No mě se u táty osvěčil Linux Mint s cinnamonem. Má ho zhruba rok a na nic si zatím nestěžoval. Jen když si zřizoval internet, tak mu ISP tvrdil, že mu to nepůjde, že to neuměj nastavit (připojit k wifi) :-D. Používá ho celkem bez potíží a systém zůstává zhruba ve stejném stavu jako byl při instalaci. Jednou za čas za nim přijedu, provedu aktualizaci softwaru, případně vyřešim nějakou drobnost, kterou aktualizace rozbije (nestává se moc často). Vymažu bordel v podobě exe souborů v adresáři download (hold kozatá ženská v blikající reklamě na nějakých pofidérních stránkách je pro tátu tak neodolatelná, že prostě musí kliknout). A tím je údržba hotová - zabere mi to zhruba 20 minut (ne opravdu u toho nesedim, když to aktualizuje) a táta je spokojen. Osobně si myslím, že sem zvolil správně, protože dávat mu Ubuntu s Unity, tak mám asi víc práce s vysvětlováním a řešením co že to vlastně chce udělat a kde to najít.
No právě "napíše co chce" to je ten kámen úrazu. 1) Musel by si vybavit název programu a né jen ikonku :-D. 2) Napsat mu jen "www.seznam.cz" mu trvá 5 minut.
Prostě Unity není vhodné prostředí pro někoho, kdo naposledy viděl windows 2000. Ono už stačilo mu ze začátku vysvětlovat že na internet nemá hledat modrý "e".
Proto stárneme, abychom nestačili a nebránili jinému. Kdyby toto nebylo potřeba, evoluce by umělé stárnutí nezařídila (telomery). Z principu buňky nestárnou, kmenové buňky si podrží svou funkci i po x-tém dělení, stárnutí je umělý a záměrný proces, není to přirozené fyzické opotřebování. Je to opotřebování morální.
Ale prd, kdyby to tak bylo, evoluce by vylepšila zabezpečení a samoopravitelnost kódu. Evoluční algoritmy fungují lépe, když čas od času jsou populace vyhlazeny a začne se hledat v jiném místě stavového prostoru. Což se v malém děje díky výměně generací komplexních jedinců.
Ono by komplexní jedinec mohl být nesmrtelný a evoluce by průběžně probíhala v rámci komplexního organismu, který by se jako celek přizpůsoboval změnám a byl by v podstatě nesmrtelný, kdyby k nalezení řešení stačilo méně pokusů.
To bude možné u strojů, když nanodíly, ze kterých se budou skládat, budou mít vhodnou struktruru s omezeným množstvím kombinací, a budou spolu schopny komunikovat například pomocí "feromonové stopy" během permanentní mutace.