Hlavní navigace

Jak jsem instaloval a testoval FreeBSD 5.2

Michal Kára

V poslední době se začaly množit výkřiky BSDčkářů, že Linux je na nic, že BSD má to a ono implementováno lépe, a vůbec, že správný hacker (v původním slova smyslu) nepoužívá nic jiného než BSD. Je pravda, že po začátku vydávání seriálu "Porovnání systémů Linux a FreeBSD" tyto výkřiky znatelně utichly. Přesto jsem se ale rozhodl, že si (Free)BSD vyzkouším a o své zkušenosti se s vámi podělím.

Začal jsem – jak jinak – na www.freebsd.org. Po chvíli hledání mi padl do oka nadpis „Easy to install“ a odkaz na instalační instrukce. Po přečtení několika stránek o předinstalačních procedurách, které se mě vesměs netýkaly (zálohování, jak si udělat místo na disku atp.), jsem se dostal k tomu podstatnému. Stáhl jsem si obrazy dvou disket – bootovací a systémové – a pomocí prográmku dd je zapsal. Sice jsem musel „uhodnout“ jméno zařízení (fd0u1440), ale to mi nedělalo problém.

Nastal čas nabootovat z diskety. To se po menších problémech s vadnou disketou nakonec podařilo. Pak jsem podle instrukcí vložil druhou disketu s root filesystémem. Když se i ta načetla do paměti, systém se nabootoval do instalačního režimu. Volbu driverů z diskety jsem přeskočil, neboť kernel při bootu vše potřebné (v tomto případě jen síťovou kartu) našel. Zobrazila se hlavní obrazovka menu instalace:


(Další obrazovky z průběhu instalace si můžete prohlédnout v návodu odkazovaném výše.)

Rozhodl jsem se pro standardní instalaci. Když ji tak doporučují :-) Následovala konfigurace disku. V textu mi poradili, že pokud chci pro FreeBSD použít celý disk, mám stisknout ‚A‘. Tak jsem tuto volbu použil. Po porovnání mé obrazovky s obrazovkou uvedenou na WWW stránkách jsem usoudil, že asi nic víc nepotřebuji :-), a pokračoval dál.

Pak jsem musel zvolit Boot Manager. Jelikož na disku předtím byl Linux, rozhodl jsem se po zralé úvaze a prostudování textu přepsat MBR standardním bootblokem.

Následoval další rozdělování disku. BSD má totiž dvouúrovňovou hierarchii, tedy v partitionech (ve smyslu linuxových a windowsových, které BSD nazývá slices) má ještě vlastní rozdělení na „své“ partitions. Opět jsem nechal instalátor zaalokovat partitions automaticky. Zde bych měl malou připomínku: Instalátor vytvořil čtyři partitions, pro root, /tmp, /usr a /var. Já osobně mám ale s podobným dělením disku špatné zkušenosti, neboť přináší více problémů než užitku. Na servery je podle mých zkušeností nejlepší jeden velký partition, samozřejmě s monitoringem obsazení. Oddělené partitions jsou dobré na terminálový server – ale tam jde hlavně o /home, a ten zrovna instalátor neoddělil. Ale zpět k instalaci.

Nyní jsem se dostal do výběru software. FreeBSD má podobně jako Debian možnost nainstalovat software po skupinách podle použití. Zkusil jsem tedy nainstalovat systém pro běžného uživatele (volbu „server“ jsem nikde nenašel) a zkusil jsem i XWindows. Jako instalační metodu jsem zvolil pasivní FTP z českého zrcadla FreeBSD.

Byl jsem zvědavý, co se stane, neboť jsem nikde zatím nezadával žádné informace o síti. Ale instalátor nezklamal a zeptal se mne, kterým zařízením chci být připojen. Vybral jsem si ethernetovou síťovou kartu. Po zamítnutí konfigurace přes DHCP jsem byl vyzván k nastavení parametrů karty.

V tento moment mne napadlo, zda by nebylo vhodné přidat ještě nástroje pro vývojáře. Zrušil jsem tedy nastavení karty, což mne dostalo zpět na úvodní menu. Prošel jsem opět volby standardní instalace. Naštěstí rozdělení disku zůstalo nastaveno tak, jak jsem jej předtím udělal. Ale ouha! Instalátor mne nenechal znovu vybrat software, ale rovnou přešel k výběru metody downloadu!

Nu co, zkusím tam balíčky přidat později. Nastavil jsem síť. Pak se mne instalátor zeptal, zda chci opravdu provést zadané změny, a po potvrzení začal tahat a instalovat balíčky. Trochu nešikovné mi přišlo, že byl vidět pouze počet stažených bajtů a rychlost, nikoli čas do dokončení nebo alespoň celkový průběh (kolik procent se již stáhlo). To má například můj oblíbený Debian vyřešeno lépe – člověk dá instalovat balíčky a hned vidí předpokládanou dobu pro doběhnutí celé instalace. Takže si může v klidu dojít na kafe nebo dokonce na oběd :-)

Po instalaci balíčků se mne instalátor zeptal ještě na nějaké doplňující informace – jaké mají běžet servery, nastavení časové zóny atp. Problém nastal u instalace binární kompatibility s Linuxem, kdy mi to zahlásilo chybu a ani na ladící (debug) konzoli nebyla žádná rozumná hláška. Dobrá, zkusíme ji oželet.

A teď konfigurace XServeru. Ale až pozdě jsem si uvědomil, že vlastně u testovacího počítače nemám myš a bez té to přeci jenom není ono :-) Shodil jsem tedy grafickou konfiguraci naučeným chvatem CTRL-ALT-Backspace. A co nevidím? Nic nevidím. Černá obrazovka, klávesy nereagují. Počítač dokonce přestal odpovídat na PING.

Takže tvrdý reboot. Při bootu mám možnost si zvolit druh bootu (normální, bez ACPI, safe mód, single user, …) Volím normální. Ale filesystém byl poškozený, takže jsem stejně nakonec dostal single user mód. V něm jsem pomocí fsck disk opravil a znovu rebootoval.

Teď to až na nějaké nadávky (čti: warningy) o špatně odpojených discích šlo bez problémů. Jenom nenaběhl instalátor na dokončení instalace, jak bych po zkušenostech s linuxovými distribucemi čekal, ale rovnou login prompt.

Co se dá dělat, zkusím se zalogovat. Hádanku, jaké ma root heslo, za mě systém vyřešil sám. Žádné po mně nechtěl. Ale přes SSH mne s prázdným heslem dovnitř pustit nechtěl, ani po povolení vzdáleného loginu roota. Musel jsem jej změnit, pak vše fungovalo bez problémů.

(Když jsem systém instaloval podruhé (pro ověření výsledků testu), tak jsem už xserver neinstaloval. Takže konfigurace byla dokončena normálně a BSD se mně nechal nastavit root heslo a nechal mne i v CUI vybrat balíky z ports, které se mají nainstalovat (viz níže).)

Nyní se podíváme na prostředí. Hm, jako shell je nastaveno csh. Jako editor vi. Moji oblíbenci bash a vim nainstalováni nejsou. Ale jak je nainstalovat? Matně se upomínám na existenci jakýchsi /usr/ports. Opravdu tamvim a bash nalézám a pomocí make a make install je instaluji.

Pak měním shell uživatele root na bash. Prošlo v pořádku, jen mne trochu zarazilo, že se bash nachází v /usr/local/bin. To je sice logické, ale může to komplikovat jeho používání jako shellu roota (měl by být v /bin).

Ještě jsem doinstaloval Lynx a Midnight Commander. Z mého pohledu je fakt, že se balíky kompilují ze zdrojáků, spíše nepříjemný. Je to sice pěkné a možná i „čisté“, ale dost to zdržuje.

Také jsem zaznamenal problémy s terminálem. Připojoval jsem se z KDE konsole. V bashi mi nechodila klávesa delete (vkládala divné znaky) a ve vimu ani šipky. Zajímavé přitom je, že ve vi (a v bashi a v mc) šipky chodily normálně, v mc i ten delete.

Takže abych instalaci nějak zhodnotil: Instalace a základní konfigurace FreeBSD není pro technicky zdatnějšího linuxového administrátora velkým problémem. I když má ještě své mouchy, ale to se snad časem spraví.

Spolu s nainstalovaným FreeBSD se s vámi zatím rozloučím. Ve druhém dílu seriálu vám popíši malý test výkonnosti oproti Linuxu, který jsem provedl.

Našli jste v článku chybu?