S Kubuntu, které si poradí s naběhnutím na jednom mém stroji - a to je jeho hlavní devíza, jsem vyzkoušel krátce a postupně i Enlightement, i Unity, asi bych se ještě mohl podívat na Gnome 3, jestli už jsem ho neprubnul, a samozřejmě KDE v nejspíš předposlední verzi.
Zdá se mi, že je to o chuti s tím kterým nástrojem pracovat, a přistoupit na to, že některé věci se dělají trochu jinak a trvají různě dlouho - než se provedou.
U Unity se mi celkem líbilo to rozdělení na čtyři prostory, ale už míň že se mi nepodařilo, jak jsem očekával, spustit Firefox třeba na dvou těch plochách zvlášť. Taky mě zarazil nedostatek možností něco nastavit - jenom to, co bych zrovna chtěl.
Nainstaloval jsem, že vyzkouším i LXDE, Xfce, fluxbox, prostě, aby bylo co zkoušet, a jedna věc mi přišla potom podivná - že se, když nechám naběhnout KDE nebo openbox-KDE, spouští hned zkraje i Nautilus. U LXDE mi vždycky, když jsem tomu dal na chvíli šanci, zarazilo už jenom to, jak byly seřazeny soubory v tom, co se tam používá na správu souborů. Prostě spuštění Delfína to vždycky vyřešilo.
Aspoň že u toho openbox-KDE mi to nabízí původní dialog pro nastavení, co má KDE. To v samotném KDE se tam místo něj po instalaci těchto prostředí nasáčkovalo něco podstatně jiného. No "zuřit" pro to nebudu (dlouho). :) Jak jsem napsal, hlavní výhodou je, že to vůbec běží.
Všechno je to více méně podobné. Psáno z openbox-KDE. Ještě tak, kdyby k tomu dávali možnost nainstalovat Cinnamon, aby se dalo porovnávat. "Gnome 2" či co tam pořád ještě mají, ale stejně mám výrazný sklon používat KDE. :)