Právě mám rozečtenou knihu „Umění programování v Linuxu“ od Erica S. Raymonda. Krásně v ní popisuje, jaké jsou hlavní myšlenky a principy UNIXOVÉHO, a tedy i Linuxového světa. V knize, mimo jiné, naznačuje právě „problémovou část Linuxu“ a tím je jeho grafické uživatelské rozhranní a jeho jakási rozpolcenost. Shodou okolností jsem si dnes ráno nainstaloval na svůj starší notebook od HP právě distribuci UBUNTU a k mému velkému překvapení fungovala nejen instalace, ale i následné rozběhnutí naříklad WiFi (PCMCI karty) v duchu „Pravidla nejmenšího překvapení“, tedy v duchu UNIXUového světa. Následné přečtení tohoto článku mě mile překvapilo. Rozhodně tuto jakousi „unifikaci“ desktopového grafického rozhranní nevidím, že by bylo jakkoliv v rozporu s pravidly Linuxového světa. Nikdo přeci neříká, že unifikací zahodíme ostatní prostředí jako je KDE nebo XFCE. Podle mě je to co právě Linux nejvíc potřebuje, „dostat se mezi lidi“, a k tomu by mu mohlo právě UBUNTU velmi pomoci. (Autorovi tímto děkuji za pěkný článek).