Hlavní navigace

Kam pokročil 3D tisk a jak se dělá ovladač? (LinuxAlt 2013)

28. 11. 2013
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

3D tisk se stává stále populárnějším a začíná pronikat k běžným uživatelům. Ze zábavy pro podivíny a experimentátory se tak dost možná již brzy stane běžná věc. Nakonec tak třeba přímo z webového prohlížeče spustíme 3D tisk jedním kliknutím. K tomu jsou ale potřeba i další věci, jako třeba ovladače.

Miro Hrončok: 3D tisk: Co je nového

3D tisk už Miro Hrončok prezentoval na loňském LinuxAltu, proto letos ve své přednášce hovořil především o tom, co se za ten rok změnilo. Pro začátek ale zopakoval pár základních faktů: RepRap znamená ‚rep‘ jako replikace a ‚rap‘ jako rapidní, vysvětluje označení tiskáren. RepRap tiskáren je hrozně moc. Některé fungují na jiném principu pohybu, ale způsob tisku je stejný, tedy nahřívání a rozpouštění plastu, který se nanáší ve vrstvách.

Tisknout se přitom může z nejrůznějšího materiálu (filamentu): různých druhů plastu (ABS, PLA, polykarbonát), plastu s příměsí dřeva, nylonu, ale experimentálně i z plastové hmoty s příměsí magnetických částic, díky které může mít vytištěný produkt magnetické vlastnosti. Fedora byla první linuxovou distribucí, kde už jsou všechny nástroje pro 3D tisk zabalené. Tato distribuce je tedy pro tisk nejlepší volba, dodává Hrončok, a skromně zapomíná zmínit, že je to jeho zásluhou.

Lidé chtějí 3D tiskárny víc a víc. Už se to pomalu dostává do fáze, že ji možná budeme mít všichni doma. Úplně hned to ale ještě nebude. 3D tisk už je sice čím dál dostupnější, ale v uživatelské přívětivosti má ještě co dohánět. Zkrátka to nefunguje tak spolehlivě jako klasický 2D tisk. Stává se, že se model stažený z internetu nechce vytisknout, nebo se tiskárna „zblázní“.

Snižují se i finanční náklady. Tisk je čím dál levnější. Před rokem byste tiskárnu postavili za deset až dvanáct tisíc, dneska už jen za osm, prozradil vyučující z Laboratoře 3D tisku FIT ČVUT a dodal, že odvětví 3D tisku už není jen zajímavým koníčkem podivínů. Sypou se do toho peníze a vylézají na druhé straně. Už se na tom dá solidně vydělat.

Rostoucí popularitu tiskáren potvrdili i lidé v sále. Zatímco před rokem přístup k 3D tiskárně neměl nikdo, tentokrát se k němu přiznalo asi osm návštěvníků. Vždyť se také před měsícem na konferenci LinuxDays postavilo devět tiskáren, každá za 16 tisíc. Tiskárny se podařilo rozběhat do té míry, že hned druhý konferenční den tiskly. Zájem byl přitom ještě mnohem větší.

Představa je taková, že na internetu najdu model, dám Ctrl+P a nebudu se patlat v šílenostech jako dnes, popisuje Hrončok stav, ke kterému by 3D tisk za několik let mohl dospět. Byly tendence, aby se CUPS, software pro obsluhu 2D tiskáren, rozšířil i na 3D tiskárny.

Petr Hodač: Vim

Petr Hodač se ve své přednášce věnoval editoru Vim, který je podle jeho slov středně pokročilým editorem. Není to až tak pokročilý editor jako Emacs, ale zase toho umí víc než Pico nebo Nano. Ve své přednášce pak předvedl základní i pokročilé možnosti práce s Vim.

Pokud se s editorem Vim naučíte více než jen naprosté základy, odmění se vám a bude za vás spoustu věcí dělat sám. Kromě základních věcí jako je vkládání na začátek řádků nebo na konec řádků můžete provádět řadu automatických věcí. Je možné například najednou editovat celou skupinu řádků, nahrazovat v celém dokumentu nebo psát komplikovaná makra.

Dále byly zmíněny různé zajímavé funkce Vim, jako například šikovné otevírání souboru na konkrétním místě pomocí parametru +33, případně rovnou vyhledání s -c "/nekde". Spoustu věcí je možné také zapnout v konfiguračním souboru .vimrc a Petr Hodač zmínil statistiku nejpoužívanějších voleb.

Veselým pomocníkem při práci ve Vim může být i Vim pedál. Ten funguje jako externí USB klávesnice a posílá při sešlápnutí klávesu ESC. Možností je víc, je možné posílat i jiné klávesy nebo poslat jinou klávesu při sešlápnutí nebo při zvednutí nohy. Uvnitř předváděného pedálu je nejmenší Arduino, do kterého stačí nahrát jedinou knihovnu a destička se začne chovat jako klávesnice.

Jak se ale Vim naučit? Možností je celá řada: existuje konzolový učitel VimTutor, možné je přečíst si třeba výborné návody Pavla Satrapy nebo si zahrát hru VIM adventures. Bohužel zdarma jsou jen první tři úrovně, licence pak stojí nepříjemných 25 dolarů.

Ľubomír Rintel: Reverse Engineering: Vytvárame ovládač pre neznáme zariadenie

Před deseti lety byla podpora hardware v Linuxu velmi špatná, bylo potřeba prakticky pořád řešit ovladače pro nová zařízení a spoustu zařízení nebylo možné vůbec používat. Dnes je situace úplně jiná, podpora hardware v Linuxu je naprosto bezkonkurenční.

Přesto je možné stále najít zařízení, která podporovaná nejsou. Ľubomír Rintel si například na DealExtreme koupil za 140 Kč digitalizér signálu, který se mu v Linuxu nepodařilo zprovoznit. Ani vyhledávání v Google nepomohlo. Našel jsem jen zoufalé žádosti na Ubuntu fórech.

Přednášející dále pokračoval tím, jak funguje USB. Vlastně je hodně podobné počítačové síti. Létají tam pakety, HUB je obdobou směrovače a zařízení spolu budou na této síti komunikovat. Pakety je potřeba adresovat, na USB se k tomu používá adresa sběrnice následovaná adresou čísla.

Důležité jsou také „endpointy“, které rozhodují o tom, jak se bude přerozdělovat šířka pásma na sběrnici. Každé zařízení spadá do některé ze čtyř skupin: CONTROL, INTERRUPT, BULK a ISOCHRONOUS. U klávesnice nás například zajímá latence, ale ne přenosová kapacita. Naopak u přenosu souborů na flash disk potřebujeme rychlost, ale ne dobrou latenci.

Postup zprovoznění levného zařízení z DX byl tedy následující: zprovoznit ve Windows, zachytit komunikaci, najít obrázková data a implementovat ovladač v linuxovém jádře. Vyzkoušejte si to, určitě vám to doporučuji. Připojte si třeba zvukovou kartu, sledujte, co se tam děje a zkuste tomu porozumět.

Aplikaci je potřeba zprovoznit ve virtualizaci, protože nemáme k dispozici specializovaný hardware pro zachytávání komunikace na USB. Já jsem použil VirtualBox, ale můžete použít cokoliv jiného, třeba KVM. Samotné zachytávání je pak možné realizovat třeba pomocí usbmon a Wiresharku.

ict ve školství 24

Jakmile jsme schopni zachytit stream z USB, můžeme ho zopakovat a můžeme zkusit začít komunikovat se zařízením. Já jsem připravil testovací obraz s barevnými plochami, který jsem do zařízení posílal. Tak jsem našel levý horní roh. Takto je možné postupně odhalit celou komunikaci a formát přenášených dat. Pak už je snadné si ve vlastním kódu přeházet ty bajty tak, abychom získali obrázek. Pak už přichází programování ovladače pro linuxové jádro, pro které přednášející doporučil konkrétní literaturu.

Ľubomír Rintel na konci své přednášky ještě zmínil zkušenosti s open-source komunitou. Vydáním ovladače práce nekončí, musíte řešit portaci na nová jádra, podporu uživatelů a podobně. Zmínil také to, jak reaguje na požadavky na nové funkce. Někdo se mě například ptal, kdy bude podpora PAL. Odpověděl jsem ‚udělej si sám‘. Za týden mi přišel patch. Od někoho jiného, ale ukazuje to, jak krásně funguje open source.

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.

Bývalý redaktor serveru Root.cz, dnes produktový manažer a konzultant se zaměřením na Bitcoin a kryptoměny.