Moc sa do toho nevyznam, ale SuSE ma vo svojom konfiguracnom programe Yast nastroj na spravu runlevelov (skriptov /etc/init.d). Celkom sa mi zda dobry. Pri spustani sluzby spusta aj dalsi sluzby ktore tato sluzba vyzaduje. Po spustani vypise info/log o spustenom demone ..
To je ovšem jen uživatelská nadstavba nad systémem SysV init skriptů, který byl v prvním dílu zkritizován coby naprosto nesmyslný, složitý a nepoužitelný. V dalších dílech sice zjistíme, že DJB varianta s sebou přináší zcela nové problémy, které vyžadují své vlastní berličky a workaroundy. To je navíc okořeněno faktem, že autor odmítá chyby považovat za chyby, takže je k jeho nástrojům třeba armáda dobrovolníků, kteří je doplní do jakž takž prakticky použitelné podoby. Ve výsledku je je pak systém ještě složitější a nepřehlednější než ten, který byl původně za totéž kritizován. Přesto se ale najde dost nadšenců, kteří na DJB-nástroje nedají dopustit.
Děkuji za dobrý vtip k odpolední kávě :-))
Používám daemontools (runit) ke vší spokojenosti už přes půlrok. Můžu napsat "sv restart apache postgresql" třeba stokrát za sebou a nestane se, že by něco zůstalo "viset v paměti".
Mám jeden run skript, který je sdílen skoro všemi službami (kromě mysql). Tento univerzální skript nasourcuje nezbytné údaje ze souborů, takže abych nastartoval apache, nepotřebuji celý init.d ani apachectl balast, ale stačí mi soubor:
Souhlasím s Vámi v tom, že DJB je v mnoha ohledech příliš radikální, a nepovažuji ho za nedotknutelnou modlu, viz závěr článku.
Je skvělé, že v Linuxu existuje možnost volby. Zvolil jsem pro mne jednodušší a efektivnější způsob, byť za cenu menších počátečních nesnází, než jsem zjistil, kde má která služba binárku a jak docílit, aby se nedetachovala ;-)
A btw: v systému mi běží tři bashoví daemoni. Kdybych měl pro ně psát init.d skript a řešit jejich detachování, děkuju nechci; s daemontools je to hračka :-)
