Matchball
Matchball je typickou klikací logickou hrou. Vaším úkolem bude pomocí povolených tahů vyčistit celou hrací plochu. Zdaleka to není tak snadné jako napsat předchozí větu. Avšak hezky po pořádku. Proč byste měli nějakou plochu vůbec čistit? Toť otázka, kterou vám z důvodu absence jakéhokoliv pozadí příběhu nezodpovím. I to je určitá, byť chabá odpověď. Dejme tomu, že se vám nelíbí hloupé kuličky chaoticky uspořádané do náhodné struktury nebo si jednoduše chcete pohladit ego. Důvod ponechám na vás.
Každopádně se ocitáte před plochou deset krát patnáct políček zaplněnou kuličkami rozličných barev. Cílem je po skončení hry na obrazovce nemít již žádný takový nehranatý objekt. Jak je lze vymýtit jednou provždy? Není to tak těžké. Jakmile se kuličky stejné barvy seskupí do společenstev, máte povolení je odstranit. Přičemž, jak nám říká staré pořekadlo, společnost jsou již dva. Musí se však dotýkat v horizontálním či vertikálním směru. Diagonála se neprosadila, to by bylo již příliš snadné. Jak budou mizet spodní kuličky, horní se budou sypat na nižší posty. Je pouze na vás, kde začnete. Zmizí li některý sloupec, vše se posune doleva. Logicky se tedy poslední tahy odvíjejí v levém dolním rohu. Hovořím o ideálním případě, když jste to již dříve nepokazili. Rozestavení kuliček je náhodné a mění se s každým startem Matchball, čili se nestačí naučit klikací postup zpaměti.
Sekundárním zaměřením je samozřejmě dosáhnout co největšího množství bodů. Čím více kuliček na jeden klik pošlete do věčných lovišť, tím větší je odměna. Budete-li dostatečně horliví ve sběru, smíte se zapsat do tabulky highscore, která našla své místo v hlavní nabídce. Kromě ní zde usídlilo nastavení, stručné informace o autorech, konec a jak jinak než začátek nové hry. Nás nyní ponejvíc zaujme settings. Co vše si navolíme? První je typ kuliček. K dispozici jsou čtyři druhy – čisté, lesklé, dřevěné a v podobě smajlíků. Volba na hru samotnou nemá vliv, jedná se pouze o vizuální hrátku tvůrce Matchball. Další v pořadí je nastavení bonustime na pět set, dvě stě, sto nebo padesát sekund. Třetí v pořadí je pro nás asi nejdůležitější. Počet rozdílných barev kuliček. Od tří do pěti. V podstatě se jedná o obtížnost. Doklikat se vítězného konce se třemi je otázkou pár minut, ale pět je již oříšek. Poslední dvě nabídky jsou zapnutí/vypnutí zvuků a hudby.
Jak je na tom zpracování Matchball? Hra samotná nevypadá zle. Změť barev na hrací ploše působí vesele. S časem, jak mizí, se více projevuje pozadí, jež je tvořeno romantickým zátiším. Obrazovka je přehledná, lehce nalezneme veškeré potřebné informace. Doprovodné zvuky jsou krapet slabší, snad vyjma nesouhlasného mručení, provádíte-li nepřípustný tah. Hudba je posléze dynamická, střídá se více typů. Hůř se při ní může přemýšlet. Ohodnotil bych ji veskrze kladně. Ovládání se skládá pouze z myši, z čehož plyne že pro většinu hráčů nebude problém se jej naučit. Hratelnost je vynikající. Snadná pravidla a přesto chvílemi pořádná výzva.
Doporučit, zatratit, to není mým úkolem. Klady i zápory jste částečně poznali. Matchball je hrou když máte volnou chvíli a chcete se potrápit. Je tu možnost hloupě klikat a doufat, nebo přemýšlet a své šance znásobit. Tato hra vás naučí myslet a především vidět pár několik tahů dopředu. Máte-li zájem o podobný typ logické hříčky, doporučuji. Hodně trpělivosti při zdolávání kuličkové stěny.
Pro instalaci jsem na stránkách zvolil precompiled linux binaries a vybral nejnovější verzi (0.32). Po rozbalení archivu najdete binárku matchball, již stačí spustit. Na některých systémych by si mohla stěžovat na nenalezení libtiff.so.3. U mě to spravil příkaz # ln -s /usr/lib/libtiff.so /usr/lib/libtiff.so.3, případně jsou k dispozici zdrojové kódy.
