Vlákno názorů k článku Komiks: přechod nebývá vždycky snadný od Petr - Hej BLEKU, tak jsem včera přemýšlel o tvé...

Hej BLEKU, tak jsem včera přemýšlel o tvé poruše a že na rootu už není nic jinýho zajímavýho ke čtení. A napadlo mě, že by jsi si měl najít nějakou bulímičku. Ona ti bude pořád vyprávět o tom jak je tlustá, že dnes to přehnala a snědla dva jogurty a jablko a ty budeš zase mlet o té svojí poruše a budete se tak vzájemně doplňovat. Budeš to asi muset trochu obměnit, protože to ženský nebalíš asi už nebude aktuální...
Samozřejmě oboje je nesmysl, vyhublá holka co skoro nejí není tlustá, a ty "máš poruchu" jen proto že si to myslíš.
Psychologové a psycholožky hodně často mají sami poruchu a jsou nevyzrálí a často nevhodní pro svoji práci. Právě proto že měli/mají poruchu se rozhodli studovat psychologii aby jí lépe rozuměli. Podle mě by se měli u přijímacích pohovorů dělat spíše talentovky (potřebná je empatie a sociální nadání, kouzlo silné osobnosti která dovede zapůsobit) než vědomostní znalosti, protože takhle se na psychologa dostávají většinou zakřiknutí šprti-encyklopedie s poruchou osobnosti. Další nevhodnou skupinou jsou příliš dominantní jedinci co všechno přesně ví typu tchyně. Podle mého názoru tak 2/3 psychologů nejsou vhodni na práci kterou dělají. Proto si žádnou hlavu ze závěrů nějaké pomatené psycholožky dělat nemusíš. Oni zde nejsou proto aby dělali diagnózy, ale otvírali člověka k tomu, aby na řešení svého problému přišel sám. Na druhé straně platí je pojišťovna a nejspíš nějakou diagnózu asi uvést musí. Kdyby s tebou bylo formálně všechno v pořádku, tak by jí to neproplatili, takže tam nějaký nepodstatný "nesmysl" jako diagnózu uvést musela. Chci tím říct, že ona psycholožka se mohla tak podle mého názoru z 50% spléct a i kdyby ne tak vůbec není podstatný co tam napsala. Nějak se ty tvoje "problémy" prostě nazvat musejí a tím že nějak nazvou tak to není nic víc než jenom nazvání. Taky tim chci říct, že psycholožka nemá patent na rozum a rady psychologů jsou často nesmysly. Např. víš jak byla teď záměna těch dvou miminek? Maminky se nemůžou rozloučit s dítětem, které rok vychovávali. A psycholožka jim radila ať si udělají na zahradě symbolický hrobeček. Ta má asi poruchu, museli ji vyměnit za jinou. Každému musí být jasné, že smířit se s výměnou je menší trauma než si představovat hrobeček :)

Podle mě je ta porucha bulímičky a tvoje je porucha podobná, oboje je založeno na vsugerovaným nesmyslu, který říká že jsem méněcenný polámaný a pod, takže si asi budeš s bulímičkou rozumět.

Taky si myslím, že ty voje problémy mají prapůvod v rodičích. Asi ti moc organizovali-organizují život.

Jsi z Brna? Předpokládám, že ano Redhad tady má pobočku. :)

A co chuvy co vychovavaji cizi dite treba nekolik let? Ty se pak taky nemuzou rozloucit? Me z tehle psycho-socialne-osobnostnich sracek uz asi hrabne - jdu pocitat nanohenry a gigahertzy na Ronju!

Opracdy roztomile: symbolicky hrobecek, do nej symbolickou rakvicku... Clovek se pak vice tesi, az zas pujde na zahradku, polozit k hrobecku symbolickou kvetinku. Zivot tim hned dodtane vice smyslu. Nekteri psychologove by meli byt prerazeni na lamparnu.

Ze se ti neco nelibi, jeste nutne neznamena, ze to nefunguje.

Ze se ti neco libi, jeste neznamena, ze to funguje. Ostatne, kdyby to tak dobre fungovalo, pretekaly by zahradky symbolickymi hrobecky za uplne kazdy prd. Treba cesti fotbalovi fandove by meli haldu hrobecku za kazde vitezstvi, kteri cesti, vzdy tak skvele verbalne pripraveni fotbaliste, nejak zahadne neziskali. Nekdo jiny by mel hrobecek za rozflakane auto a zase nekdo jiny haldu hrobecku za vsechny buchty, ktere se na nej vykaslaly kvuli chlastu. Naopak, takovy hrobecek cloveku furt pripomina, proc tam vlastne je. Lepsim resenim by bylo nechat si dite, ktere clovek dostal v porodnici a na ktere si zvykl. A nebo udrzovat kontakt s tou druhou rodinou a deti si treba pujcovat na weekend. Aspon by meli kazdych 14 dni baby sitting zadara a mohli by treba vypadnout do kina. Jenze to by lide museli byt schopni se nekdy na necem dohodnout, coz obvykle nejsou. Tohle je pozitivni cesta reseni problemu, hrobecek je akorat neuzitecnou materializaci smutku. Je to stejne, jako kdyz si krestani vyrezavaji svate, protoze kdyby je nemeli drevene, nemeli by nic materialniho, cemu by se klaneli.

Mě taky připadá nejlepší cesta si děti půjčovat. Za čas by si zvykli na obě. Obě rodiny by však museli bejt v pohodě. Při přápadných rozvodech by z toho byl fakt už galimatiáš :)

To s tou bulímií, to je zajímavý.

Že psychologové chodí na psychologii, protože mají problém sami se sebou, to jsem taky slyšel (i od samotného psychologa). Že diagnózy jsou pro pojišťovnu, to mi taky říkali.

Ale i kdyby mě nediagnostikovali nic nebo jinou poruchu, tak to na realitě, že nemám a nikdy jsem neměl milostný vztah, nic nezmění.

Vztah jsem neměl ani tehdy, když jsem byl celkem sebevědomý a žádnou diagnózu neměl. Pokud mi někdo dá přesnější vysvětlení, proč jsem ho neměl, než porucha osobnosti, tak ho přijmu. Ale já jsem žádné jiné vysvětlení nedostal. Psychologové jen jako kolovrátek říkají, že mi nic není, čemuž prostě nevěřím. Není normální být v 29 letech panic.

Nepovidej! Znam panu, ktere je prez 40. Poruchu osobnosti nema, jen je nemehlo a oskliva, coz je dost blba kombinace. Clovek musi narazit na kompatibilniho tvora. Pokud se tedy nechce nutit do vztahu s nekym, kdo mu vubec nesedi, jen proto, aby se take ozenil, kdyz tak spousta spoluzaku a znamych uz ucinila.

Jednu podobnou taky znam. Je oskliva, neumi a ani se nechce hezky oblekat a je to trdlo, ktere zvore vsechnu praci ktera se ji prideli. Neni divu ze o ni neni zajem.

Myslim si ze by v drivejsich dobach byla idealni jeptiskou. Kdyz byla holka v 30 jeste panna tak si rodice nedelali se shanenim zenichu nasili a vrzli ji do klastera.

No vidis, ta co znam ja je spise dost inteligentni.

BTW, v tehlech klasternich dobach byl 30 let stary clovek uz docela dost stary clovek. Pri trose stesti mel jeste tak 3 zuby a byl prolezly nemocemi z mizerne vyzivy. O takovou zenskou tehdy pochopitelne nikdo nestal, i kdyby kdysi drive byvala pekna. Leda tak, ze by byla bohata a zenich mel nadeji, ze uz dlouho nevydrzi.

No tak na to mě taky napadá čím to je. Vytvořit atmosféru vhodnou k navázání milostného vztahu je něco co se dá naučit podobně jako jízda na kole nebo plavání. Pokud však dostaneš panickou hrůzu z vody, horko těžko se to naučíš. Velká část lidí v tom tápe, ale prostě zkouší až se zadaří.
Konkrétněji si myslím, že balení vyžaduje zvláštní druh atmosféry. Řekněme příjemné povídání si s dávkou pohledů a úsměvů a pod. Pokud se ti nikdy nepodařilo tuhle atmosféru navodit nebo nepřišla tak nějak sama od sebe, je celkem jasné že nemohlo k ničemu dojít. Je to prostě nutný předpoklad.
Dobrý způsob jak tuhle atmosféru navazovat je pozvat ji na rande. Ve společnosti více lidí, nebo při nějakých dalších úkolech se tohle navozuje dost těžce a vyžaduje to extra dávku umění - sociálních dovedností. Já s tim mám také problémy, ale ne tak zásadní.
Samotné rande ale ještě nestačí.
Důležitý je způsob rozhovoru, aby se navodila ta příjemná atmosféra. Podle mne se to dá trénovat a učit jako cokoli jiného. Bohužel všichni ti velcí psychologové ještě nepřišli na to, že by asi bylo dobré pořádat kurzy svádění. Myslím že třeba takovým bulímičkám by se taky hodili, aby přišli na jiné myšlenky (a mohla si v praxi potvrdit, že si lidé nemyslí že je tlustá), zjistila by také že je aktraktivní i tak vyhublá ... Ne jedna holka by to s klukama chtěla umět lépe ... .
V našem případě se dá ale dělat jiná věc. Jít do nějakého nočního podniku, kde jsou k dispozici společnice. (Ne prostitutky, o to zde nejde) Funguje to tak, že dělají klientům společnost za to že jim klienti v baru kupují několikanásobně předražené nápoje. Stačí přijít sednou si any přijdou sami. Určitě je nedodradíš řečima o poruše, když jim jednou za půl hodiny koupiš drink. Bývá tam ještě striptiez nebo něco. Z těch nápojů mají "provize", kromě platu "od hodiny". Je to sice divné, zvrhlé ale funguje to a je to velký bussiness na celém světě. Jen se o tom asi moc neví. Já osobně jsem o tom dost slyšel a osobně jsem byl v takovým podniku jen jednou. Podívat se. Nikomu jsem drink nekoupil :) Jinak jsem na takový věci dost zbabělej - ne ani tak koupit drink ale jít do podobných podniků. :) Navíc mne to nějak moc neláká.
No taková noc, pokud se člověk nepředvádí může stát 500-1500 Kč.
Některé ta práce vyloženě baví a chvíli si povídají i bez drinku. :) Často to jsou třeba i studentky. Podle mne si to lze takto natrénovat a pak to zkoušet i jinde. Třeba na rande domluveném přes internet. To dělám občas já, ale jsem moc línej. Podle mě by jsi si měl dát cíl vytvoření té příjemné atmosféry. Sjednat si rande tak jednou za týden. A nemít žádné další cíle. Cíl v podobě vztahu se nedá naplánovat, musí přijít sám.
Prostě jen se sejít a pokud možno se příjemně pobavit o všem možném. Další rande zase s jinou.
Když od toho nebudeš čekat nic víc, budeš uvolněnjší a onen vztah se do čítám tak do roku s největší pravděpodobností dostaví. (S tím že s některou setkáš vícekrát než jednou by jsi taky neměl kalkulovat do předu, úkol je prostě naučit se setkávat, když z toho vyplyne další rande, je to jen neplánovaný bonus)
Když se nějaká nebude chtít setkat podruhé, nebo potřetí. Nevadí, setkáš se s jinou. Úkol je si natrénovat vytváření nutného předpokladu....

Co tohle vysvětlení?

Nedalo by se jeste nejak natrenovat ze vetsina lidi by nebyli vymlety kuraci co se zajimaj akorat o tricka Emporio Armani a slunecni brejle Dolce Gabbana?

Otazka je taky mira tech sladkejch reci - kdyz mi na seznamce nekdo napise ze mam sexy telo mam tendenci ho vyrazovat jako prosukanta. Kdyz totez budu delat nekomu jinemu, nevyradi me taky?

Tohle je prilis slozity problem, ktery mozna v budoucnosti bude mozno resit implantaci pocitace s programem umele inteligence do mozku.

nejseš náhodou ze Zlína??

Pokial je to len o tom, ze ma sexy telo, tak je to o h***e. Ak bude mat dutu hlavu, tak to s nim dlho nevydrzis.

A když se mi většina žen nelíbí, tak co? (líbilo se mi jich jen několik za život) Tak mám tu atmosféru vytvářet s nějakou, co se mi nelíbí, a přetvařovat se před ní, že o ní mám zájem?

vetšina žen se ti nelíbí vzhledově a nebo charakterově?

To mě se zase většina líbí. A když se mi nelíbí tak to neznamená, že se sní nedá příjemně povídat. Musí se to cvičit, aby až se bude nějaká líbit tak se to nezvoralo.

Jestli jsem dobře pochopil předchozí radu, tak ty se nebudeš přetvařovat, že se ti líbí. Podle toho, co psal Petr, je to nepodstatný detail, protože je potřeba se naučit komunikovat se ženami v příjemné atmosféře. A to, že se ti nelíbí ještě neznamená, že je ti odporná, ne? Časem narazíš na nějakou, co se ti líbí. Nebo třeba zjistíš, že se ti líbí nějaká, co se ti zpočátku nelíbila. Holka zblízka je jiná než z dálky.

Ze se ti vetsina zen nelibi, je normalni. Proc by se ti mely libit? Ja bych si o vetsinu z nich ani kolo neoprel a nemluvim tu o jejich vzhledu.

Petře to je píčovina, Jistěže můžeš natrénovat rozhovor a svádění s křečovitým úsměvem, ale pak jsi se minul povoláním a měl jsi studovat herectví. Každý na to nemá talent. Z doslechu jsem slyšel pojem thajská prostitutka, Usmívá se, hovoří s tebou, je velmi příjemná, dá ti včechno, ale když nechceš nemusíš a jde jí hlavně jen o peníze i když jí to co dělá třeba baví. To dobře odpovídá tvému pojetí společnice v nočním podniku se striptízem. Koho asi tahle práce bude lákat? Sám říkáš byl jsi tam jen jednou, to znamená nic moc ti to nedalo. Jinak za pokecem nemusíš chodit do nočního podniku, stačí vyjít na ulici, do obchodu, zde nezáleží na pohlaví, ale spíš na názorech a otevřenosti lidí.

Není nad přirozenost, proto pro bleka by bylo lepší najít ženu se stejným postižením jako má on sám, pak by si snad rozuměli, pak by snad trochu zhloupl a svojí poruchu neřešil.

> Není normální být v 29 letech panic.

Není, ale jde to překvapivě snadno. Stačí být od malička trošku zakřiknutý a neprůbojný dítě a už to jede. Kamarádi nejsou, sociální dovednosti se nerozvíjí, holčičky si se mnou na doktora hrát nechcou, tedy žádná mi to sama nenabídla a já nemám ani nejmenší tušení, jak bych s tím mohl začít já. A tak to jde rok za rokem. V době, kdy si to vrstevníci začínají houfně rozdávat někde za bukem, objevuju počítač a dílo je dokonáno. Vydržím celý dny programovat pro radost a je to něco úžasnýho. Úplně odlišný svět, kterýmu narozdíl od reálnýho rozumím a necítím se neustále jako mimoň.
Když pak někdy kolem dvaceti zjišťuju, že tomu něco chybí a že bych se taky docela rád zapojil do "skotačení s děvčaty", tak nevím jak. Zkouším z okolí odkoukat "jak na to" a nějak to emulovat, ale výsledky to nemá a pouze se cítím jako čímdál větší idiot. A tak je tu opět osvědčený únik k počítači a teď už i internetu. Taky jsem na 29 a obávám se, že se s tím dál vydržet ještě mnohem dýl.
Teď akorát nevím, jestli jsem ukázal, že to jde i bez poruchy, nebo jsem se právě nechtěně přiznal, že ji mám taky. :-)

Pointa je v tom, že toto žádná porucha osobnosti ještě není.

To je dobry, to je presne jak muj zivotopis :) Ted jeste - jak z toho ven? Pokud mozno bez toho aby clovek travil bezcilne hodiny v nejake "spolecnosti" a nudil se tam, zatimco doma na nej cekaji zabavne tranzistory, pikofarady a gigahertzy!

No, v devetadvaceti snad uz jen pohnout prdeli od pocitace a davat inzeraty.

Najdi si niekoho aspon trochu podobneho. Samozrejme cez internet :) Problem bude akurat v tom, ze takych ludi tam najdes malo. Ale staci jeden, ked nebude skaredy a budete si rozumiet. Idealny chalan je nieco ako idealny operacny zosilnovac - ma kopu dobrych vlastnosti, akurat neexistuje :D

Jak 100hoven? Já byl panic do 28. Taky jsem byl u psychologa, dokonce jsem se pokusil o sebevraždu atd. Nakonec to vyřešila rada od kámoše: "ty vole, když ty nic neděláš, co by bylo zajímavý, u čeho bys potkával lidi, tak si najdi nějakýho koníčka."
Tak jsem pár věcí vyzkoušel nic moc mě nebavilo (koníček logicky musí bavit), nakonec jsem skončil u sportovního lezení. Asi dva roky jsem pravidelně několikrát týdně chodil na stěnu, vytvořila se tam partička lidí, začali jsme jezdit i po venku (nejdál jsem byl v Itálii), a pak jsem se dal s jednou kočkou ze stěny dohromady - její táta si našel novou známost, takže už ji tak často nejistil. Zbylo to na mě, začali jsme si povídat, dělat si ze sebe legraci, hecovat se, pak mě pozvala na koncert, kde zpívala ve sboru, já ji do čajovny, tam jí byla zima, tak jsem ji zahřál...
No, a už jsme skoro dva roky spolu. :-)
Na lezení jsem zakotvil proto, že jsem měl vždycky problém s komunikací. Při jištění se komunikovat MUSÍ, jde o život a o důvěru (špatně jistíš a zabiješ lezce, někdo špatně jistí a zabije tebe), a to je prostředí, kde jsem nepotřeboval nějak složitě vymýšlet záminky pro komunikaci.
Ale chce to jednu věc: chtít to změnit.

Kdybys ty tři roky "nepromrdal", tak by ti psycholožka diagnostikovala poruchu osobnosti.

hezky ;) Ja jsem byl taky podveden a okraden. A souhlasim, ze v podstate neni o co stat.. Hold clovek vzdycky chce to, co nema (!)... tak je to i se vztahem -> samota chybi.. cas chybi.... Interfernet do žíly! lhat o tom, ze "jsem uz sel davno spat"... .) blabla.. porucha osobnosti(?) nevim no, hlavne to nehrotit, jsem jenom clovek (I/O error)

Delej prani (treba pred spanim), ze chces mit partnerku nebo partnera, ktereho bys byl schopny cinit stastnym, ktery by se dokazal naladit na tvou lasku (a naopak) a pak uz se jenom divej, abys nepropasl, az se nekdo takovy objevi.
Pokud za tebou lidi nechodi, tak na to musis jinak a nemuzes od partnerstvi neco cekat, ale musis byt ochotny davat a nic necekat.
Znam to, za mnou lidi taky nechodi, ale uz se mi zrejme blyska na lepsi casy...

"Delej prani (treba pred spanim), ze chces mit partnerku nebo partnera, ktereho bys byl schopny cinit stastnym" --- to jsem si kdysi myslel, jenomže i když jsem si to myslel a opravdu tomu věřil, že budu mít partnerku, tak jsem žádnou neměl. A ten rozpor mezi doufáním a realitou přispěl k tomu, že jsem se zbláznil. (psycholog k tomu rozporu ještě přispíval, vsugerovával mi, že jsem schopen vztahu se ženou)

Tady nikdo nechápe, že mi schizoidové NECHCEME žádné vztahy, protože se bojíme mít vztah. Cílem je přestat se bát lidí, pak se ty vzathy podaří.
Komix je dobrý, prostě některé přechody jsou tak nebezpečné, že by se nemělo přecházet :-)

bulimicku opravdu ne, ty jsou fakt opravdu cvokle. Blek je jen zbabelej a linej, protoze nema silu jednat.

Ty si myslíš, že na poruchu osobnosti nějaké "jednání" pomůže?

No jasne ze pomuze, proc by nepomohlo? Nebud porad tak palicaty.

Pokud se jedna o Virgin Suicides, nezapomnel jsem na to, jen tedka vubec nemam cas. To same i na dotaz proc kdyz mne devcata balily jsem se nedal.