Víte, že existuje myš, která se nehýbe, ale přesto s ní lze precizně ovládat celý váš počítač? Ne, není to magie, jen to není myš, ale tzv. trackball. Dnes konkrétně Logitech MX Ergo – zařízení, které vypadá jako z budoucnosti, ale přitom je tu s námi už pěkných pár let. Tento článek je určen všem linuxovým začátečníkům, kteří chtějí dát svým zápěstím šanci na nový život a nebojí se trochu experimentovat.
Co se dozvíte v článku
Poznámka: Tento článek se věnuje ročnímu používání modelu trackballu, který dnes již není možné sehnat jako nový, hlavně kvůli legislativě v EU, víc níže. Ale vše zde uvedené se vztahuje i na navazující model MX Ergo S.
Krátká historie polohovacích zařízení
Vraťme se do devadesátých let minulého století – do doby, kdy kancelářským počítačům vládl MS-DOS, případně později nahrazený Microsoft Windows se svým grafickým rozhraním, které bylo nutné nějak ovládat – myší (šlo to i klávesnicí, ale nebylo to tak pohodlné). V té době kraloval světu myší výrobce Genius, jehož model GM-6 byl snem každého správného ajťáka v mém okolí. Měl tři tlačítka a gumovou kuličku, která se musela pravidelně čistit, a připojoval se přes sériový port. Přesto jsme ho milovali. Těžko představitelné dnes, kdy naše myši nemají mechanické části a na podložku pod sebou si „svítí“.
V porovnání s konkurenčními systémy, které nabízely počítače jako Atari 1040ST nebo Amiga 500, které měly myš jako standardní výbavu – a to v době, kdy se PC ještě učilo, co to vlastně GUI znamená, to pro ně žádná revoluce nebyla. Ale na poli “běžných” kancelářských počítačů ano. S postupem času se začaly objevovat alternativy pro ovládání PC a vznikly nové standardy. Nesmíme minout touchpad, který se v podobě na dotyk citlivých “plošek” nejprve objevil na některých noteboocích a později se staly jejich běžnou součástí. Nebo trackpointy – ty malé červené či modré „čudlíky“ uprostřed klávesnice, které si našly své fanoušky hlavně mezi uživateli ThinkPadů. Ale asi nejdokonalejším zařízením pro ovládání moderní elektroniky je váš vlastní prst, prostřednictvím dotekové obrazovky.
Devadesátky byly zkrátka doba, kdy se formovala pravidla ovládání počítače. I když dnes máme na výběr z celé řady zařízení, jedno je jisté – cesta k dnešní myši byla dlouhá, klikatá a plná kuliček, které bylo potřeba vyčistit.
Co je to vlastně trackball?
MX Ergo je trackball od švýcarské firmy Logitech, která je známá svou řadou ERGO – ergonomických zařízení pro pohodlnější práci a řadou MX, která cílí na náročnější uživatele. MX Ergo kombinuje to nejlepší z obou světů. Má tvar, který padne do ruky jako ulitý, a kuličku, kterou ovládáte palcem. Ano, palcem! Konečně má ten líný prst nějaké využití.
Trackball je taková myš naruby. Zatímco u klasické myši pohybujete celým zařízením po stole, u trackballu zůstává tělo zařízení na místě a pohyb kurzoru ovládáte otáčením kuličky – většinou palcem, někdy i jinými prsty, podle typu zařízení.
Kulička je částečně zapuštěná do těla a reaguje na jemné pohyby, které se přenášejí na obrazovku. Pro někoho to může být zpočátku zvláštní, ale jakmile si na to zvyknete, zjistíte, že je to nejen pohodlné, ale i šetrné k zápěstí.
Trackball se hodí tam, kde není moc místa na stole, nebo kde potřebujete přesné ovládání bez zbytečného máchání rukou. Ano – vypadá trochu jako ovladač z vesmírné lodi, což je rozhodně plus.
Poznámka: Čistě technicky je ovšem trackball předchůdcem myši, jeho první exemplář se v podobě ovladače pro britské námořnictvo a jejich radarové systémy objevil již v roce 1947 a poté v nesčetných vojenských aplikacích po celém světě. V moderní historii se trackbally objevují od roku 2013 (po rozmachu a následně úpadku v devadesátých letech), drží se jich hlavně Logitech a Kensington.
Parametry a technické vychytávky
Logitech MX Ergo není jen tak obyčejný trackball. Je to zařízení, které si zaslouží pozornost nejen kvůli svému vzhledu, ale hlavně kvůli tomu, co všechno umí. Začněme od tlačítek – těch je na MX Ergo celkem šest. Kromě klasického levého a pravého tlačítka tu najdete dvě tlačítka pro palec (zpět a vpřed), tlačítko pro přepínání mezi dvěma připojenými zařízeními, tlačítko pro přepnutí do přesného režimu kurzoru (tzv. „precision mode“) a pak kolečko, které kromě vertikálního scrollování umožňuje i naklápění doleva a doprava – což se chová jako další dvě samostatná tlačítka.
Kolečko je kovové, má příjemný odpor a funguje nejen jako posuvník pro vertikální scrollování, ale i jako další ovládací prvek (jako prostřední tlačítko myši). Přepínání mezi dvěma zařízeními – například mezi notebookem a desktopem – je otázkou jednoho kliknutí. To je funkce, kterou si zamilujete, pokud pracujete na více strojích zároveň.
Další vychytávkou je možnost naklonění základny. Trackball můžete používat buď v klasické horizontální poloze, nebo ho naklonit o 20 stupňů, čímž získáte ergonomičtější úchop, který je šetrnější k zápěstí. Magnetický kloub drží pevně, ale zároveň umožňuje snadné přepnutí mezi polohami.
MX Ergo má vestavěnou baterii, kterou nabijete pomocí MicroUSB konektoru do plna za asi 2 hodiny. Ano, je to trochu retro, ale funguje to. Co je důležité – na jedno nabití vydrží zařízení klidně i několik měsíců při běžném denním používání. Vychytávka z manuálu říká – jedna minuta nabíjení vám dá tolik energie, abyste mohli trackball používat jeden pracovní den.
Poznámka: Původní model Logitech MX Ergo byl nahrazen verzí MX Ergo S, především kvůli nové legislativě EU, která od 28. prosince 2024 vyžaduje, aby všechna nově prodávaná zařízení byla kompatibilní s nabíječkami s USB-C – ačkoliv nemusejí mít konektor USB-C přímo na těle. MX Ergo S tuto podmínku splňuje a zároveň přináší i další vylepšení: tišší klikání tlačítek (až o 80 %), mírně upravenou elektroniku pro lepší výdrž a stabilnější bezdrátové připojení. Funkčně zůstává téměř totožný – ergonomie, naklápění základny, ovládání kuličkou i počet tlačítek jsou zachovány. Pokud tedy chcete modernější konektor a tišší provoz, MX Ergo S je logickým nástupcem – a v EU už vlastně jedinou legální volbou. Model MX Ergo byl v roce 2024 z trhu v EU stažen.
Připojení k počítači je možné buď přes Bluetooth, nebo pomocí Logitech Unifying Receiver – malého USB donglu, který umožňuje připojit více zařízení Logitech najednou. Bohužel, MX Ergo nemá žádný úložný prostor pro dongle, takže pozor, ať ho někde nezapomenete. Funguje bezproblémově jak v Linuxu, tak i v Microsoft Windows. S využitím Bluetooth jsem zkoušel i chytrou TV a také s tím nebyl problém. Jen drobnost – kabel slouží opravdu jen k nabíjení, nelze jím z bedrátového trackballu udělat drátový.
Poznámka: Jednou z praktických vychytávek, kterou Logitech nabízí u svých bezdrátových zařízení, je technologie Unifying. Jde o proprietární bezdrátový protokol, který umožňuje připojit až šest kompatibilních zařízení (myši, klávesnice, trackbally…) pomocí jediného USB přijímače – tzv. Unifying Receiveru. Ten je malý, nenápadný a funguje spolehlivě i v prostředí s rušením. Výhodou je, že pokud už nějaké Logitech zařízení vlastníte, můžete k němu snadno připojit další bez nutnosti zabírat další USB port. Párování zařízení probíhá buď přes oficiální aplikaci Logitech Options (na Windows/macOS), nebo přes Solaar (viz níže), který Unifying Receiver také podporuje.
Teď k srdci každého trackballu – kuličce. Ta je částečně zapuštěná do těla zařízení a ovládá se nejčastěji palcem. Je hladká, těžká a překvapivě přesná. Co je důležité – lze ji snadno vyjmout. Stačí zespodu jemně zatlačit třeba koncem tužky a kulička vyskočí ven. Pod ní se nachází několik optických senzorů, které sledují její pohyb. Ty je potřeba čas od času očistit – stačí jemný štěteček nebo vatová tyčinka. Stejně tak samotnou kuličku je dobré občas otřít od prachu a mastnoty. Je to malý úkon, ale výrazně prodlužuje životnost a přesnost zařízení. Ostatně každý uživatel PC z přelomu milénia tu rutinu zná a teď ji může zažít znovu.
Solaar – světlo na konci tunelu
Zatímco uživatelé Windows a macOS mají k dispozici oficiální aplikaci Logitech Options, která umožňuje detailní nastavení tlačítek, gest, citlivosti a dalších parametrů, linuxoví uživatelé se musí spolehnout na komunitní řešení, protože Logitech aplikaci pro Linux nenabízí. Právě tady přichází na scénu Solaar – open-source projekt, který se stal neoficiálním standardem pro správu zařízení Logitech na Linuxu.
Solaar je napsaný v Pythonu a nabízí grafické i příkazové rozhraní. Najdete ho ve většině linuxových repozitářů (např. v Ubuntu, Fedoře nebo Arch Linuxu), případně si ho můžete stáhnout z GitHubu. Co všechno umí? V první řadě zobrazí stav připojených zařízení – včetně úrovně nabití baterie, typu připojení (USB dongle nebo Bluetooth) a identifikace zařízení. U některých modelů umožňuje i přepínání mezi zařízeními, změnu funkcí tlačítek nebo nastavení DPI. Funkčnost se ale liší podle konkrétního modelu – MX Ergo je naštěstí jedním z těch lépe podporovaných.
Je fér říct, že Solaar nenabízí tak bohaté možnosti jako Logitech Options – chybí například pokročilé makro funkce, gesta nebo vizuální editor tlačítek. Ale pro běžné použití je to naprosto dostačující nástroj, který navíc funguje spolehlivě a bez nutnosti root oprávnění. Hlavně – je to důkaz, že komunita kolem Linuxu dokáže vyplnit mezery, které výrobci často nechávají otevřené, protože to není chyba Linuxu, ale výrobce, že na něj nemyslí.
Pokud tedy používáte Logitech zařízení na Linuxu, Solaar je první aplikace, kterou byste měli vyzkoušet. Není dokonalá, ale je to nejlepší, co máme – a funguje překvapivě dobře.
Hodnocení a dojmy z používání
Používání Logitech MX Ergo je zážitek, který se těžko popisuje, dokud si ho sami nevyzkoušíte. Já jsem jej zakoupil v březnu 2024 a toto je souhrnná recenze za více než rok používání, hodně v kanceláři, ale překvapivě hodně při zpracování grafiky tj. hlavně fotek v Darktable nebo GIMPu.
Na první pohled vypadá jako zařízení z jiné planety – robustní, s velkou kuličkou na boku a naklápěcí základnou. Pokud jste zvyklí na klasickou myš nebo touchpad, první kontakt může být mírně nekomfortní. Ale dejte tomu pár dní – a zjistíte, že se vám ruka už nechce vracet zpátky k běžnému klikání.
Trackball je jiný. Nehýbete celou rukou, jen palcem. To je překvapivě pohodlné. Po několika hodinách práce si uvědomíte, že vaše zápěstí není unavené, že nepotřebujete tolik místa na stole a že přesnost ovládání je víc než dostatečná i pro běžnou kancelářskou práci, úpravu fotek nebo správu systému.
MX Ergo působí jako zařízení, které někdo navrhl s opravdovým důrazem na pohodlí. Naklápění základny je geniálně jednoduché, ale účinné. Tlačítka jsou dobře rozmístěná, kolečko má příjemný odpor a možnost přepínat mezi dvěma zařízeními jedním kliknutím je návyková. Pak je tu ta kulička – hladká, těžká, přesná. Ovládání kurzoru palcem je zpočátku zvláštní, ale rychle se stane přirozeným.
MX Ergo je také skvělou alternativou k vertikální myši. Nabízí podobné ergonomické výhody, ale s jiným přístupem. Zatímco vertikální myš mění úhel úchopu, trackball mění samotný způsob ovládání. To je osvěžující. Navíc s trackballem vypadáte jako někdo, kdo ví, co a proč dělá.
Pro a proti: stojí MX Ergo za to?
Logitech MX Ergo je zařízení, které si zaslouží pozornost. Už na první dotek je jasné, že jde o prémiový kus hardwaru – kvalitní materiály, pevná konstrukce, nic nevrže, nic se nehýbe, co by nemělo. Ovládání je pohodlné, intuitivní a po pár dnech používání si člověk říká, proč to vlastně nezkusil dřív. Kulička běhá hladce, tlačítka reagují přesně a kolečko má příjemný odpor. Když k tomu přidáte možnost připojení ke dvěma zařízením, přepínání jedním tlačítkem, volbu mezi Bluetooth a USB donglem, dlouhou výdrž na jedno nabití a možnost naklonit základnu podle potřeby, začíná to dávat smysl i těm, kteří se trackballům dosud vyhýbali.
Linuxový uživatel navíc nemusí mít obavy – i když Logitech oficiálně Linux nepodporuje, komunita opět nezklamala. Solaar je sice jednodušší než Logitech Options, ale zvládne to podstatné: párování, kontrolu baterie, přepínání zařízení. To je přesně to, co člověk potřebuje, když nechce řešit zbytečnosti a chce, aby věci prostě fungovaly.
Ale není to bez chyb. Největší výtka směřuje k nabíjecímu konektoru – MicroUSB v roce 2025 působí jako zjevení z minulosti. Ale MX Ergo byl na trh uveden již v roce 2017 a úspěšně prodáván až do roku 2024, z toho je třeba vycházet. Znamená to ale mít extra kabel jen kvůli jednomu zařízení, což se zdá být zbytečné.
Další drobnou nepříjemností je absence úložného prostoru pro USB dongle – pokud ho zrovna nepoužíváte, musíte ho někam bezpečně uložit, jinak se snadno ztratí. Pak je tu otázka zvyku – trackball není pro každého. Chce to trochu trpělivosti, než si ruka osvojí nový způsob pohybu kurzoru. Ale kdo vydrží, bývá odměněn.
Nakonec je tu cena. MX Ergo není levný. Ale je to zařízení, které vydrží roky, a pokud vám sedne, stane se nepostradatelnou součástí vašeho pracovního stolu. Pro ty, kteří si nejsou jistí, existuje kompromis v podobě modelu Ergo M575 nebo jeho novější verze M575S. Ty sice postrádají některé funkce, jako je naklápění nebo přepínání mezi zařízeními, ale stojí zhruba polovinu a pro začátek mohou být ideální vstupní branou do světa trackballů. Možná ještě jedna věc, která sice většinově nevadí, ale může, pokud jste levák – MX Ergo je pro praváky a dle mne ji levou rukou ovládat nejde. To musíte u Logitechu jinam – k modelu LIFT Vertical Left.
Nebojí se být jiný
Logitech MX Ergo je zařízení, které si nehraje na kompromisy. Je to trackball, který se nebojí být jiný – a právě v tom je jeho síla. Nabízí ergonomii, kterou ocení vaše zápěstí, funkce, které potěší každého technického nadšence, a kvalitu zpracování, která odpovídá jeho ceně. Není to zařízení pro každého – vyžaduje trochu trpělivosti, otevřenost novému způsobu ovládání a možná i chuť vypadat trochu jako kyborg. Ale pokud mu dáte šanci, odmění se vám pohodlím, přesností a spolehlivostí.
Pokud jste linuxový uživatel, potěší vás, že díky komunitnímu projektu Solaar nejste odkázáni na oficiální software. MX Ergo je důkazem, že i v roce 2025 může být ovládání počítače zábavné, ergonomické a trochu jiné – a právě proto stojí za to ho vyzkoušet. I když asi můj model MX Ergo už v prodeji jako nový neseženete, s klidem si pořiďte i aktuální MX Ergo S, rozdíly budou minimální.
(Autorem obrázků je Svatopluk Vít.)
