Vlákno názorů k článku Intel vydá opravené procesory ke konci roku, zůstává ale spousta otázek od ITFUN - no je v tom pekný bordel. Treba skúsiť...
-
R223 (neregistrovaný)
Pokud chceš opravdu open source, tak je FPGA nejlepší možnost. Pokud chceš ASIC, napadá mě třeba LEON 2 od ESA https://en.wikipedia.org/wiki/LEON (k dispozici je i HDL), chip fyzicky vyrábí Atmel - AT697¨, existuje i deska https://eu.mouser.com/ProductDetail/Microchip-Technology-Atmel/AT697-EK/?qs=tY4uNICHPYnpd7rpem1j6A==
-
Fuki (neregistrovaný)
FPGA je naopak ta najhorsia moznost a pre komercne nasadenie v serverovni uplne nevhodna. FPGA bol, je a bude len prototypovacia hracka. Vykonovo je radovo nizsie nez dnesne bezne cipy a mozte si na nom tak emulovat ZX Spectrum a Amigu.
http://amigastore.eu/en/358-mist-13-plus-midi-fpga-computer.html
-
R223 (neregistrovaný)
Pokud chcete levnou, stále open věc (ale méně open, než výše uvedené) tak se dá snadno koupit třeba Talos II https://www.root.cz/clanky/pocitac-talos-ii-s-power9-v-predprodeji-fsf-zvazuje-certifikaci/
-
Umim si predstavit.
+ sefe tohle tady muze udelat to ze tam zustane byte z jakekoliv pameti
- jo? je to pak pristupny?
+ ne ono se to pak zahodi kdyz se snazi vycist
- to je dobre, uz jsou jsou ty frame udelany, to by bylo penez to predelat
+ ale sefe co kdyz ...
- rikal jste ze to nepreste ne?
+ jo, ale
- uz dost -
@MarSik: na koho reaguješ? Vůbec to není jasné.
Zkusím to tu ještě jednou shrnout, kdyžtak mne opravte.
Vždy jde o útočníkem řízenou mis-prediction zneužitou na vykonání kódu, který by se vykonat vůbec neměl. Vždy jde o kód, který čte část paměti, na kterou útočník nemá právo/možnost přístupu, ale ten spekulativní kód to právo/možnost má. Vždy se pak použije side-channel, na předání informace z toho spekulativního kódu, protože procesor je záměrně navržen tak, aby se při mis-predikci viditelný stav procesoru zahodil. Nejjednodušším sidechannelem je momentálně L1 cache. Ale teoreticky by se dala spustit i jiná operace, která by v závislosti na bitu který nás zajíma (ne)spustila něco, co můžeme měřit z jiné komponenty v počítači (jiné jádro, řadič v (grafické) kartě, pomocí kolize přístupu k paměti, ...)
Meltdown a obě varianty Spectre se liší jen tím, jakým způsobem se spekulace spustí: tedy jakou pamět bude moct spekulativní kód spuštěný útočníkem přečíst a jak obtížné je pro útočníka přesvědčit procesor aby se spekulativně spustila ta správná sada instukcí.
- Meltdown využívá featury Intelu, která dovolí spekulativnímu kódu v procesu útočníka číst privilegovanou paměť (zjednodušeně - kvůli výkonu procesoru). Ve "viditelném" stavu procesoru po spekulativním kódu nic nezbyde, takže je to v pořádku. Nicméně v cachi (nejjednodušší side-channel) zůstane "otisk" běhu toho kódu. - Zde je sada škodlivých instrukcí přímo součástí útočného programu, a útočí se na paměť jádra - ta je namapovaná, pouze chráněná bitem označujícím privilegovanou paměť (kvůli tomu, že přepnutí mapování stojí výkon).
- Druhá varianta spectre využívá toho, že je možné prediktor nepřímého skoku naučit na skok na LIBOVOLNOU adresu, takže stačí aby našel (nebo si vyrobil pomocí JIT, viz javacript nebo eBPF) sekvenci instrukcí, která přistoupí k paměti, která ho zajímá takovým způsobem, aby byla data měřitelná postraním kanálem. Každopádně obětí je tady instrukce nepřímého skoku v privilegovaném programu. Těch je v kódu oběti habaděj. To obchází retpolines tím, že se program zkompiluje s jinou instrukcí (pomalejší ale s řiditelnou predikcí).
- První varianta spectre využívá toho, že se využije sekvence instrukcí kdy útočník ovládá index podle kterého bude přistoupeno k poli a kód obsahuje těsně před přístupem k poli ještě kontrolu mezí pomocí podmíněného skoku. Tento skok je (většinou správně) predikován tak, že hodnota je v mezích, takže může dojít k načtení libovolné adresy. Tady je nejtěžší vymyslet zda následující instrukce po tom načtení můžou data nějakým side-channelem leaknout. Útočník totiž nad následujícími instrukcemi obecně kontrolu nemá, nicméně může si vybrat zrovna takovou část programu, kde ty následující instrukce buď informaci leakují, nebo kde má nad následnými instrukcemi nějakou kontrolu.
Viz: https://www.reddit.com/r/Amd/comments/7o2i91/technical_analysis_of_spectre_meltdown/
-
BobTheBuilderStříbrný podporovatelTak hodně štěstí. To není jen CPU, k tomu ještě celý ekosystém (čipset) a bootcode, pokud možno s PXE.
Nespolehlivý čipset vám spolehlivě potopí jinak lepší procesor.
Tohle jsme zažili s Athlonem a čipsetem Nvidia. Časový test s poněkud horšími P4 ty Athlony prohrály - šly pryč o 2 roky dřív. -
Tak Athlony, hlavne byly navrzeny jako konkurence Pentia III, protoze v ty dobe jeste P4 neexistovalo a nesly do duchodu kvuli par blbym deskam nForce (zvlast kdyz na vyber byly kvalitnejsi a rozsirenejsi chipsety od VIA ci SiS), ale kvuli tomu, ze uz soubezne se prodaval mnohem vykonnejsi Athlon 64.
-
BobTheBuilderStříbrný podporovatel
Omlouvám se za nepřesnost, byl to Athlon 64. Ano, potopil je ten blbý čipset, o to právě šlo, že nestačí jen procesor.
-
Omlouvám se za nepřesnost, byl to Athlon 64. Ano, potopil je ten blbý čipset, o to právě šlo, že nestačí jen procesor.
Ano, já se přidávám k názoru. V té době nejen nForce, ale i VIA a SiS čipsety byly o mnoho horší než intel CPU + intel pičset. Markantní rozdíl byl pak po cca 2 letech provozu, kdy nForce, VIA i SiS byly nejen pomalejší, ale začínaly zlobit (odcházet).
Takže za neúspěchem Athlonů v té době nebyl jejich hrubý výkon - tedy počet výpočtů za sekundu, ale zejména syntetický výkon celé sestavy. V praxi se to projevovalo velmi nepříjemně do uživatelského dojmu. Na některých čipsetech bylo běžné, že např. myš poskakovala při zápisech na disk. Jakkoliv Windows XP nepodporovaly režim AHCI rovnou z instalátoru (bylo potřeba F6 načíst ovladač), nebo se přepínalo složitě za běhu, intel to aspoň nabízel. Ostatní čipsety víceméně ne, nebo až o dost později.
Poslední ranou pak byla právě jakost zpracování. Zatímco čisté intel sestavy vydržely běhat roky, AMD během té samé doby vychcípaly. Dodnes najdeme běhat nějaké Intel sestavy i z té doby, žijící AMD sestava je vzácnost.
-
athlony mali problem s prehrievanim, stacilo zle naniest pastu alebo ak nedrzal dobre chladic tak zhorel procak, ziadne prehrievanie, ale odvalilo ho do par minut
Ano, to byl druhý, v té době rozumný tah od Intelu. Začal prodávat prakticky výhradně boxované procesory. Takže i laik k sobě sesadil CPU a chladič, které vytáhl z krabice, a které měly pastu dopředu nanesenou ve správně (tenké) vrstvě. Odpadlo mnoho zbytečných chyb. Jedinou nevýhodou mohla být vyšší hlučnost, než které se dalo dosáhnout speciálními chladiči.
U AMD jsem viděl co chvíli procesory namatlané buďto tunou pasty, nebo namísto keramické pasty tam lidé matlali skoro tekuté silikonové atd. atd.
Ono to bude asi trochu dáno i tím, že díky nižší ceně AMD v té době daleko víc cílilo na hobbybastlery. Nebyl levnější jen CPU, ale právě většinou i desky.
-
nforce a nektere via ano, ale SiS byly stejne stabilni jako cipsety od intelu. Krom toho se samozrejme pouzivaly i chipsety primo od AMD.
Athlony rozhodne neuspesny nebyly. Naopak Athlony donutily intel zahodil zastaralou architekturu P II/III a nasadit Netburst, kterej vykon honil vysokyma frekvencema. Ale pak prisel Athlon 64 a Intel zacal velmi rychle ztracel podil na trhu. Intel AMD utekl az s architerturou Intel Core.
