Jinak z meho pohledu dve veci, co jsou v clanku podivne:
1]
Provedeme změnu jména počítače na plné jméno včetně domény. Nejdříve musíme zrušit ochranu změny hesla. V souboru /etc/cloud/cloud.cfg:
-> Co ma heslo spolecneho s jmenem stroje?
2]
Do souboru /etc/hostname zapíšeme celé jméno našeho serveru, nastavte podle vlastních údajů:
Domena.domov.test
--> je skutecne vhodne tam davat fqdn, kdyz je to primarne urcene pro hostname?
Nevim, jake problemy u bodu 2] mate, ale neni ten problem skutecne nekde jinde? Mam sambu na 3 serverech jako AD a nikdy jsem nemel problem s pripojovanim Win klientu (a to jsem to provozoval uz od debian8).
Jestli to nesouvisi treba s tim, ze v /etc/hosts pouzivate jen fqdn, ale neuvedete tam uz hostname. Nebo je to nejake specifikum ubuntu...kdovi.
Možná by mohl autor všechny věci ladit "ponovu" (tak jako třeba síť přes netplan), tedy ne např hostname přes editaci /etc/hostname (zkusit `hostnamectl`), to samé resolvconf.
Ano systemd je dle mě "zlo" (imho), ale tím, že si config rozehaharáte něčím mimo systemd si dobudnoucna zaděláváte na problémy.
Buď si zvolit systemd-less distro a dělat vše oldschoolově, nebo pak použít ubuntu a tedy doučit se systemd ekvivalenty.
Asi to funguje, ale tento setup zdá se mi krapet nešťastný.
IMHO to tak úplně vhodné není, ale v tom článku je to odladěná konfigurace. Pokud by to člověk chtěl mít podle zvyklostí, asi by byla potřeba ty konfiguráky trochu ohnout,
Už jsem takové řešení kdysi používal a moc dobře si pamatuji, že zdat FQDN do hostname bylo nejlevnější řešení a člověk se s tím tak nějak vnitřně smířil.
Sice to nemám nijak nastudované, ale tuším problém v tom, jak MS chápe jméno/"windows" doménu/"dns" doménu - v podstatě pozůstatky po hosts a lmhosts souborech už zdob Windows 3.11.. Tenkrát se ta řešení teprve utvářela a MS šel vlastní cestou; v AD na Windows NT se to nějak sjednotilo - pokud to šlo.