Na první pohled se člověk zasměje, ani neví proč
Na druhý pohled člověk kouká, že je to vlastně hrozná blbost
Na třetí pohled se člověk zase směje, protože tyhle blbůstky za to stojí ;)
Na čtvrtý pohled zjistíte, že dotyčného nevyhodili kvůli tričku, ale proto, že trpěl poruchou osobnosti...
:D
Ako to ze si tu a nie nad knihami? haaa??? Sak v pondelok mas velky den a ty sa flakas ty mas asi fakt poruchu osobnosti ;)
btw. v pondelok ti drzim palce
Poruchu osobnosti mám diagnostikovanou a je jedno, zda mi ji někdo věří nebo nevěří. Měl jsem na mysli obhajobu disertační práce. Tam ženy nejsou, tam jsou většinou muži.
Je to popis vývoje filesystému a nevypadá to jako vědecký text. Nejsou tam tvrzení a nejsou experimentálně doložená. Smyslem PhD nemá být nic naprogramovat, ale dělat výzkum.
Za celou dobu, co se zabývám operačními systémy, jsem žádné obecně platné tvrzení o rychlosti programů neviděl, ani jsem žádné neudělal.
Bohužel vědci taková tvrzení vyžadují, vědecké práce se hemží úvahami typu "algoritmus X zvyšuje rychlost o 15%" --- takové tvrzení je nepravdivé, protože když algoritmus X naprogramujou různí lidi do různých systémů, bude změna rychlosti značně různá. Takže tam nějaká taková měření a závěry dodělám a pak to podám znovu, ani nevím, zda mám takhle "vylepšenou" disertaci publikovat na internetu, když tomu vlastně ani sám nevěřím.
Z hlediska intelektuální konzistence je určitě teoretická informatika mnohem lepší. Zase tady mám šanci, že to někdo bude aspoň třeba používat, pokud mě přijmou u Zeleného Chameleóna a nechají to tam vyvíjet.
nejaky drsny "teorem" s dukazem, ktery by jim vytrel zrak, tam opravdu chybi ;-] ale to je problem vsech realnych aplikaci, protoze se musi spolehat na heuristiky a empiricke mereni :-/
osobne bych to asi tlacil na to ukazat v cem je pocitani padu lepsi oproti jinym technikam...
a neuvazovals o tom, dat to nejake slecne na korektury (odstranit z tama nejake ty lingvisticke mouchy) a publikovat to v anglictine? ja si myslim, ze by to lidi zkousli... teda ja urcite...
btw. ja jsem za korektury diplomky slibil jedne slecne luxusni veceri... prilezitost spojit tak nutne s prijemnym... a navazat kontakt s lidmi i mimo IT ;-]
Představ si, že doktor má dva pacienty s nějakou nemocí, jednomu dá lék, druhému ne, po nějaké době porovná jejich stav, a udělá závěr na účinnost léku. Takový experiment by nikdo nebral vážně, protože stav pacienta závisí i na mnoha dalších okolnostech než jen na tom, zda dostane lék --- těch pacientů musí být aspoň stovka, aby to mělo nějakou statistickou vypovídací hodnotu.
Nojo, jenomže 100 filesystémů a 50 vývojářů, co by do poloviny filesystémů doimplementovali featuru, nemáš. Takže na otázku, jak moc nějaká featura pomáhá, nejde přesně odpovědět. Odpověď jde pouze intuitivně odhadnout, jenomže intuitivní odhad vědci šíleně nenávidí. Cíl je tedy "napsat to tak, aby to recenzentovi vypadalo jako že je to jisté".
-
Další problém je ten, že experimentem získáš nějaké číslo --- a není známo, jak to číslo souvisí s prožitkem uživatele. Když udělám rozhodnutí, co operaci X zpomalí a operaci Y zrychlí, bude uživatel rád nebo ne?
Já jsem třeba SpadFS optimalizoval na případy, kdy se často hrabe na související soubory, které jsou blízko sebe v adresářové struktuře --- naproti tomu při náhodném přístupu na spoustu souborů bude nejspíš pomalejší než Ext3. Optimalizoval jsem to tak proto, že ze zkušenosti vím, že programy jako "cp", "tar", "find" apod. se takhle chovají (a ještě nějaké optimalizace na to hodlám udělat). A když ti teď vědec předloží umělý benchmark, který přistupuje na soubory náhodně a začne ti tvrdit, že to je ta performance, protože to bylo publikováno na konferenci, co mu na to říct? Které z těch čísel je důležitější?
Aby se tohle rozumně experimentálně vyřešilo, musel bys udělat double-blind test, mít velkou skupinu uživatelů, která neví, jak je filesystém nastaven a pak bude vyplňovat dotazník o tom, jak jim to připadá rychlý a co jim připadá rychlé a co ne. Takový experiment budeš dělat třeba dva měsíce, zjistíš optimální nastavení jedné konstanty v tvém kódu --- nojo, jenomže těch konstant tam máš ještě dalších dvacet.
-
Místo toho existuje mnohem jednodušší metoda vývoje --- neexperimentovat, prostě svůj program používat, a pokud tobě samotnému připadá v nějaké akci pomalý, tak to zrychlit. --- pak nemusíš dělat nějakou statistiku na to, která část je zodpovědná za kolik procent uživatelova prožitku apod. --- jenže tuhle metodu vývoje vědci nesnáší.
Závěr je takový, že špatně provedený experiment (pustíš benchmark, vemeš číslo a to vydáváš za performanci) je horší než vývoj podle intuice. A dobře provedený experiment udělat nejde z důvodů lidské/časové náročnosti.
Prý tam nějaká korelace je, ale rozhodně ne implikace. T.j. porucha osobnosti neimplikuje programování a programování neimplikuje poruchu. Ale pokud má člověk schizoidní poruchu, tak je velká šance, že bude trávit čas nějakou samotářskou činností, např. programováním. Jak velká je ta korelace, nevím.
No, jasně, že udělám testy, co oni chtějí, jenom nevěřím, že to někomu k něčemu bude. Spíš by mě zajímaly reálné zkušenosti lidí s nějakými programy, co na tom pustí.
Oponent asi řekne "ano, jsou tam čísla, ta čísla jsou získaná vědeckou metodologií", pak tu práci uloží do skříně a nikdy ta čísla k ničemu nepoužije.
Bodejť, udělej benchmark a napiš tam "Test ukázal, že SpadFS není rychlejší než ext3." a budou mít, co chtějí. Negativní výsledek je taky výsledek. A jestli to má nebo nemá nějaký přínos pro praktický život, to vůbec neřeš. Dizertace není nikdy o životě :-)
ahoj. fajn, zalozia to do skrine. ty budes mat svoju obhajobu, oni svoje ciselka a formalne tance. ale nic ti nebude branit uplatnit naucene v praxi, nech si akademici hovoria a myslia co chcu.