Sdílený hosting má oproti virtuálním strojům, i když třeba se zajištěnou profi správou, jisté výhody. Nejpodstatnější je sdílení systémových prostředků, které jednotlivým aplikacím umožní vykrýt špičky zátěže. Prostě uvažujeme-li nějaký stroj, kde běží 100 webů, a tentýž stroj rozdělený na 100 virtuálních strojů, tak je jasné, že na jeden ten virtuál moc výkonu nezbyde. Někde na půli cesty je kontejnerová virtualizce s malou režií a dynamickým sdílením paměti. Ale má-li být pro správce aplikace systém spravován extra administrátorem, je minimálně v případě PHP klasický sdílený setup s dobrým zabezpečením a izolací aplikací lepší volbou.
On virtuál má sice výhodu, že si tam můžu individuálně cokoliv doinstalovat, ale v tom okamžiku to omezí nebo znemožní plně automatizovanou správu a aktualizace, a bude to dražší (nebo si to budu muset řešit sám, a bude to stát víc času).
Vetsina lidi vubec volnost nepotrebuje. Potrebujou servery ktery bezej spolehlive a nemusej na ne vubec myslet. U Pythonu je to slozitejsi, ale klasiku s PHPckem bych si pokud to aplikace dovoli nehostoval sam ani za nic.
Neni dobrej napad si na hrebicky brat 5kg kladivo i kdyz to jde.