Hlavní problém je přece v návrhu nástroje a jeho GUI, aby dával uživateli jednoduchý obraz na složitý konfigurák a aby mu nedovolil zadávat nesmysl, pokud se to zjistit dá.Co je proboha na na textovém konfiguráku složitého? Pominu-li stařičký Sendmail, je to povětšinou prostý seznam parametrů a hodnot, maximálně dělený do kapitol, navíc doplněný nápovědou. Co může být jednodužší? Problém je vědět, co ty parametry a hodnoty znamenají a v tom žádné GUI nepomůže. A pokud to vím, musím se ještě správně rozhodnout. Kontrola může být maximálně formální. Jinak by počítač musel věděl, čeho chci dosáhnout.
Konfigurace má několik stupňů:
- základní konfigurace systému: ta je i v Linuxu provedena automaticky - pokud tomu nějaký nepodporovaný hardware nezabrání.
- nastavení pracovního prostředí, nástrojů a uživatelských programů: toto je jediná část pro běžného uživatele a pro ní GUI má. (Ovládací centrum, YAST a pod., nastavení v programech).
- konfigurace serverů: tady nemá BFU co pohledávat! (Pro informatiky-specialisty).
- běžná správa serverů: přístupná z části i pro poučené či vyspělejší uživatele - jinak pro běžné informatiky.
Je na tom něco špatně?