Většina akcí smysl dává, ale řada z nich jen zpětně. Tedy stylem „nechápu, jak by tohle mohlo fungovat“ a po zhládnutí akce „aha… no to dává smysl“. A to je jádro „zkusit všechno na všechno“, protože jakákoliv kombinace může mít efekt, který pak dává smysl. Ruku na srdce, předpokládám, že vámi zvolené kombinace zabraly.. ale.. kolikrát udělaly právě to, co jste PŘEDEM čekal?
No, v demu šlo víceméně všechno, jak jsem si já představoval. Akorát v poslední obrazovce jsem přesně nepoznal, která poloha je z 3D perspektivy ta správná, a když mi moje řešení nezafungovalo, trochu jsme zazmatkoval. Samozřejmě jsem měl nápad správný, ale bylo to o díru vedle.
Ale i kdyby plná hra pokračovala poněkud úchylnou formou, jako bylo občas v Samorostech (všechno na všechno), tak na druhou stranu na rozdíl od her, kde se dalo pobíhat mezi desítkami obrazovek, vlastnit deset předmětů a některé předměty šlo získat například jediným správným dialogem (z desítek možností) u jediné z desítek dostupných postav, je to zde relativně dost přímočaré. Vždy je velmi omezený počet „aktivních“ míst plus malý počet předmětů, což dává ne tolik kombinací a zároveň víte, že lokaci musíte vyřešit na v rámci té obrazovky, takže dohrát to IMHO musí po chvíli každý.