Hej BLEKU, tak jsem včera přemýšlel o tvé poruše a že na rootu už není nic jinýho zajímavýho ke čtení. A napadlo mě, že by jsi si měl najít nějakou bulímičku. Ona ti bude pořád vyprávět o tom jak je tlustá, že dnes to přehnala a snědla dva jogurty a jablko a ty budeš zase mlet o té svojí poruše a budete se tak vzájemně doplňovat. Budeš to asi muset trochu obměnit, protože to ženský nebalíš asi už nebude aktuální...
Samozřejmě oboje je nesmysl, vyhublá holka co skoro nejí není tlustá, a ty "máš poruchu" jen proto že si to myslíš.
Psychologové a psycholožky hodně často mají sami poruchu a jsou nevyzrálí a často nevhodní pro svoji práci. Právě proto že měli/mají poruchu se rozhodli studovat psychologii aby jí lépe rozuměli. Podle mě by se měli u přijímacích pohovorů dělat spíše talentovky (potřebná je empatie a sociální nadání, kouzlo silné osobnosti která dovede zapůsobit) než vědomostní znalosti, protože takhle se na psychologa dostávají většinou zakřiknutí šprti-encyklopedie s poruchou osobnosti. Další nevhodnou skupinou jsou příliš dominantní jedinci co všechno přesně ví typu tchyně. Podle mého názoru tak 2/3 psychologů nejsou vhodni na práci kterou dělají. Proto si žádnou hlavu ze závěrů nějaké pomatené psycholožky dělat nemusíš. Oni zde nejsou proto aby dělali diagnózy, ale otvírali člověka k tomu, aby na řešení svého problému přišel sám. Na druhé straně platí je pojišťovna a nejspíš nějakou diagnózu asi uvést musí. Kdyby s tebou bylo formálně všechno v pořádku, tak by jí to neproplatili, takže tam nějaký nepodstatný "nesmysl" jako diagnózu uvést musela. Chci tím říct, že ona psycholožka se mohla tak podle mého názoru z 50% spléct a i kdyby ne tak vůbec není podstatný co tam napsala. Nějak se ty tvoje "problémy" prostě nazvat musejí a tím že nějak nazvou tak to není nic víc než jenom nazvání. Taky tim chci říct, že psycholožka nemá patent na rozum a rady psychologů jsou často nesmysly. Např. víš jak byla teď záměna těch dvou miminek? Maminky se nemůžou rozloučit s dítětem, které rok vychovávali. A psycholožka jim radila ať si udělají na zahradě symbolický hrobeček. Ta má asi poruchu, museli ji vyměnit za jinou. Každému musí být jasné, že smířit se s výměnou je menší trauma než si představovat hrobeček :)
Podle mě je ta porucha bulímičky a tvoje je porucha podobná, oboje je založeno na vsugerovaným nesmyslu, který říká že jsem méněcenný polámaný a pod, takže si asi budeš s bulímičkou rozumět.
Taky si myslím, že ty voje problémy mají prapůvod v rodičích. Asi ti moc organizovali-organizují život.
Jsi z Brna? Předpokládám, že ano Redhad tady má pobočku. :)
A co chuvy co vychovavaji cizi dite treba nekolik let? Ty se pak taky nemuzou rozloucit? Me z tehle psycho-socialne-osobnostnich sracek uz asi hrabne - jdu pocitat nanohenry a gigahertzy na Ronju!
Opracdy roztomile: symbolicky hrobecek, do nej symbolickou rakvicku... Clovek se pak vice tesi, az zas pujde na zahradku, polozit k hrobecku symbolickou kvetinku. Zivot tim hned dodtane vice smyslu. Nekteri psychologove by meli byt prerazeni na lamparnu.
Ze se ti neco libi, jeste neznamena, ze to funguje. Ostatne, kdyby to tak dobre fungovalo, pretekaly by zahradky symbolickymi hrobecky za uplne kazdy prd. Treba cesti fotbalovi fandove by meli haldu hrobecku za kazde vitezstvi, kteri cesti, vzdy tak skvele verbalne pripraveni fotbaliste, nejak zahadne neziskali. Nekdo jiny by mel hrobecek za rozflakane auto a zase nekdo jiny haldu hrobecku za vsechny buchty, ktere se na nej vykaslaly kvuli chlastu. Naopak, takovy hrobecek cloveku furt pripomina, proc tam vlastne je. Lepsim resenim by bylo nechat si dite, ktere clovek dostal v porodnici a na ktere si zvykl. A nebo udrzovat kontakt s tou druhou rodinou a deti si treba pujcovat na weekend. Aspon by meli kazdych 14 dni baby sitting zadara a mohli by treba vypadnout do kina. Jenze to by lide museli byt schopni se nekdy na necem dohodnout, coz obvykle nejsou. Tohle je pozitivni cesta reseni problemu, hrobecek je akorat neuzitecnou materializaci smutku. Je to stejne, jako kdyz si krestani vyrezavaji svate, protoze kdyby je nemeli drevene, nemeli by nic materialniho, cemu by se klaneli.
Mě taky připadá nejlepší cesta si děti půjčovat. Za čas by si zvykli na obě. Obě rodiny by však museli bejt v pohodě. Při přápadných rozvodech by z toho byl fakt už galimatiáš :)
Vetsine lidi pri rozvodu o deti vubec nejde. Jde jim jen o sebe a deti se stavaji majetkem, o ktery je treba se hadat a nastrojem pomsty na partnerovi. A tak se snazi deti ziskat co nejexclusivneji pro sebe. Na zapade, alespon v nekterych zemich, na tohle uz soudy ale neskoci. Rodice maji deti pul na pul a smytec, ledaze by jeden z nich byl uchyl nebo treba ozrala. Akorat ceske soudy porad davaji deti do opatrovani temer vzdy matce, i kdyby to byla alkoholicka, ktera detem neda najist a otlouka je obden. Otec pak ma pravo platit alimenty, aby matka mela na rum a videt deti jednou za 14 dni na pul hodiny. Clovek se kolikrat divi, jak mohla byt CR prijata do EU.
Že psychologové chodí na psychologii, protože mají problém sami se sebou, to jsem taky slyšel (i od samotného psychologa). Že diagnózy jsou pro pojišťovnu, to mi taky říkali.
Ale i kdyby mě nediagnostikovali nic nebo jinou poruchu, tak to na realitě, že nemám a nikdy jsem neměl milostný vztah, nic nezmění.
Vztah jsem neměl ani tehdy, když jsem byl celkem sebevědomý a žádnou diagnózu neměl. Pokud mi někdo dá přesnější vysvětlení, proč jsem ho neměl, než porucha osobnosti, tak ho přijmu. Ale já jsem žádné jiné vysvětlení nedostal. Psychologové jen jako kolovrátek říkají, že mi nic není, čemuž prostě nevěřím. Není normální být v 29 letech panic.
Nepovidej! Znam panu, ktere je prez 40. Poruchu osobnosti nema, jen je nemehlo a oskliva, coz je dost blba kombinace. Clovek musi narazit na kompatibilniho tvora. Pokud se tedy nechce nutit do vztahu s nekym, kdo mu vubec nesedi, jen proto, aby se take ozenil, kdyz tak spousta spoluzaku a znamych uz ucinila.
Jednu podobnou taky znam. Je oskliva, neumi a ani se nechce hezky oblekat a je to trdlo, ktere zvore vsechnu praci ktera se ji prideli. Neni divu ze o ni neni zajem.
Myslim si ze by v drivejsich dobach byla idealni jeptiskou. Kdyz byla holka v 30 jeste panna tak si rodice nedelali se shanenim zenichu nasili a vrzli ji do klastera.
No vidis, ta co znam ja je spise dost inteligentni.
BTW, v tehlech klasternich dobach byl 30 let stary clovek uz docela dost stary clovek. Pri trose stesti mel jeste tak 3 zuby a byl prolezly nemocemi z mizerne vyzivy. O takovou zenskou tehdy pochopitelne nikdo nestal, i kdyby kdysi drive byvala pekna. Leda tak, ze by byla bohata a zenich mel nadeji, ze uz dlouho nevydrzi.
No tak na to mě taky napadá čím to je. Vytvořit atmosféru vhodnou k navázání milostného vztahu je něco co se dá naučit podobně jako jízda na kole nebo plavání. Pokud však dostaneš panickou hrůzu z vody, horko těžko se to naučíš. Velká část lidí v tom tápe, ale prostě zkouší až se zadaří.
Konkrétněji si myslím, že balení vyžaduje zvláštní druh atmosféry. Řekněme příjemné povídání si s dávkou pohledů a úsměvů a pod. Pokud se ti nikdy nepodařilo tuhle atmosféru navodit nebo nepřišla tak nějak sama od sebe, je celkem jasné že nemohlo k ničemu dojít. Je to prostě nutný předpoklad.
Dobrý způsob jak tuhle atmosféru navazovat je pozvat ji na rande. Ve společnosti více lidí, nebo při nějakých dalších úkolech se tohle navozuje dost těžce a vyžaduje to extra dávku umění - sociálních dovedností. Já s tim mám také problémy, ale ne tak zásadní.
Samotné rande ale ještě nestačí.
Důležitý je způsob rozhovoru, aby se navodila ta příjemná atmosféra. Podle mne se to dá trénovat a učit jako cokoli jiného. Bohužel všichni ti velcí psychologové ještě nepřišli na to, že by asi bylo dobré pořádat kurzy svádění. Myslím že třeba takovým bulímičkám by se taky hodili, aby přišli na jiné myšlenky (a mohla si v praxi potvrdit, že si lidé nemyslí že je tlustá), zjistila by také že je aktraktivní i tak vyhublá ... Ne jedna holka by to s klukama chtěla umět lépe ... .
V našem případě se dá ale dělat jiná věc. Jít do nějakého nočního podniku, kde jsou k dispozici společnice. (Ne prostitutky, o to zde nejde) Funguje to tak, že dělají klientům společnost za to že jim klienti v baru kupují několikanásobně předražené nápoje. Stačí přijít sednou si any přijdou sami. Určitě je nedodradíš řečima o poruše, když jim jednou za půl hodiny koupiš drink. Bývá tam ještě striptiez nebo něco. Z těch nápojů mají "provize", kromě platu "od hodiny". Je to sice divné, zvrhlé ale funguje to a je to velký bussiness na celém světě. Jen se o tom asi moc neví. Já osobně jsem o tom dost slyšel a osobně jsem byl v takovým podniku jen jednou. Podívat se. Nikomu jsem drink nekoupil :) Jinak jsem na takový věci dost zbabělej - ne ani tak koupit drink ale jít do podobných podniků. :) Navíc mne to nějak moc neláká.
No taková noc, pokud se člověk nepředvádí může stát 500-1500 Kč.
Některé ta práce vyloženě baví a chvíli si povídají i bez drinku. :) Často to jsou třeba i studentky. Podle mne si to lze takto natrénovat a pak to zkoušet i jinde. Třeba na rande domluveném přes internet. To dělám občas já, ale jsem moc línej. Podle mě by jsi si měl dát cíl vytvoření té příjemné atmosféry. Sjednat si rande tak jednou za týden. A nemít žádné další cíle. Cíl v podobě vztahu se nedá naplánovat, musí přijít sám.
Prostě jen se sejít a pokud možno se příjemně pobavit o všem možném. Další rande zase s jinou.
Když od toho nebudeš čekat nic víc, budeš uvolněnjší a onen vztah se do čítám tak do roku s největší pravděpodobností dostaví. (S tím že s některou setkáš vícekrát než jednou by jsi taky neměl kalkulovat do předu, úkol je prostě naučit se setkávat, když z toho vyplyne další rande, je to jen neplánovaný bonus)
Když se nějaká nebude chtít setkat podruhé, nebo potřetí. Nevadí, setkáš se s jinou. Úkol je si natrénovat vytváření nutného předpokladu....
Nedalo by se jeste nejak natrenovat ze vetsina lidi by nebyli vymlety kuraci co se zajimaj akorat o tricka Emporio Armani a slunecni brejle Dolce Gabbana?
Otazka je taky mira tech sladkejch reci - kdyz mi na seznamce nekdo napise ze mam sexy telo mam tendenci ho vyrazovat jako prosukanta. Kdyz totez budu delat nekomu jinemu, nevyradi me taky?
zalezi na tom jak se chces divat na svet ;-)))
vetsinu povazuju za vymletou, z podobnejch duvodu, akorat do toho netaham koureni.
ale co, jsem vymletej kurak co se zajima akorat o tricka Emporio Armani a slunecni brejle Dolce Gabbana ...
ne pockat, jebu na tricka, jebu na slunecni brejle, vlastne krom kompu jebu skoro na vsechno. ale co, stejne jsem jen vymletej kurak (co se zajima akorat o tricka Emporio Armani .....)
vitejte v zakladech Clockovy neuveritelne hluboky filosofie ;-)))
PS: az budes sedet s tou elitou nekuraku (co se zajimaji jen o ...) treba te jednou trkne co je dulezity a co podruzny ;-))))
A když se mi většina žen nelíbí, tak co? (líbilo se mi jich jen několik za život) Tak mám tu atmosféru vytvářet s nějakou, co se mi nelíbí, a přetvařovat se před ní, že o ní mám zájem?
jsem na tom podobne - libilo se mi/prijatelnych pro vztah mi prislo pouze par zenskejch.
ale mam jiny vysvetleni, proste krasa je subjektivni pojem a pokud clovek netravi dostatek casu s "normalnimi vrstevniky" a nenecha se zkurvit jejich manyry a systemem hodnot "tahle je hezka, tahle je hnusna, ty wole ta ma kozy a pod", muze taky casem zjistit, ze hezky mu prijdou zensky ktery mu vyhovujou, a napr tupy kravky bez smyslu pro humor mu pripadaji fyzicky odporny at vypadaj jak chtej.
btw, proc se porad snazis definovat svuj zivot meritky lidi, kterym nerozumis ?
neexistuje checklist "tohle udelej a budes happy" / "50 kroku se kterymi vas zivot bude kompletni".
ano, pokud je clovek omezeny, ze vsech sil se snazi zapadnout a vlastne nikdy nebyl sam sebou, zije se mu tak asi dobre, ale ty udajne nejses dost tupej na to aby ti to stacilo.
zkousel si uz nekdy na ostatni zapomenout a zacit zit sam za sebe (pravda, mozek nema reset a maze se dost tezko ;-))) ?
To mě se zase většina líbí. A když se mi nelíbí tak to neznamená, že se sní nedá příjemně povídat. Musí se to cvičit, aby až se bude nějaká líbit tak se to nezvoralo.
Jestli jsem dobře pochopil předchozí radu, tak ty se nebudeš přetvařovat, že se ti líbí. Podle toho, co psal Petr, je to nepodstatný detail, protože je potřeba se naučit komunikovat se ženami v příjemné atmosféře. A to, že se ti nelíbí ještě neznamená, že je ti odporná, ne? Časem narazíš na nějakou, co se ti líbí. Nebo třeba zjistíš, že se ti líbí nějaká, co se ti zpočátku nelíbila. Holka zblízka je jiná než z dálky.
Petře to je píčovina, Jistěže můžeš natrénovat rozhovor a svádění s křečovitým úsměvem, ale pak jsi se minul povoláním a měl jsi studovat herectví. Každý na to nemá talent. Z doslechu jsem slyšel pojem thajská prostitutka, Usmívá se, hovoří s tebou, je velmi příjemná, dá ti včechno, ale když nechceš nemusíš a jde jí hlavně jen o peníze i když jí to co dělá třeba baví. To dobře odpovídá tvému pojetí společnice v nočním podniku se striptízem. Koho asi tahle práce bude lákat? Sám říkáš byl jsi tam jen jednou, to znamená nic moc ti to nedalo. Jinak za pokecem nemusíš chodit do nočního podniku, stačí vyjít na ulici, do obchodu, zde nezáleží na pohlaví, ale spíš na názorech a otevřenosti lidí.
Není nad přirozenost, proto pro bleka by bylo lepší najít ženu se stejným postižením jako má on sám, pak by si snad rozuměli, pak by snad trochu zhloupl a svojí poruchu neřešil.
Není, ale jde to překvapivě snadno. Stačí být od malička trošku zakřiknutý a neprůbojný dítě a už to jede. Kamarádi nejsou, sociální dovednosti se nerozvíjí, holčičky si se mnou na doktora hrát nechcou, tedy žádná mi to sama nenabídla a já nemám ani nejmenší tušení, jak bych s tím mohl začít já. A tak to jde rok za rokem. V době, kdy si to vrstevníci začínají houfně rozdávat někde za bukem, objevuju počítač a dílo je dokonáno. Vydržím celý dny programovat pro radost a je to něco úžasnýho. Úplně odlišný svět, kterýmu narozdíl od reálnýho rozumím a necítím se neustále jako mimoň.
Když pak někdy kolem dvaceti zjišťuju, že tomu něco chybí a že bych se taky docela rád zapojil do "skotačení s děvčaty", tak nevím jak. Zkouším z okolí odkoukat "jak na to" a nějak to emulovat, ale výsledky to nemá a pouze se cítím jako čímdál větší idiot. A tak je tu opět osvědčený únik k počítači a teď už i internetu. Taky jsem na 29 a obávám se, že se s tím dál vydržet ještě mnohem dýl.
Teď akorát nevím, jestli jsem ukázal, že to jde i bez poruchy, nebo jsem se právě nechtěně přiznal, že ji mám taky. :-)
To je dobry, to je presne jak muj zivotopis :) Ted jeste - jak z toho ven? Pokud mozno bez toho aby clovek travil bezcilne hodiny v nejake "spolecnosti" a nudil se tam, zatimco doma na nej cekaji zabavne tranzistory, pikofarady a gigahertzy!
"Mladý nadějný asociál hledá dívku svých snů. Zn. nehlaste se všechny" ;-)
Inzeráty jsou pro zoufalce - to asi splňuju dostatečně. Ale taky je to kupování zajíce v pytli. Pokud vím, že mi fyzicky přitažlivá přijde jedna baba z padesáti, tak to není nejlepší způsob. To tak jedině prvně dlouhodobě budovat virtuální vztah po netu a naivně doufat, že až se potkáme naživo, tak "vnitřní krása" převáží. Na to mám bohužel příliš silný vztah k cynismu. ;-) A čert vem celý fyzický vzhled, je hromada jiných věcí, který se takhle ztratí a pak budou dělat v reálu problémy. Prostě tudy ne, přátelé. Zůstává tak tradiční cesta "natvrdo v realitě" a tam to jaksi drhne.
Cesta natvrdo v realite spatne funguje pro lidi, kteri nemaji zadny spolecensky zivot, protoze akorat drepi u pocitace. V 29 uz je vetsina zenskych zadana a spolecenske prilezitosti nejakou potkat se stavaji stale vzacnejsimy. Nevidim duvod, proc by si takovy clovek nemohl dat inzerat nebo na inzerat odpovedet. Je to seznamovaci prostredek dnesni spolecnosti, ve ktere lide ziji, navzdory stale lepsim komunikacnim technologiim, stale izolovanejsim zpusobem. A kdyz se ti libi jedna z padesati, tak holt odpovis na padesat a vice inzeratu, az najdes takovou, se kterou to klapne. Anebo take ne. Furt lepsi zkusit inzeraty, nez nezkusit nic a pak v duchodu nadavat. Nekteri lide se takto uspesne seznamili, jine ne a jsou dnes na ocet. Ostatne, ono je vzdy pohodlnejsi inzeraty predem odmitnout jako nefunkcni.
... a když mi fyzicky přitažlivá přijde jedna z několika tisíc?
Inzeráty jsem zkoušel, ale dopadlo to špatně:
- buď jsem tam napsal, že mám poruchu a nebavily se se mnou vůbec.
- nebo jsem tam o poruše nepsal a komunikace se rozpadla po dvou mailech s tím, že si nemáme co říct.
Clovece, ja musim. Z toho duvodu me porno obrazky nezajimaji, protoze to, co na ne foti, by vetsinou melo byt nekde zavrene v ZOO, aby se na to clovek nemusel divat, kdyz to nahodou potka na ulici. Kde jsou ty casy Tarase Kuscynskeho.
No rika se ze kdyby nemeli zensky mezi nohama to co maji tak by chlapi nemeli zadny duvod s nima mluvit. Je to sice cynicke, ale pravdive.
Kdyz si chces s nekym pokecat, jdes si pokecat s chlapem nebo s zenskou? S zenskou tezko muzes mluvit o fotbale, politice, autech, ostatnich zenskych a tak.
Tak fotbal ani politka mě nezajímá, ale s manželkou pokecám perfektně o všem možným. Samozřejmě s ní nebudu rozebírat, jak u svého veterána nastavím předstih, ale ona se mnou taky nedisktuje na téma jak udělat nejjemnější bešamel. Ale obecně není rozdílu v pokecu mezi chlapem a ženskou. Když máš téma, ve kterém se ten druhý orientuje. Ale to platí pro obě pohlaví.
Jestli máš ženskou jen proto, že má k...u, je to docela smutné, ale když ti to vyhovuje...
Kdyz si clovek mezi zenskymi vybere tu nejvetsi kravu, tak si pak nesmi stezovat. S vetsinou chlapu bych si pokecat nesel, abych nemusel poslouchat kydy o fotbale, politice, autech, ostanich zenskych a tak.
Pokud opravdu neznáte jiná konverzační témata než fotbal, politiku, auta a ženské, tak vás opravdu lituju. I když vy budete asi spokojen, protože si svou omezenost nejste schopen uvědomit.
Clopvek vzdycky potrebuje trochu stesti a nekdy take slevit ze svych prilis uzce definovanych specifikaci. A psat inzeraty stylem "Otravny panic s poruchou osobnosti hleda inteligentni, bohatou krasavici s osmickami...." pochopitelne nemuze byt prilisz uspesne. Ovsem narikanim nad svymi problemy se clovek daleko nedostane. Clovek se musi rozhodnout, ze je chce zkusit resit a naucit se s nimi zit, ne pouze existovat.
Obecně inzeráty nezavrhuju, pro někoho to může být ideální, ale já to nejsem. Moje problémy jsou jiný.
První je "neschopnost paralelního zpracování". Přijde mi, že běžnej borec má permanentně vyhlídnutých aspoň deset bab a je mu v podstatě jedno, která z nich se nechá ulovit. To, ke svý škodě, naprosto nechápu. Já mám maximálně jednu, která mě zrovna zajímá a ostatní jsou mi úplně ukradený. Ale možná to prostě jen vyplývá z toho, že já jako introvertní samotář potkám holku, co mě zaujme, s bídou jednu za rok, zatímco jásavý extrovert jich má kolem sebe denně padesát, takže mu to jde samo. Na druhou stranu mi vadí představa, že bych jich měl přes inzeráty "zpracovávat" víc najednou, takže to vysvětlení bude složitější.
Druhým problémem pak je, že jsem zjednodušeně stydlivej trouba se sebevědomím v mínusu. Strašně se mi líbí představa zajetýho vztahu. Já mám rád ji, ona má ráda mě, oba se známe, nemusím řesit každou drobnost, jak na ni asi zareaguje, jestli tím něco neposeru, atd. Teď když se mi podaří úspěšně nějakou holku oslovit, tak budeme ve stavu, kdy o sobě nebudeme vědět nic a pouze budem naklonění myšlence, že kdyby se zadařilo, tak by z toho třeba mohlo něco být. Absolutně nestabilní stav, sebemenší kravina to celý může naprosto rozvrátit. To není pohoda, to je utrpení. A teď jak se odtud dostat do toho vytouženýho stavu. Na první pohled nemožný. A představa, že bych tuhle šílenou počáteční fázi měl opakovat třeba desetkrát, než to vyjde? Brrr, to snad radši zůstanu sám. Což je prvotřídní lež, protože sám jsem teď, nelíbí se mi to ani trochu a jsem na tom tak špatně, že už se zapojuju i do BLEKovských off-topiců na Rootu. ;-)
Proboha! Kdyz tohle ctu.. Spousta holek resi uplne stejny problemy jako vy, mozna jeste casteji nez vy.. (apropos, takovych borcu, co usiluji o nekolik najednou zase az tak moc neni, drtiva vetsina lidi ma v mozku zakodovanou monogamii)
Maji to jeste o to tezsi, ze pro ne neni vyspat se s nekym novym tak snadny, jako pro chlapa (myslim ted vetsinu chlapu, ne panice). Takze toho rozjezdu vztahu se boji uplne stejne. Pokud je dotycna co k cemu, tak to chape, ergo to chapete oba, ergo se neni ceho se bat (vetsina chyb v zacatcich vztahu se da IMHO napravit, pokud se to udela vcas).
To mi ukaž borce co ma babu a neusiluje o nějakou jinou. To je možna první měsíc, kdy je v nejistém období. Aspoň většina chlapů ma zakodovanou bigamii a jednu babu má jen proto, že jich víc najednou nezvláda.
nebo prestat pocitat roky, pustit ty krece, a nechat to at to prijde samo. pravda, me se to keca, kdyz mi na 29 bude az za nakej mesic a uz to mam nakej rok za sebou, ale taky jsem se kolem 24. roku videl dozivotnim panicem.
a pritom stacilo na vsechno se vysrat, bejt v klidu, o nic se nesnazit (rozhodne nic nepredstirat ;-). a jeste clovek zjistil ze prej ma neuveritelny charisma a v posteli je desnej bejk.
PS: tip pro bleka : opravdu jsem ji predem nepripravoval na to ze jsem panic a asocial ;-))
Najdi si niekoho aspon trochu podobneho. Samozrejme cez internet :) Problem bude akurat v tom, ze takych ludi tam najdes malo. Ale staci jeden, ked nebude skaredy a budete si rozumiet. Idealny chalan je nieco ako idealny operacny zosilnovac - ma kopu dobrych vlastnosti, akurat neexistuje :D
Jak 100hoven? Já byl panic do 28. Taky jsem byl u psychologa, dokonce jsem se pokusil o sebevraždu atd. Nakonec to vyřešila rada od kámoše: "ty vole, když ty nic neděláš, co by bylo zajímavý, u čeho bys potkával lidi, tak si najdi nějakýho koníčka."
Tak jsem pár věcí vyzkoušel nic moc mě nebavilo (koníček logicky musí bavit), nakonec jsem skončil u sportovního lezení. Asi dva roky jsem pravidelně několikrát týdně chodil na stěnu, vytvořila se tam partička lidí, začali jsme jezdit i po venku (nejdál jsem byl v Itálii), a pak jsem se dal s jednou kočkou ze stěny dohromady - její táta si našel novou známost, takže už ji tak často nejistil. Zbylo to na mě, začali jsme si povídat, dělat si ze sebe legraci, hecovat se, pak mě pozvala na koncert, kde zpívala ve sboru, já ji do čajovny, tam jí byla zima, tak jsem ji zahřál...
No, a už jsme skoro dva roky spolu. :-)
Na lezení jsem zakotvil proto, že jsem měl vždycky problém s komunikací. Při jištění se komunikovat MUSÍ, jde o život a o důvěru (špatně jistíš a zabiješ lezce, někdo špatně jistí a zabije tebe), a to je prostředí, kde jsem nepotřeboval nějak složitě vymýšlet záminky pro komunikaci.
Ale chce to jednu věc: chtít to změnit.
Naprosto s tebou souhlasím. Žiju úplně stejně. Já teda přišel o panictví v osmnácti, měl jsem vztah a jediný, co ti na to můžu říct je, že to byla ztráta času. Víš, kde jsem teď mohl být, kdybych ty tři roky "nepromrdal"? Navíc jsem byl podveden a posléze i okraden. Takže rada ode mě: žij svůj život, občas je to na hovno, ale hlavně si ho neznič. Působí to sobecky, alelepší bejt sobec než masochista a skončit tak jako tak sám a navíc s holou prdelí.
hezky ;) Ja jsem byl taky podveden a okraden. A souhlasim, ze v podstate neni o co stat.. Hold clovek vzdycky chce to, co nema (!)... tak je to i se vztahem -> samota chybi.. cas chybi.... Interfernet do žíly! lhat o tom, ze "jsem uz sel davno spat"... .) blabla.. porucha osobnosti(?) nevim no, hlavne to nehrotit, jsem jenom clovek (I/O error)
Delej prani (treba pred spanim), ze chces mit partnerku nebo partnera, ktereho bys byl schopny cinit stastnym, ktery by se dokazal naladit na tvou lasku (a naopak) a pak uz se jenom divej, abys nepropasl, az se nekdo takovy objevi.
Pokud za tebou lidi nechodi, tak na to musis jinak a nemuzes od partnerstvi neco cekat, ale musis byt ochotny davat a nic necekat.
Znam to, za mnou lidi taky nechodi, ale uz se mi zrejme blyska na lepsi casy...
"Delej prani (treba pred spanim), ze chces mit partnerku nebo partnera, ktereho bys byl schopny cinit stastnym" --- to jsem si kdysi myslel, jenomže i když jsem si to myslel a opravdu tomu věřil, že budu mít partnerku, tak jsem žádnou neměl. A ten rozpor mezi doufáním a realitou přispěl k tomu, že jsem se zbláznil. (psycholog k tomu rozporu ještě přispíval, vsugerovával mi, že jsem schopen vztahu se ženou)
Bohužel moc dobře vím, v čem spočívá to "činit šťastným". Promiň, na to, jak se to běžně dělá, nechci mít čas ani peníze. Až bude někdo, kdo bude mít stejné zásady a názory, jako já, pak nevidím problém. Ale teď si zbytečně kazit život nebudu. Stačí už tak, že mi zase ty kurvy z Anglie zatopily pod prdelí. Celej víkend tu dělám naprosto zbytečnou práci. Mam chuť je zabít. Buzny jedny! :-D
Tady nikdo nechápe, že mi schizoidové NECHCEME žádné vztahy, protože se bojíme mít vztah. Cílem je přestat se bát lidí, pak se ty vzathy podaří.
Komix je dobrý, prostě některé přechody jsou tak nebezpečné, že by se nemělo přecházet :-)