Jinak pokud si u nás v rodině někdo pořídí pěknou knihu zpravidla ta knížka udělá po rodině kolečko, v elektronické verzi by to kolečko bylo jen rychlejší. Ale tak jako tak víc verzí té samé knihy se nekoupí.
U nás to funguje tak, že knihovnička (stěna v chodbě na patře, pět skříní po 80cm s šesti policema) má část vyhrazenou na "chytrý knížky". Mládě si, když je zvědavá, tak si vytáhne knížku a ptá se, co je na kterým obrázku. Co tam před půl rokem přibyla ta dvoukilová obrázková encyklopedie zvířat, začala rozlišovat mezi orlem bělohlavým a orlem mořským. Nevím, jak by to dělala se čtečkou, když ještě neumí číst a nevěděla by, který soubor otevřít... A pak studovala rozdíly žirafy Rotschildovy proti žirafě síťované na černobílým osmipalcovým e-inku s mizerným rozlišením. V tom jsou knížky nenahraditelný.
Btw, už jsem dostal ultimátum a do února mám vyklidit počítačovou literaturu, protože manželka už nemá kam rozšiřovat sbírku detektivek... a v pracovně to aspoň bude na dosah.
Mám doma knížky starší, než jsem já. Dokonce starší, než byli moji rodiče. Dokonce i s vazbou v kůži. Je to o tom, jak moc je člověk lakomý.
Podle tvojí logiky: přijde paní učitelka do třídy, "Tak děti, vítám vás v první třídě na první hodině čtení. Vemte si čtečku, přihlaste se na Wifi, haslo je prvnacek malýma. Pak si stáhněte slabikar.pub z webu školy..."
