Vlákno názorů k článku Komiks: Špatná diagnóza od BLEK. - Ostatní chlastaj, ale ty tvrdneš na suchu Psycholožka ti...

To teda zírám --- to já ženy nenatahuji, už proto, že mě žádné ženy nebalí. Nejsem pro ně atraktivní. Žena, která si "moc o sobě myslí" bude určitě balit lepšího kluka než jsem já.

Třeba kdysi jsem se se ženou přes mail bavil, ona říkala, že jí připadám na fotce pěkný, ale taky říkala, abych nemlel o psychopatii. Já jsem řekl, že o psychopatii melu, protože si tak ulevuju vnitřnímu tlaku, že když jsem o ni nemluvil, tak mi bylo mnohem hůř. Ona řekla, že dlouhodobě by to nešlo vydržet partnera, co by pofňukával o psychopatii. A tak jsme si udělali jasno a nebalili jsme se.

To mi přijde rozumný, si narovinu vysvětlit požadavky. A ne někoho natahovat způsobem "možná ... ano ... ne".

A o čem jsi mlel, než ti někdo nakukal, že jsi psychopat?

Poruchu osobnosti mi diagnostikovala psycholožka, na základě testu, nejspíš to byl ten test s asi 500 otázkami ano/ne.

... a předtím, než mi byla porucha diagnostikována, jsem se s ženami nebavil vůbec --- neměl jsem žádné téma, o kterém bych se s nimi mohl bavit.

A co třeba počítače? Třeba mou expřítelkyni přitahovali kluci, kteří rozumí počítačům.
Ostatně to asi z kraje nikdo nemá téma, o čem by se s tím druhým mohl bavit.
V každým případě tou psychopatií jsi to fakt narovnal :-)

Pokud se mi líbí nějaká žena jednou za dva roky --- tak aby ještě se zajímala o počítače, to je mizivá pravděpodobnost.

Že na psychopatii babu nesbalím, to je mi jasné. I když zajímavé je, že od té doby, co skuhrám o psychopatii, se se mnou ženy baví víc. Třeba je to pečovatelský pud a chtějí psychopatii vyléčit. No, každopádně vztah na skuhrání o psychopatii založit a jinak jaksi nemám co nabídnout.

Nevím, jméno mi neřekla.

To, co popisuješ, není schizoidní porucha, ale porucha schizotypní nebo slabá schizofrenie. Dokud ti s tím jde žít, tak s tím žij, pokud už budeš dělat vyloženě blbosti, tak si nech předepsat Risperdal.

Schizoidní porucha se neprojevuje halucinací nebo paranoiou, ta se projevuje nezájmem o lidi. Ostatně, sám sis přečetl ta kritéria.

Podla toho co hovoril lekar, na diagnozu schizofrenie mu nesedela ta cast, ze to obcas dokazem ovplyvnovat (ale tam ide o to, ze ja to nedokazem ovplyvnovat priamo, akurat viem ovplyvnovat situacie, kde sa prejavi s vacsou/mensou pravdepodobnostou). Intenzita sa meni neustale (plus sa vyvija), ale nastastie som uz dlho nemal kontinualne dlhsie obdobie (dlhsie nez napr. 3 mesiace). Prave hovoril o schizoidnej a schizotypnej poruche. Ja mam z toho pocit, ze co sa tyka "divnych mentalnych stavov", nie je psychologia prilis daleko od duchariny. Jak pokus natlacit vsetky druhy sutrov do par predpripravenych krabiciek.

Prvy krat (pred rokmi) ked sa to vyskytlo na dlhsie, tak to trvalo asi jeden a pol roka az dva roky. Vtedy ma nechala jedna holka, prave preto ze som sa moc stazoval.

Na druhej strane na to, aby sa niekto v kuse stazoval a sekiroval, netreba ziadnu "poruchu", zazil som jednu holku, z ktorej sa vyklubalo stazovacie/sekirovacie komando - sa stazovala na problemy, ktore si sama vyrabala a jediny sposob ziskania pozornosti bolo vycitkami.

Skoro nikto nechce pocuvat dokola furt o tom istom (ale zas ked si predstavim manzelku nejakeho zuriveho fanusika napr. futbalu, tak to zas nemusi byt pravda ;-)) A zase existuju zeny s "nurse complex", ktore by to snad aj bavilo.

BTW s tym dotahovanim som to myslel trocha inak. Ono samozrejme by bolo najlepsie si na rovinu vysvetlit, ale to bohuzial moc casto nejde. Hlavne ked niekto moc chce, tak slubi cokolvek.

To máš asi schizotypní poruchu, schizotypní porucha je něco jako slabá schizofrenie s tím, že člověk sice myslí divně, ale může se ovládat a může normálně žít. Přeji ti, aby se ti to nezhoršovalo a nemusels ty prášky brát.

Obecne to prave ovladat neviem. Do urcitej miery dokazem ovladat iba "precursor events", ktore eventualne mozu viest k vypuknutiu neovladatelneho stavu. Neovladatelne stavy sa s pravidelnostou dostavuju, v poslednom case uz netrvaju tak dlho (par dni), ale zvykli trvat aj par mesiacov (cca pred rokom a pred tym). Na druhej strane viem, ze sa mi vratia aj tie dlhodobe po nejakom case. V neovladatelnych stavoch som "vedeny" niektorou zo svojich "lokalnych" halucinacii, v skale od humiliacne paranoickej cez "indiferent all-encompassing seer" az po agresivne stavy, kde ludi napadam (typicky verbalne/psychicky, ale aj fyzicky) - uz dlho si pestujem schopnost rozpoznat slabiny (strasne ma vtedy tesi vyvolat u ludi potlacene negativne spomienky/emocie, hlavne ak evidentne melu piate cez deviate). Osobne by som to klasifikoval ako slabsiu schizofreniu (mozno s rysmi borderline personality disorder).

Weird facts: mam kamosa, ktory ma v oficialne diagnostikovanu paranoidnu schizofreniu (kod si uz nepamatam). Podla toho, co som sa bavil s nim a s jeho spolubydlicmi (poznam sa s nimi vsetkymi dlho), to celkom matchuje na mna. Snad jediny rozdiel je: pred rokmi mi jeden kamos zacal doplnovat, co poviem v mojich paranoidnych stavoch. To ma paradoxne (napriek katatonii a indiferencii) tak strasne nasralo, ze je to az tak moc predikovatelne. Teda ked je to do velkej miery predikovatelne, tak by sa s tym dalo nieco robit. V podstate odvtedy sa vyhrabavam z toho (je mi jasne, ze sa nikdy nevyhrabem, ale je to omnoho lepsie nez pred rokmi). Hlavne ked sa porovnam s tym "oficialne diagnostikovanym" kamosom, tak som z toho vysiel celkom dobre. Btw som sa pytal na Risperdal, to nebere, ale nejake antipsychotika "tretej generacie", zacina to na A, ale presny nazov si nepamatam. Podla vedlajsich ucinkov Risperdalu som minimalne na tom zatial lepsie... Bottom line: pokial neni schizofrenia uplne neovladatelna, volou sa s tym da aspon trocha nieco robit.

+1

no a co? si myslis, ze mas jediny problemy? ze jediny zeres klepky, abys mohl vylezt ven? hnus

Ty bys asi chtel zenskou, ale bojis se toho. Tak si hledas vymluvy v te poruse osobnosti.

"Dobrý den slečno, já mám poruchu osobnosti, nedala byste mi telefonní číslo?". Tim vlastne rikas: "ja jsem extremne nejisty a potrebuju pocit jistoty. Chtela byste me takoveho jaky jsem?".

Je mi lito, ale takhle to nefunguje. Zivot je boj a zensky chtej chlapa a ne nejakeho ufnukanka.

-----------------------------------------------------------------------------
BTW: Tohle jsem si vypsal z zivotopisu o Franci Kafkovi

51 - Nadále četl Amiela, Byrona, Franze Grillparzera, Eckermannovy Rozhovory s Goethem, Goethovy dopisy.

61 - "Nemám ani onen zájem o lidi, který potřebujes. Vidíš, jsem směšný člověk. Pokud mě máš trochu ráda, je to z lítosti. Na mé straně je strach"

67 - Podobně jako jako mnozí jiní spisovatelé na podobném místě, kteří věděli, že jejich srdce a duše patří jinam, zřejmě vykonával své povinnosti se zvláštní horlivostí, aby předešel obvinění z nedostatku snahy

81 - "Na plovárnách v Praze, Zbraslavi a Černosšicích jsem se přestal stydět za své tělo. S jakým zpožděním teď ve dvaceti osmi doháním svojí výchovu, při závodech by se to nazvalo opožděný start"
(Moje pozn.: Mně to opustilo v 25 letech)

92 - Možnost být štastný se čím dál víc mění v nemožnost. Vedu strašný život, který je jen náhražkou života.

102 - Nepatřil jsem nikdy k lidem, kteří prosazují něco za každou cenu. Co jsem napsal, je napsáno ve vlažné lázni, věčné peklo skutečných spisovatelů jsem nezažil..."

117 - Není nezbytné, abych na jediném místě, kde mohu stát, nasadil všechno co mám? Jaký bych byl ubohý blázen, kdybych to neučinil. Je možné, že moje psaní není nic, ale pak je zcela jisté a nepochybné, že i já jsem naprosto a dokonale nic. Šetřím-li se tedy v tom, pak se vlastně, správně viděno, nešetřím, nýbrž zabíjím

Kafka seznamoval Felici s tím, co je za podivína, ať již z čisté upřímnosti či z onoho masochistického rysu své povahy.

"Jsem ještě jakž takž zdravý pro sebe, ale ne už dost zdravý pro manželství a co pro otcovství". Co jen si proboha mohla Felice pomyslet,když ji potenciální ženich dával dopředu na srozuměnou, že je naprosto neschopen normálního života a manželství?

Zdá se že dávat a brát, vycházet jeden druhému vstříc, snášet se - a vzájemně se odměňovat - a přitom si s partnerem vyjednávat svůj vlastní prostor bylo zcela mimo jeho schopnosti a děsilo ho to.

Hluboká úzkost a výčitky ho neopouštějí ani ani po několika dnech:" Vládne zde diktát, který ovládá všechny slabochy a který dohání k nejvýššímu pokání, k nejvyššímu radikalismu. Chuť odříci si kvůli psaní nejvyšší lidkské štěstí mi nezadržitelně podřezává všechny svaly. Nemohu se osvobodit". V jiné slavné pasáži poté Kafka zmiňuje "čtyři lidi... Grillparzera, Dostojevského, Kleista a Flauberta, které vnímám jako své vlastní pokrevné příbuzné (aniž bych se s nimi měřil co do síly a do objemu).

"... představa svatební cesty mi nahání hrůzu, pohled na dvojici na svatební cestě, ať jsem k ní v nějakém vztahu či nikoliv, je mi odporný a když chci v sobě vzbudit hnus, stačí mi jen si představit, že pokládám nejaké ženě ruku kolem boků"
(Moje pozn." Kolem svých 25 jsem zažíval podobné pocity, když jsem viděl nejakou dvojici se líbat)

"Záměrně chodím uličkami, kde jsou děvky. Vzrušuje mě to chození kolem nich. Ta nejistota určitě vychází z myslenek na Felice Bauerovou."
(Moje pozn" . Dělal jsem to samé)

"Celá má bytost je zaměřena na literaturu"
"Nejsem nic jineho nez literatura a nic jineho taky byt neumim a nechci"

strana 227
Po čtvrt milionu slov a pěti letech bylo najednou po všem (O Kafkově rozchodu s Felice Bauerovou)

A přece se v něm stále ukrývala ctižádost : "To rozhodující jsem dosud nezapsal, můj proud plyne stále ještě mezi dvěma rameny. Práce která mě čeká, je ohromná."

284 - Neverim, ze existuji lide, jejichž vnitrni situace by se podobala me.

284 -dalšího vecera, po navratu z predstaveni Molierova Misantropa, priznava "pocit naproste bezmoci" a pta se, co ho poutá k těmto liským bytostem víc než k neživým věcem na jeho stole. Snad to, že patří ke stejnému živočišnému druhu? "Ale ty k jejich druhu nepatříš, proto jsi přece tuto otázku vznesl!. Je to podle něj zázrak, hádanka, že dosud ještě nezahynul. "Kdyby to záviselo jen na mě, byl bych už dávno ztracen". Schopnost takto nevzrušeně nahlížet hluboko do nitra své bezútěšnosti jen potvrzuje, jak Kafku popisovali jeho přátelé: vždy zmiňovali jeho klidného, vyrovnaného ducha ve společnosti, bez ohledu na to, co zuřilo pod povrchem, v ďábělské dílně strachu.

"'ja jsem extremne nejisty a potrebuju pocit jistoty. Chtela byste me takoveho jaky jsem?'.

Je mi lito, ale takhle to nefunguje. Zivot je boj a zensky chtej chlapa a ne nejakeho ufnukanka."

No, to je mi jasný, že to takhle nefunguje. Proto právě ženy nebalím. To, že ženy nechtějí ufňukánka, mi taky jedna žena řekla, to je jasný.

Ty citáty z životopisu jsou pěkné. Některé na mě dost sedí. Taky nejsem zdravý pro manželství a otcovství. Taky mě někteří lidé považují za klidného a vyrovnaného (ti, kteří neznají tady ty moje poruchové skřeky) a netuší, že sním o tom, že až jednou naprogramuji co chci, tak otevřu plechovku toluenu a vyfoukám si mozek z hlavy.

lol potom ma pozvy rad si s tebou cuhnem :)