že se tehdá práskli přes kapsu a koupili nám je. Strávili jsme u nich hodně času pařením, těšili se na (černou) výměnu her, debatovali, ti zapálenější programovali. Těšili jsme se z každé blbé, pixelové kostičky (kostky) na obrazovce, z 16barevné grafiky. U textových her nebyla ani ta, přesto to bylo úžasné. Kdo nezažil, už dnes nepochopí, protože už je úplně jiná doba (a nejsem si moc jistý, zda vůbec lepší).

No u nás to bylo tak, že pošťuchovali lidi co mají Atari a Commodore, ale většinou hry byly podobné a většinou zaviděli těm co mají Amigu. O ZX spectrum se Commodoristi a Ataristi moc nezajimali. O Atari ST jsem v okolí spiš jen slyšel, ale neviděl jsem ji. Co znám lidi od Amigy , tak byli spíš uzavřená komunita a o Atari se moc nestarala. Prostě milovali Amigu a bylo jim jedno co je jinde.
Jo ještě tu chybí jeden počítač té doby Acorn risc.

Pokud si dobře vzpomínám, tak Norton Commander a vůbec princip dvoupanelových filemanagerů vymyslel John Socha a nikoliv Peter Norton. Ten to jen prodával pod svojí hlavičkou/firmou.
Ale už je to dávno, tak si to třeba špatně pamatuju…

Je to dost možné, jméno John Socha je vidět na jednom ze screenshotů v článku.

Mám pocit, že Norton Commander programoval John Socha. Je to sice už dost dávno, ale pamatuji se, že jsem četl nějaký text od něj, v němž se na své zážitky z vývoje NC odvolával.

Jsem rád, že jsem se dověděl zase něco nového. Že GFA Basic nebyl jen na ST jsem nevěděl. Myslel jsem, že to je prostě věc TSčka, nikdy jsem ale nad tím nepřemýšlel. Měl jsem jej daleko raději než "defaultní" Omikron Basic. A když se koukám na screenshoty z Amigy, tak byl na Amigu udělán hodně podobně STčku. Třeba ten dialog pro otevření souboru myslím Amigácký moc není a GUI STčka připomíná slušně. Byl na Amize i s kompilerem? Na ST jsem ho sice měl, ale když mé programy obsahovaly nějaké prvky systémového GUI, tak se mi to nějak nedařilo zkompilovat. Už si nevzpomínám, kde to skřípalo, ale asi to souviselo s tím, že jak GFA Basic, tak jeho kompiler jsem měl upirátěný od kamaráda kamaráda ... a v kdo ví jaké kondici. Tehdy to ale ani jinak moc nešlo. No jo, tahle minulost nějak ve vzpomínkách zlátne ;-)

Kompiler ke GFA byl, ale nevim o nikom, kdo by v gfa napsal neco slozitejsiho. Bylo to lepsi nez amiga basic, ale moznosti amigy vyuzit moc neumel.
Jinak GFA byl i pro dos.

File managery pro amigu by chtelo samostatnou kapitolu, byla jich hromada. Osobne jsem pouzival hlavne File Master a pak DosControl (oproti dopusu vynikal svoji rychlosti a zabiral o dost mene pameti, jen konfigurace tam byla slozitejsi, ale slo to).
K vyvojarskym nastrojum - zacal jsem s AMOSem, pak presel na C, kde jsem blbnul nejdrive v Maxon C a pak na Storm C, chvili jsem si hral i s blitzem, ale ten jsem bral jen jako zajimavost (kdyz jsem chtel neco napsat rychle nebo si vyzkouset nove postupy, pouzil jsem amos, jinak C). Zvlastni je, ze na amize nebylo moc prekladacu pascalu (a kdyz se na nejaky narazilo, tak na nem bylo poznat, ze byl portovan odjinud).
Z klasickych textaku jsem si oblibil CygnusED a pozdeji GoldED.

REXX (presneji AREXX) byl soucasti systemu, proto se tolik pouzival.

Taky jsem presel CED->GED, to byly skvele editory.
Z tech jazyku se mi nejvic libilo AmigaE od Woutera, pouzival jsem tu free verzi 2.1b, pokud si dobre vzpominam. Super rychlost kompilace a hlavne to melo doooost dobrou dokumentaci.

No jak tady ctu komentare, taky jsem zavzpominal. Na resetkani v Brne, Excalibur show v Praze, na Amos Basic a jeho soucast Amal. A celodenni sezeni u kamarada a probirani jeho obrovske sbirky her a programu na Video Backup Systemu, abych si jich pak par mohl odnest na mych par disketach, ktera jsem doma dostal za odmenu. Krasna doba, dekuji za clanky. AMIGA FOREVER