To je pravda. To byl v pripade ipv6 krok dozadu. Nezbude, nez v takovem extremnim pripade nahodit loopback pres ipv4 a pouzivat ten.
On je to tedy priklad dost pritazeny za vlasy, i v pripade velkeho serveru obsluhujiciho tisice domen by melo bohate stacit tech 64k portu na jedinem loopbacku. Maloktera domena bude pouzivat vic jak 1 websocket, spis bude vetsina takovych, ktere nebudou pouzivat zadny websocket. 10000 volnych portu se na loopbacku najde.
To bych jeste dokazal pochopit. V dobe, kdy se to standardizovalo, bylo k dispozici 4G adres, coz bylo v te dobe srovnatelne s poctem lidi na Zemi. Naopak, pokud si v te dobe predstavovali, ze by mohli potrebovat pro kazde spojeni jeden virtualni server (at uz si pod tim predstavovali co chteli), ktery by potreboval jednu adresu loopbacku, 256 loopbacku by rozhodne bylo malo. 64k sice vypada jako dost vysoke cislo ale dokazu si snadno predstavit 100000 soucasnych spojeni. Dalsi step uz je tech 16M loopbacku.
Praxe ukazala, ze 256 loopbacku by nejspis stacilo na cokoliv. Ovsem to, ze ipv6 ma jen jeden loopback, to si myslim, ze byla chyba. S loopbackem na jine, nez klasicke adrese 127.0.0.1 se setkavame casteji, nez si mnoho lidi predstavuje. Napriklad nameserver v Ubuntu (a mnoha jinych distribucich) posloucha na 127.0.0.53 port 53.
Pri použití IPv6 ale tie ďalšie loopbacky nepotrebujem - mám dostatok normálnych adries a tak keď mi nebudú stačiť voľné porty, tak si assignujem inú IP.
Zbytocne komplikacie naviac (sietovanie, firewall, etc.)
Má to ešte aj výhodu, že v prípade nárastu služby to jednoducho môžem presunúť na iný server. Či mi niečo uniká?
Za ProxyPass moze byt cesta k socketu, ip, uri... ten presun na iny server s pouzitim ipv6 nijak nesuvisi...