Vlákno názorů k článku Jednoduchá VPN s WireGuard, netiketa, virtuály a kontejnery od Niemand - Citace: Opak toho je pak bottom-posting: na začátku...

Citace: Opak toho je pak bottom-posting: na začátku e-mailu odcitujete původní text a pod ni odpovíte. "Problém je, že čtenář původní text zná, protože ho sám napsal. Musí tedy odrolovat dolů, aby si přečetl vaši odpověď. Takto rozhodně ne."
Ideální je inline odpověď. Odcituje se jen relevantní část e-mailu, pod ni vložíme odpověď. "Většinou se to nepoužívá, protože lidé nevědí, že jejich klasické používání e-mailu nedává smysl." Rozhodně je správně, když v odpovědi odstraníte nadbytečný text z citace. "Je ale neslušné vytrhávat z kontextu a zneužívat výběrové citace k tomu, abyste citovali něco, co pisatel nechtěl říct."

Dovolím si nesouhlasit. Především v korporátním prostředí při práci na projektu, kterého se účastní více osob (čímž se může v něčem podobat konferenci, kde se časem mění počet účastníků - přibývají/ubývají podle fáze projektu) je dobré mít vždy k dispozici celou historii namísto útržků. Tak se člověk bude moci orientovat v kontextu lépe, obzvláště pokud se neúčastnil předchozí fáze a musí navázat na práci někoho jiného. Zároveň se tím zabrání v článku zmíněnému riziku vytrhávání z kontextu a výběrovým citacím. Rovněž pro archívní účely je lepší mít jeden email s celou historíí a zálohovat pouze ten, než muset zálohovat třeba 10 emailů, na které moderní a pokrokoví uživatelé odpovídali inline.

Způsob použití záleží na konkrétním případu. Pokud předpokládám jednoduchou záležitost, která bude vyřešena jednou odpovědí, není třeba citovat vůbec (ani inline) a prostě přímo konkrétně odpovědět. Pokud předpokládám složitější záležitost, na které se bude podílet více lidí ve více krocích/fázích, zachování plného kontextu je žádoucí.

Člověk, který cizím lidem na potkání tyká, těžko bude působit důvěryhodně na téma netikety.

Váš argument strom versus řetězec je validní argument proti používání emailu jako zdroje historie obecně. Tím myslím to, že u inline citací historie nebude fungovat téměř vůbec, čili zhoršení situace kvůli větvím stromu nebude významné, protože ta situace bude špatná už z principu. Při plném citování větve stromu situaci zhorší více, ale jen proto, že na té situaci je co zkazit, poněvadž výchozí pozice je mnohem lepší než u inline citací. Co se týká vícenásobné odpovědi jednoho uživatele, tak je přece logické (a například já osobně to dělám), že nebudu odpovídat několikrát na ten samý email, ale vždy na jeho poslední nejaktuálnější verzi. Pokud je ta verze moje, tak dám odpověď na svůj email a jen upravím adresu příjemce.

A jaký způsob oslovení by si Vaše Veličenstvo přálo, pokud Jim jediný gramaticky smysluplný spůsob není po chuti?

Jakožto osoba, vyrostlá ještě na FIDOnetu, nemám problém s tím, že si ve fóru lidí tykají, aniž si byli na teambuildingové psychoakci oficiálně představeni před nastartovanou V3Skou. Naopak ti, kdo speciálně ve fórech (firemní maily jsou úplně jiná hra) trvají na vykání a formalitách, na drtivou většinu lidí působí jako teoretici s tendencí při sebemenším kontaktu s realitou spektakulárně explodovat.
Aneb jak praví klasik (konkrétně Oscar Wilde), gentlemana nedefinuje lpění na formalitách, nýbrž schopnost chovat se za všech okolností přiměřeně situaci.

Připadá mi, že mylně zaměňujete formální chování a slušné chování, ovšem tyto dva pojmy neznamenají totéž a vy se pravděpodobně domníváte, že mi jde o formální chování. Dále chci podotknout, že podle mé zkušenosti, lidé, kteří se v diskusi opírají o "drtivou většinu", aniž to mají podloženo nějakou studií, velmi často zaměňují přání za argumenty a je to spíše odraz jejich "sociální bubliny" nežli skutečný stav vyjadřovaný většinou.

Rád bych vyjádřil svůj názor, kterým vás nechci přesvědčovat, pouze chci vyjasnit mé stanovisko, protože se domnívám, že mé chování interpretujete podle svého osobitého výkladu. Na internetu, především na fórech a diskusích, nemalá část lidí "nechá prchlivost cloumat svým majestátem" a uchyluje se k osobním výpadům a tím směřuje diskuse od předmětu diskuse k osobnosti diskutujících. Velmi často se jedná o trolly, ale k takovému jednání může sklouznout i člověk, který se jako troll obvykle neprojevuje. Lidé v takovém stavu se obvykle urážejí a nadávají si a typicky k tomu používají formu jednotného čísla. Používání množného čísla je jedna z možností, jak takovému chování předejít v případě, že se jedná o člověka, který se obvykle jako troll neprojevuje. "Typičtí trollové" se tímto ale nijak nenechají rozptylovat a nasazují jednotné číslo od začátku. To samozřejmě neznamená, že každý, kdo druhým tyká se chová jako troll, já pouze uvádím jednosměrnou implikaci, nikoliv ekvivalenci. Abych to shrnul, vidím přínos ve vykání v diskusích mimo jiné v tom, že přispívá ke kultivovanosti projevu tím, že lidé, kteří mohou občas sklouznout k trollování, v tomto projevu nepodporuje, ale spíše je bude lehce motivovat k tomu, aby osobní výpady neprováděli. Toto je tedy jeden z důvodů, proč já osobně preferuji implicitní slušnou formu i v diskusi. Toto je můj názor, se kterým nemusíte souhlasit a ani vás nechci přesvědčovat, jen jsem vám chtěl sdělit, že se pravděpodobně mýlíte v motivech, které jste mi pro mé jednání nesjpíše přisoudil.

No, mně přijde, že si tyto dva přístupy vzájemně neodporují a nevylučují. Já osobně většinou pracuji tak, že v odpovědi nechám citaci celého e-mailu (na konci) (čímž je zachována kompletní historie) a ve chvíli, kdy mi to přijde vhodné (z nejrůznějších důvodů, nad kterými by šlo dlouze diskutovat) použiji vloženou (inline) citaci. Pak můj mail vypadá následovně:

Úvod
Citace A
Moje reakce na A
Citace B
Moje reakce na B
...
Závěr
Citace celého mailu, na který reaguji včetně jeho příp. citací

Samozřejmě, já netvrdím, že si odporují nebo se vylučují. Sám jsem uvedl, že to záleží na konkrétní situaci. Já jsem se pouze ohradil proti znění ve članku, kde se o bottom-postingu píše: "Takto rozhodně ne." a o inline citaci se píše: "Ideální je inline odpověď." S tím já nesouhlasím a říkám svůj názor, že to závisí na situaci, přičemž jsem ještě dodal, že někdy není třeba citaci uvádět vůbec, tedy ani tu inline formu, prostě podle okolností s kým, o čem, proč ...

V tom případě se omlouvám, pochopil jsem to jinak.