čtu jenom pár kinh do roka (protože na internetu je ke čtení tolik zajímavých věcí) a v podstatě kupuju jenom takový ty špeky co prostě musím mít. starší knihy objednávám v antikvariátech, tam je to jasný. Nový papírový knihy anglicky objednám na internetu většinou na Amazonu. Papírový nový český knihy u knihkupců přes internet(naprostý minimum). Pak je ale spousta dalších knih, které chci přečíst, ovšem mít je nemusím. Anglický stáhnu do Kindle, pokud chce autor nějakou přemrštěnou částku(tak zhruba přes $20) , stáhnu bez výčitek svědomí odněkud. Česky to probíhá většinou takhle: volám knihkupci: Mám zájem o knihu tu a tu - žádný problém - máte ji v ebooku? - lol ste se zbláznil. No a jdu a stáhnu si zadara pdf.
To je jednoduché milý Watsone: ač pracuji v Praze, ne všechna knihkupectví mají knihy které chci, a navíc rozdíly v cenách jsou mnohdy stokorunové, a internet, který s radostí užívám už 20 let, mi není nepřítelem, ale běžnou věcí. Knihkupcům volám ze stejných důvodů, jako když se někde ptám osobně: abych dozvěděl, co potřebuji vědět. Doufám, že jsem ti objasnil alespoň pár záhad světa, který tě obklopuje.
Dělám to podobně, nepojedu přes celou Prahu dvě hodiny někam do prdelkovic. Jsou asi dva různé druhy čtenářů: čtenáři, kteřé zajímá obsah, ti si klidně stáhnou ebook, a pak obdoba "pomlaskávačů" za labužnického odvětví, kteří jdou za "zážitky", ti jdou s prázdnou hlavou do knihkupectví, aby z milostivé nabídky pana podnikatele vybrali uvážlivě knihu, kterou si doma vychutnají pod lampou se sklenicí ušlechtilého vína(poslední druh existje zřejmě jenom ve fantazii knihkupců).
Zkoušel jsem to, ale co věta, to blbost ... ale zkusme to znova:
Rozdělení na dva druhy čtenářů je pitomost z tohoto hlediska: jelikož nepochybuji, že sám sebe pisatel určitě nezřadí do skupiny tupých pomlaskávačů s prázdnou hlavou, takže se zařadí do té lepší, tak je jasné, že existuje je prostě on (a možná pár vybraných) a ostatní > debilové. Takže pitomost, protože tak to samozřejmě není.
Rozdělení na dva druhy čtenářů je pitomost i z tohoto hlediska: např. já si kupuji knihy jak pro zábavu či do práce, tak do vitrínky a nebo prostě na čtení a některé z nich jsou ebooky ... Ani né tak podle obsahu (ta netupá skupinka), ale podle toho, jak s nimi hodlám pracovat. Takže pokud je to kniha pracovní a chci fulltext, tak i když mě to baví a je to zábava, volím ebook .... A takových lidí znám - snad nebudeš chtít jejich seznam, protože to taky může říct i děcko v mateřské škole ... - takže existují evidentně další a další skupiny, takže i tak napsal pitomost.
Další pitomostí je označování knihkupců jako někdoho kdo milostivě něco vystaví a prodává. Pokud není pitomec tak ví, že ani Amazon nemá v jednom skladu všechy knihy světa, natož nějaký lokální obchodník, obzvláště když jak píše jezdí někam mimo - takže evidentně do různých, takže i do malých knihkupectví takže by si toho při svém geniálním přehledu mohl laskavě všimnout
Proč to ale přímo označuju tak expresivním slovem jako pitomost? Protože jednom odstavečku stihl pasovat čtenáře na chytré (jeho skupina) a ostatní ("obdoba "pomlaskávačů" za labužnického odvětví, kteří jdou za "zážitky", ti jdou s prázdnou hlavou do knihkupectví") a ještě urazit knihkupce jako snad nějaké šmelináře a ještě ke všemu, jako jsme si ukázali, to ani neodpovídá realitě. Takže odstaveček urážek, nadřazenosti a v podstatě třídního škatulkování knihkupců jako nějakých živlů. Teď jak to píšu, tak slovo pitomost mi připadá ještě mírné.
Smůla, tento namyšlený, urážející a obviňují příspěvek mi nedal takto neodepsat a protože jsem nechtěl psát elaborát, tak jsem to zkrátil. No ...