Musim souhlasit s tim, ze ta chvala Unity na Ubuntu je v clanku naprosto nekriticka a prihloupla. Pravda je sice ta, ze otec pred casem Ubuntu s Unity v pohode pouzival, ale jak se ukazalo problem na linuxu preci jen nastal a resenim byl navrat na Windows 7. Ted si otec poridil notebook uz automaticky s Windows 10, coz taky neni zadnej med, ale pres ClassicShell se to da vratit do normalni ovladatelne podoby.
Bohuzel PC byl vybaven grafickou kartou od NVidie, pricemz opensource ovladac Nouveau rozhodne stabilni neni, spis je dokonale nefunkcni. Proprietarni ovladac od NVidie je mnohem lepsi a pouzitelny do chvile nez z pocitace udelate multimedialni centrum a zacne vam to delat tearing. No a vzhledem k tomu, ze jsem doma maximalne jednou za 14 dni, nebyla sance to moc resit a tudiz slo Ubuntu pryc.
Sam mam doma dva linuxove stroje, Manjaro s Cinnamonem a grafikou Intel, kde sice tearingovy problem take obcas dela neplechu, ale je to mnohem mene caste nez na stroji s grafikou NVidia a Ubuntu s Unity, kde to v podstate resim co 14 dni stale dokola.
Sam jsem v podstate take fanousek Ubuntu a Unity, ale tak kritika tady v diskuzi je trefna. Nechapu treba proc mi Unity nedovoli prehodit krizek na druhou stranu. V praci musm pouzivat Windows a je opravdu matouci, kdyz chci zavrit program, automaticky dojedu s mysi vpravo nahoru a nic, pak si uvedomim, ze nejsem v praci na Windows a musim jet s mysi zase doleva. Pritom takova pitomost, ale Canonical proste nemohl uzivatelum nechat moznost si vybrat kde to chteji, opravdu priblble.
Tearing je mrcha. Na htpc s HDMI TV na druhém monitoru jsem v Mint 17 MATE musel místo marco použít compiz, v něm zapnout VSync a s proprietárními NVidia drivery (v nich samozřejmě také zapnutý vsync na TV) to šlape zcela čistě. Ale pár hodin jsem s tím zabil...
