a počítač není zpomalený, nepoužitelný ani se nepřehřívá, dokonce se zdá že ani má data neodesílá Microsoftu. Asi je chyba mezi židlí a klávesnicí - nebo mám nějakou psychickou poruchu :-(
Ne. Ale vedle toho kupodivu provozuji Fedoru8 a Ubuntu 8.10 a žádný z těchto mi nepoužitelný taktéž nepřijde. Ovšem když spousta Linuxáků křičí, že jsou Windows absolutně nepoužitelná a MSXP-fans píší že GNU/Linux je jen pro uhrovité pubescenty a Windows Vista je shit (Windows XP Ultimate 2009 rulez!!!), bude chyba určitě na mé straně...
No, pro me Vista absolutne nepouzitelna je. Nemam jediny pocitac, ktery by to udychal. Na mem Abit VP6 s 1 GB RAM by to nejelo, ale Linux na tom jede velmi dobre.
Aha. No tak se rozhledni po okoli a rekni mi, kolik takovych vidis. A to, ze ti treba pripada, ze hodne, je casto jenom proto, ze jsi nenahledl pod poklicku.
Aha. Tak co vis o tom, co je to kvalitni osobnost? Videl jsi to v televizi? Bof, klise. Dokud s nekym nezkusis vydrzet, nic nevis, akorat teoretizujes. Vubec nevis, jestli zrovna ty nejsi presne ten, ktery by nejake temer perfektne vyhovoval.
Přesně tak. Jak už jsem psala výše - dokonalé vztahy totiž ve skutečnosti neexistují. Ty si můžeme vysnít, ale ve skutečnosti není nic zadarmo. Jestli si myslíš, že když spolu žijí dva "normální" lidi, že ten vztah je ideální sám od sebe...tak to je představa naivní. Pěstovat dlouhodobý vztah, tak aby byl pro obě strany příjemný, je pěkná fuška pro každého.
Navíc, jak už jsem byla poučena:), nikdo není dokonalý a jde jen o to, aby se našli takoví partneři, kteří si budou co nejvíc vyhovovat. A lidé jsou různí, každému vadí či vyhovuje něco jiného.
Ale nepovidej! Vzpominky z detstvi nejsou vzdy zrovna objektivni. Chces rici, ze se nikdy neporvali? A, BTW, nemohlo by tvuj dojem vyvolan tim, ze spolu byli tak dlouho, ze se naucili spolu zit tak, aby to klapalo?
Přesně tak (už mě to fakt nebaví s tímhle chlapem pořád souhlasit:). Jsou vztahy, které působí idylicky. Oni vlastně svým způsobem i idylické jsou, ale ti ostatní nevidí, že to stojí taky nějaké úsilí. Ani mě nepřekvapuje, že to jsou zrovna dědeček a babička. Dřív měli lidé nějak větší důvod se snažit, aby spolu vycházeli. Dokázali se víc povznést nad malichernosti a dokázali si víc jeden druhého vážit. Ačkoliv jsem docela tvrďák, tak když potkám nějaký starý pár, jak jdou ruku v ruce, tak pomalu slzu v oku zamáčknu. A takový ty jejich hlášky, jak oni si dokáží tak hezky nadávat - ten dědek sedí furt u televize a ta bába mi furt do všeho remcá, ale přitom to od nich zní tak láskyplně:) To je prostě kouzelný. Ale dospět k takovému vztahu, dá fakt hodně práce. Chce to hodně tolerance a trochu sebezapření. A hlavně musí se chtít. Dneska je pro lidi jednodušší najít si někoho jiného, když už mě ten první omrzí, vždyť co, lidi si mají život užívat, ne?:/
Naopak si myslím, že právě ty bys byl schopný si svého partnera vážit víc než mnoho ostatních a že by to mohlo být to, čeho by si na tobě mohli ženy cenit.
Díky za ten odkaz s anglickými titulky. Už jsem se lekla, že znalost francouzštiny je považována za samozřejmost a začínala jsem si připadat hloupě:) Tedy měli bychom toho ale nechat. Za chvilku by se mohlo stát čtení rootu pro slabší jedince nebezpečným:)
Mozna tak jedine "je t'aime" a to ja zrovna v praxi moc neuplatnim:)
(a to se sebekriticky priznavam, ze jsem se musela podivat, jak se to vubec pise:)
No vidis. Tak zrovna Brel se dobre posloucha hlavne tehdy, kdyz clovek rozumi textu. Jinak to jaksi neni ono. A nektere pisne se ani poslouchat nedaji, protoze ztrati smysl. Mimo francouzsky mluvici oblasti je tak prakticky nikdo nezna. Treba Les Bonbons nebo Ces gens-la jsou genialni, ale jen pro toho, kdo rozumi textu. A ne, anglicke titulky nejsou vhodnou nahradou.
Proc ne? Anglicky umim taky. Krome plynne francouzstiny (hlavne, aby se po mne nechtelo, abych neco psal) se domluvim ne moc dobrou italstinou a polstinou a jakz takz rozumim spanelsky (filmy, je-li zvuk dobre kvality). Jazyky se hodi. Uz jsem parkrat cetl diskuse o Linuxu ve francouzstine a italstine, kdyz jsem nevygoogloval nic dostatecne k tematu anglicky. Kolik umis jazyku, tolikrat jsi ajtakem.
Jasně, lhát si o tom, že nemáš poruchu je asi zbytečný, ale občas na ni trochu pozapomenout by nebylo od věci. Protože ty všechno vzdáváš předem, protože máš prostě poruchu:/
To právě nevím, jak na to zapomenout. Třeba se mi před pár lety stalo, že jsem viděl tu jiskru při pohledu do očí ženy, a žena se mi od pohledu líbila, nicméně mě pořád v hlavě hrkalo "mám-poruchu-jsem-psychopat-mám-poruchu", tak jsem se tvářil strašně kysele a se ženou jsem nezapředl rozhovor. Vlastně ani nevím, co bych měl dělat, abych se v takové situaci, kdy potkám pěknou ženu, cítil správně.
V tomhle tě chápu. To je fakt těžký. Znám to i ze své zkušenosti. I když to mám možná trošku jinak. Třeba se s někým bavím (a nemusí to být jen chlapi) a je to i fajn. Jenže příště toho člověka potkám a v hlavě mi běží, že minule jsme dobře pokecali a ten člověk to ode mě bude očekávat i teď. A takováhle očekávání mě prostě dokážou úplně odzbrojit. Sakra, nevím jak to popsat a jestli mě chápeš... ale prostě příště se těm lidem raději vyhnu, protože si říkám, že čím dýl se s nima budu bavít, tím je větší šance, že se provalí, jak jsem vlastně pitomá. Já to takhle měla i s chválou. Jak mě někdo za něco pochválil, tak to byl konec, už mi to od té doby nešlo.
Ale jinak to mám asi lehčí než ty, díky tomu že jsem holka. Přece jen, stále jsou to více chlapi, kteří začínají a nechat se sbalit je krapet jednodušší, než někoho sbalit. Jenže ani to v mém případě často není bez problémů...ale já už to nebudu pitvat, protože za chvilku by se tu opravdu mohl začít válet smíchy celý internet:)